One year in USA

Už je to rok...

2010-08-25T07:09:00.000-04:00

Celé prázdniny čekám až to na mě přijde, sednu si k počítači a napíšu něco na ukončení, ale nějak to na mě za celou dobu nepřišlo! Tak napíšu aspoň dneska, protože je to přesně rok, co jsem odlítla do USA! :-)


Nejlepší kamarádky - zleva Hayley, Elise a Alex

Než jsem odjela, kamarádky mi udělaly něco jako rozlučkovou párty, na které byli všichni moji nejlepší kamarádi, a grilovali jsme, a na moje přání jsme se dívali na Protivný sprostý holky v angličině, protože v češtině už je znám nazpaměť :-)

Odjezd byl smutný, brečeli jsme všichni, a od rodiny jsem dostala na památku stříbrný medailonek, na kterém je vyryté zepředu K, zezadu počáteční písmena všech našich jmen: D, C, V a K, a vevnitř jsou na jedné půlce hostrodiče, a na druhé Vivian se mnou. Dali mi to v restauraci, kdy už jsem měla v kufry v autě, a ještě jsem je pozvala na poslední večeři před odletem.... Na letiště se mnou jela i nejlepší kamarádka Alex, od které jsem na památku dostala stříbrný náramek, na který se dají dokupovat přívěšky, a rovnou mi na to koupila srdíčko. Kamarádka Elise, se kterou jsme někdy zpívaly, a doprovázela jsem ju na klavír, mi dala přívěšek s notama, a Vivian takový zapletenec- symbol přátelství.
Do letadla jsem odcházela uplně červená a uslzená, váha u kufrů mi vyšla tak tak, a příruční tašky můžu mít dvě, ale já jsem si vzala třetí papírovou s oblečením které bych si na sebe navlekla kdyby bylo potřeba, ale protože už bylo 11 večer a všichni (jak mi bylo řečeno) chtěli jít domů, tak tomu nikdo nevěnoval pozornost.... V letadle jsem akorát musela přemístit jednu paní, protože si spletla sedadlo asi o 12 řad, a tvrdila mi že je to její místo :-D
Doma na letišti jsem si vyzvedla své obří dva kufry, vzala svoje 3 příruční tašky, a to už ke mně šel celník, a ptal se... kde jsem byla, jak dlouho, co tam, co jsem si tam koupila, kolik to stálo, a pak mi zrengenovali všechny zavazadla, musela jsem jim ukazovat že má můj počítač opravdu českou klávesnici na notebooku, už jsem myslela že budu muset dokazovat i to že hraju na ten saxofon, který byl v kufru, ale na to jim stačilo jenom moje slovo :-) no a pak už mě tam čekali rodičové s velkým kusem anglické! Můj první dojem z Česka zase byl takový že to tu smrdí (všude samí kuřáci) a že je to tu špinavé a malé, ale stejně jsem byla ráda že jsem zase doma a mám zase svoji svobodu! :-)

Už mě stihla navštívit i kamarádka Sarina na začátku prázdnin na 2 týdny, a hrozně jí tady chutnalo hlavně jídlo, a tak celkově se jí tu líbilo. Snažila jsem se jí ukázat všechno co se ve Zlíně dá (ikdyž toho tu moc není :-D) a taky Prahu...

Teď bych tady chtěla napsat pár věcí, které, kdybych já věděla hnedka na začátku, mohlo být všechno ještě lepší:

Dejte si sport nebo něco po škole HNEDKA od začátku roku, já jsem čekala že nám řeknou "Tak a od teďka se zapisujte do sportů", ale nic takového se nestalo!
Nepočítejte s tím že jsou ochotní všichni Američani! Já jsem měla problémy s tím dostat se domů třeba po muzikálu nebo po softballu, a bylo málo takových, kteří se zeptali jestli nepotřebuju vzít, ikdyž už mohli třeba sami řídit
Jídlo - dají se tam sehnat i podobné věci jako u nás, když víte jak se to jmenuje, třeba Polska Kielbasa, ale takové věci jako krocan, krocaní šunka, nebo i kuřecí šunka mi tam moc teda nechutnaly...

Přeju hodně štěstí všem studentům kteří právě odletěli, nebo kteří se chystají, ať máte aspoň takový zážitek jako mám já! :-)

Graduation a poslední dny....

2010-06-16T22:33:00.205-04:00

O víkendu po skončení školy jsem byla s kamarádkou a jejíma rodičema na Cape Cod (slavný poloostrov jižně od Bostonu), kde měli rodinné setkání, a já jsem tam poprvé jedla mušle -není to tak nechutné jak to vypadá :-D

a nečekaně, po 3 hodinách v bazénu jsem se zase spálila :-D

V pondělí byl státní svátek, takže jsme tam ještě zůstali, a od úterka začal "senior week". V úterý jsme měli jet na pláž ale bylo škaredě, takže jsme jeli ve středu - celý seniorský ročník = asi 200 lidí

V pátek jsme jeli na dvouhodinový výlet lodí okolo Bostonu, museli jsme se slušně obléct, a i oběd nám tam dali :-)

No a v neděli byla samotná graduace. Měli jsme na ni zkoušky,

a byli jsme informováni o všem co přijde. před druhou hodinou se začli scházet rodiče a kamarádi do tělocvičny, a když už jich tam bylo tak moc že víc už ani byt nemohlo, začli jsme. Na hudbu orchestru jsme v párech abecedně vpohochovali dovnitř, všichni se posadili, kromě pár odvážlivců, kteří jsme se rozhodli
zpívat hymnu (aspoň mi něco dalo záminku se to konečně naučit :-)). První jsme řekli Přísahu vlajce Spojených Států Amerických, a potom - ještě když všichni stáli, jsme zazpívali první
sloku Star spangled banner, a po
potlesku jsme šli na svá abecení místa. Potom byly proslovy, paní ředitelky, prezidenta seniorského ročníku, pak se udělovaly různé ocenění v různých oborech (taky jsem jedno obdržela :-)).

Potom bylo asi hodinové rozdávání stipendií na školy - maličkých příspěvků k obrovskému ročnímu školnému na vysokých školách, a pak už nastalo to, proč jsme tam byli.

Volali nás abeceně na pódium, a my si převzali svou prázdnou koženou obálkou (po skončení obřadu jsme hábity vyměnili za opravdové diplomy), já jsem dostala Certifikát za roční splnění školní docházky na Americké škole. Potom p. ředitelka oficiálně představila Ročník 2010, my jsme vyhodili čapky do vzduchu, a bylo to.

Potom jsme co nejrychlejc vyšli z té tělocvičny, kde už bylo na uvaření a venku pak jsme se všichni se všema objímali a fotili....

A nakonec nesmí chybět ani fotka s rodinou :-)

Je tady známé, že studenti se po graduaci jdou někam napít ikdyž nesmí, aby to oslavili, a pak řídí, a každoročně tak plno lidí zemře... Proto školy většinou pořádají svoje povinné párty přímo ve škole, na kterou při vstupu musíme dýchat, a v průběhu nesmíme odejít. Naše začala v 9 hodin večer a byla až do 5 ráno. Nemyslela jsem si, že celou tu dobu to může být tak úžasné jak to bylo. Bylo tam samozřejmě jídlo, sladkosti, pití, všeho dostatek, a potom ty "atrakce".
Bylo to ve stylu filmů, takže jedna část byla třeba pravá blondýnka, potom Letopisy Narnie, potom Twilight, pak nějaký western....... Dostali jsme takové ty proužkované brýle přes které nejde skoro nic vidět, namalovali jsme si na ně různé barvy a oni to nechali roztéct a usušit, nechali jsme si vyrobit
klobouky z balónků, potom jsme si každý vzali šátek okolo krku,
korále, nechávali si nalakovat nehty (aj kluci), někteří malovat na obličej nebo nechat namalovat karikaturu, fotili jsme se jakože na "obálku časopisu", v programu to bylo napsané jako "Skoro slavní návrháři časopisů", nebo sme se fotili na malé klíčenky - těch mám asi 5, a ve westernové části jsme se si vybrali kostýmy, a nechali se vyfotit, a dali to buď do rámečku "hledaní", nebo do svatebního oznámení

Další atrakce byla elektický býk, na kterého jsem se vždycky bála, a byla jsem přesvědčená, že ani teď nepůjdu, ale přesvědčili mě, a po ptřekonání strachu to bylo i dobré! Poprvé jsem vydržela 7 sekund, po druhé 9 a po třetí 20! Jenom pro představu, rekord byl 68..... :-D

Potom jsme natáčeli videoklip, kde jsme si navlekli nějaké bundy a šátky, vybrali hudbu, a tancovali jsme na Lady Gaga- Telephone, a na DVD co jsme dostali je místo zeleného za náma pozadí jako bývalo ve starých videoklipech.

Potom nějaké věštění z karet, a zlatý hřeb večera bylo hypnotizování! Něco takového jsem eště neviděla.... Ten chlápek vybral asi 15 lidí co se přihlásili, a ti potom seděli na židlích čelem k nám, a dělali úplně všechno co jim řekl! Já jsem přišla trochu pozdějc, takže jsem neviděla začátek, ale byla jsem tam zbylou asi hodinu a půl, a to bych nikdy nevěřila že tohle jde s lidma udělat.... Vždycky jim řekl ať usnou, tak jim spadly hlavy, a potom třeba postupně pouštěl písničky, a označoval různé spící lidi, kteří na tu určitou písničku budou tancovat. Pak ty písničky pouštěl za sebou, a když to vypl, tak ti tančící lidi se zastavili, a jenom se zmateně dívali, tak on jim řekl ať si sednou....
Nebo jim řekl, ať na něho dělají bláznivé tváře, když se k nim otočí zády, a pak pověřil jednu holku - taky zhypnotizovanou, ať si stoupne před ně, a když to začnou dělat, tak ať na něho zavolá. Tak on se otočil, a ta holka začala postupně, první šeptem......Jim....Jim! Jim Jim!!! JIM!!! JIIIIIIM!!!!!! Se škodolibostí předškolního dítěte, které žaluje!
Nebo řekl jednomu klukovi, že má těsné kalhoty.... tak on si je začal vytahovat do všech stran, jako když by fakt měl malé kalhoty, a ten pán mu říkal že když přijde do středu pódia, a zeptá se slečny (kterou vyzval z publika, a která tam stála) jestli ho poklepe po rameni, tak to přestane. Ale s každým krokem jsou těšnější a těsnější... a on si je pořád tahal a popotahoval, a když se dokolíbal k ní -teď to bude dialog aby to bylo pochopitelnější (Kluk a Pán):
K- Poklepáš mě po rameni?
P- Zeptej se jí slušně
K- Poklepáš mě po rameni? Prosím?
P- Je to horší a horší....Řekni to vysokam hlasem!
K- (vysokým hlasem) Poklepáš mě prosím po rameni?
P- Řekni to ještě vyšším hlasem!
K- (skoro pištěl) Poklepáš mě prosím po rameni?
Tak nakonec ho poklepala po rameni a bylo vidět jak se mu ulevilo....
Hodně lidí je natáčelo když tancovali nebo dělali ty různé věci, a když to ti lidi viděli tak se strašně divili, protože si to fakt nepamatovali! Tak z toho mám asi největší zážitek....
Domů o čtvrt na šest ráno jsem přišla se všema těma věcma jako ty brýle, tričko které každému dali, se jmény všech studentů našeho ročníku, kartou s mojím jménem (na stěne byly všechny jména a navzájem jsme si psali vzkazy), kšiltovkou s nápisem Kája, fotkama, balónkama.... a o půl sedmé ráno jsem šla spát :-).

Minulý týden jsem spala u kámošek, šly jsme nakupovat, nebo jenom tak si povídaly, Alex spala u nás, viděla jsem biřmování její sestřenice v kostele, hru lacross - náš školní tým hraje o mistrovství státu, a v neděli byl náš poslední koncert se sborem Pro Musica....

Nervózní jsem byla už od rána, protože v nějakých písničkách jsme si nebyli 100%ně jistí, a to je pro mě důvod k panice... Ale s mladším sborem jsme to tak nějak zvládli, a se staršíma holkama taky :-)
Ale pak přišlo moje sólo, asi nejdelší sólo které jsem kdy měla, a k mojim nervům, že se mi nějaké tóny neozvou, mi přidávalo ještě to, že jsem na to měla jenom necelé dva týdny na naučení.
Kamarádka ze staršího sboru (na fotce vedle mě) mě chytla za loket jak si odcházela sednout, tak to mi pomohlo, když jsem tam zůstala stát sama a čekala na předehru ke skladbě Let the bright seraphim. Ale po pár taktech zpívání to ze mě jako zázrakem částečně spadlo, a já si to konečně mohla užít :-))

Po koncertě jsme měli malý raut, a moje hostmaminka za mnou přišla, a říkala že u mojeho zpívání si uvědomila jak moc jí budu chybět, objala mě, a měla slzy v očích, což způsobilo i moje slzy,
které už nešly zastavit až do konce, takže pak už byly jenom ubrečené fotky.... A nakonec na mě zavolali "group hug", rodiče to fotili, a pak holky začly volat že mě mají rády, a že jim budu chybět, toš to mi moc nepomohlo.... Potom mě ještě všeci poobjímali, rozloučila jsem se, slíbila že jim budu psát, a odjeli jsme......

Zbývají mi tady 4 dny...... poslední týden je uplně nejhektičtější ze všech, snažím se ještě vidět se všema kamarádama, koupit všechno co potřebuju, zvážit věci a kufry, vidět co jsem ještě neviděla, zažít co jsem ještě nezažila, napsat přáníčka, a postupně se loučit s lidma.... Když se mě lidi zeptají, jestli se těším domů, tak říkám že samozřejmě se těším, ale vím že mi bude smutno. To loučení tady je trochu jiný druh... Když jsem odjížděla z domu, věděla jsem, že se za rok vrátím, ale tady vím že některé lidi už nikdy neuvidím, takže je to takové zvláštní a smutné.... Ale vím že někteří mě přijedou navštívit, a potom je zase navštívím já, takže se mám na co těšit :-)

2010-05-28T21:33:00.000-04:00

Můj poslední školní den byl pěkný, ale jak jinak než smutný. Většinu tříd nemám se výma vrstevníkama, ale v Dějepisu mi tleskali a učitel o mně říkal že na mojem psaní poznal že sem se zlepšila, v Matice jsme úplně normálně probírali dál, akorát jsem poprvé absolutně nedávala pozor a už mi to bylo jedno.
V angličtině jsme se vyfotili, a pak měli prezentace našich závěrečných projektů, ale měli jsme málo času, takže asi na 10 lidí se nedostalo, včetně mě, ale on se na ty prezentace podívá sám a oznámkuje, takže má asi 7mi hodinová práce nepřijde na zmar. Ve francouzštině jsem udělala svůj závěrečný projekt - "Jaký byl můj rok" francouzsky = napsané anglicky a tak trochu přeložené a upravené v překladači, protože mi to francouzsky jaksi nemyslí :-D děcka přemluvili učitelku ať kvůli mně - jedinému seniorovi jdeme ven, a seděli jsme v kroužku a oni se mě ptali na česko, a pak jsme hráli hry. V Piano lab jsme měli jídlo spojené s orchestrem hned vedle, no a ve Sboru jsme všichni přinesli jídlo (já jednohubky- asi chutnaly, jelikož

hned zmizly :-D) pak jsme se společně vyfotili, a pak se učitel rozhodl že mě rozbrečí, tak o mně začal říkat že takové ty věci co člověka dojmou, jako že učí 6 let a že nepotkal někoho jako sem já a takové a takové, takže se mi úsměv na tváři proměnil v pláč..... Děcka pak za mnou chodily, objímaly mě a ujišťovaly že se ještě uvidíme než odjedu - což už je za 23 dní!

Ve středu sme měli poslední softballovou hru, a mně se poprvé za celou dobu podařilo nejenom doběhnout na první metu, ale aj na druhou, třetí a až domů!!! Podařilo se mi to i podruhé, ale protože mezitím vyoutovali kámošku, tak se můj druhý bod nepočítal, ale měla sem neskutečnou radost, že se mi to aspoň jednou za život povedlo, ikdyž to byla poslední hra kterou jsme hrály tento rok.

Po hře byla u kamarádky doma "Pasta dinner" na které je pizza a těstoviny a povídaly sme a jedly - přišla i náš coach, batikovaly a podepisovaly si trička, a dělaly S'mores - sušenka, opečený marshmelow na ohni a čokoláda. S'more je zkráceně "some more" na znamení toho že když máte jeden, tak hned chcete další :-)

Před týdnem v pátek 21. jsme asi měli největší akci roku - Prom. Holky si kupují šaty za stovky dolarů aby si je na sebe v ten večer vzaly, a na několik roků schovaly do skříně. Pozvaní jsou všichni Juniors (třeťáci) a Seniors (čtvrťáci), ale můžou tam jít i Freshmen (prváci) nebo Sophomores (druháci), když jsou pozvaní někým starším. Většinou se kluci ptají holek, a i já jsem měla prom date :-)

V den D mohli všichni kdo jdou na ples donést potvrzení a odejít už v 11 ze školy, aby mohli jít k holičovi, malovat, jít na manikúru....
Já jsem teda odešla taky, protože jsem nechtěla být
nejstarší člověk ve škole, a šla jsem rovnou k nejlepší
kamarádce Alex, která jela na profesionální kosmetiku
i vlasy, a pak jsme se oblekly, a už začali přicházet
kamarádi, se kterýma jsme se domluvily, a kteří byli
s náma v limuzíně. Byli tam taky jejich rodiče, a fotili
miliony obrázků svojich ratolestí a jejich partnerů,
nebo samotné, nebo s kamarádama, vpravo na fotce je většina holek - některé šly bez partnera, a potom ty, které jsme měly "date", tak jsme se fotili společně. Jít bez partnera vůbec nevadilo - aspoň na našem promu, protože jsme většinou tancovali všichni v kroužku lidí.

No a nakonec ještě společná fotka u limuzíny, a odjeli jsme na místo konání.

Ukázali jsme lístky, fouknuli jesli nemáme v krvi alkohol, a pokračovali do sálu, kde hrála hudba, lidi stáli, obdivovali se, fotili každý s každým, a čekali jsme na jídlo. Po stolech nás pouštěli do místnosti s jídlem, kde jsme si nechali dát co jsme chtěli a zase se vrátili sednout. Občas jsme šli tancovat, pak na zmrzlinu se vším možným toppingem co si dovedete představit, a zase tancování......

Moje nejlepší kamarádka Alex (vpravo) a druhá nejlepší Elise

V jedenáct hodin prom oficiálně skončil, a limuzína nás zavezla do restaurace iHop. Někteří měli ještě hlad, já teda po tom všem jídlu a sladkém ne, tak jsem si dala horké mléko, a z toho bylo pozdvižení - paní servírka aj děcky vypadaly že nikdy nikoho neviděli dát si horké mlíko. Pak nás zase
limuzína vzala k Alex domů, a z tama nás už
vyzvedávali rodiče. Celkově jsem si to užila, hlavně
protože jsem tam byla se svýma nejlepšíma
kamarádama které mám ráda :-)

Tady je pár fotek z posledního měsíce (zbytek je na rajčeti):


Koncert školního sboru


Se Sarinou v Bostonu


Nakupování :-)

Čekám na první metě abych běžela na druhou

Kamaráda z týmu - Emi, jíme nejslavnější zákusek - Cupcake

První S'more v životě

Moje skříňka č.49

Učebna matiky

S kámošem Peterem na našm posledním obědě

Milovaný Steinway v chorus roomu na kterém jsem strávila hodiny a hodiny

S Hayley- hodina francouzštiny venku

Kamarádi :-)

Zbývá mi jeden školní den!

2010-05-24T23:55:00.014-04:00

Vůbec tomu nemůžu uvěřit, jak rychle to uteklo, ale protože jsem Senior (čtvrťák), jdu zítra do školy naposledy..... zbytek týdne jsou už jen seniorské testy, které nemusím psát, protože nemám známku horší než B, a další týden budeme mít Senior week, kdy půjdeme všichni na pláž a na loď okolo Bostonu, a mít Barbecue party, a taky zkoušky na graduaci, která je v neděli, 6.června. Já nedostanu Diplom jako všichni ostatní, ale certifikát že jsem tady rok studovala.
Se školním sborem a Passing notes jsme měli poslední koncerty, krapet mě to dojalo, ale to nejhorší teprve přijde.....
Se softballem máme poslední 2 hry zítra a pozitří, a tím to taky končí - zrovna když už jsme si byly všechny v týmu blíž...
Taky čím víc se blíží konec roku, tím větší kamarádka jsem se všema, podnikáme víc věcí dohromady- takže je míň času, a vím že se mi bude po hodně lidech stýskat...hlavně okolo hudby jsem tady poznala úžasné lidi, což mě vůbec nepřekvapuje :-))

Mám toho ještě hodně co napsat, ale už je pozdě a nechci zaspat na svůj poslední školní den, takže zbytek napíšu zítra nebo tak :-)
(Fakt!)

Už jenom 49 dní!

2010-05-02T22:44:00.025-04:00

V půlce dubna byly další týdenní prázdniny, tak jsem jela za svou vzdálenou tetou do hlavního města USA - Washingtonu D.C. (to že D.C. znamená District of Columbia, a že je to samotné město jen tak - není v žádném státě, jsem se dozvěděla až tady :-)).
Viděla jsem všechny možné muzea a prohlíky které se za ten týden dalo. Postupně jsem byla ve většině Washingtonských nejslavnějších muzeí a galerií, celému okruhu se říká The National Mall. Za vstupy se neplatí, jenom každý musí projít "rámem" a nechat si prohledat tašku.

V muzeum Air and Space bylo vystavené historicky první letadlo, které vynalezli bratři Wrights

a taky model první umělé družice Sputnik, opravdový Měsíční kámen, věci které si dřív kosmonauti brali do rakety, a "vnitřek" rakety a dalo se tama i jít.

V Natural history muzeum byli od prvních ryb a hlodavců, přes dinosaury a mamuty, opi a první lidi až po současnost. V jedné místosti byla "atrakce", kde se lidi vyfotili a počítač z nich udělal člověka neandrtálského. :-D

V Muzeu of National history byly všechny možné historické věci, první mince, motory, auta, vlak, výstava prazidentů, Declaration of Independence, válkečné oblečení, světové války - měli tam video o Německu, a když jsem šla kolem, zrovna říkali Czechoslovakia, tak jsem se podívala, a říkali o tom jak jsme se stali Protektorátem.

Z těch venkovních památek jsem viděla samozřejmě The White House, který je od cesty dál než se zdá. U plotu je namačkaných plno lidí, obdivují, a všichni se fotí. Já jsem nemohla zůstat pozadu :-)

Washington monument (170m) je obelisk který je vidět snad ze všech koutů Washingtonu, protože mají zákon, že žádná budova nesmí být vyšší než Capitol, takže žádné mrakodrapy. Dá se jít i nahoru, ale většina muzeí, včetně vyhlídky na obelisku, se zavírá v 5 hodin, takže to už jsme nestihly. Ty malé věci okolo jsou vlajky, ale je jich víc než 50.

U Lincolnova památníku je pořád neskutečné množštví turistů
a výprav. Lincoln sám sedí vevnitř - docela vysoko, hlídaný policisty, obklopený lidma. Mezi jeho památníkem a Washingtonovým monumentem je Reflecting pool, ve kterém se obelisk odráží.

Capitol je sídlo Americké vlády a koná se tam taky Inaugurace Amerických prezidentů.

Na zelené plošině v National mall jsou občas ohňostroje, nebo koncerty, když jsem tam byla já, byl tam nějaký koncert, hrozně moc lidí, a Avataři tam chodili, a fotili se s lidma. Taky jsem byla vystrčená na fotku a docela z něho šel strach :-D

Potom jsme jeli na okraj Virginie na vodopády - Great Falls, a potom zpátky do D.C. podívat se na Albertka, na kterého se může jako na jedinou sochu, vylézt - toho využívaly hlavně děti.

Washington celkové je krásné zelené město, a navíc, všude je snadná doprava metrem. V National theatre jsme s tetou byly - Šumař na střeše, to bylo úplně perfektní, a taky na koncertě New Yorské vokální A cappella skupiny - Straight no Chaser, a to byl teda zážitek.

Tetin manžel se vzdal svého lístku které
měli od ledna, tak jsme šly s tetou spolu. Seděly jsme ve druhé řadě, a nemohly jsme si to vynachválit! Na konci celý sál stál a tleskal, takže přidali písničku, ale pak zase všeci stáli a tleskali, a oni už došli bez mikrofonů, a zazpívali ještě jednu. :-)
Poslední večer mě teta s rodinou vzali do restaurace, ze které se po deváté večerní stává Gay club, a taky to tam tak vypadalo, ale všichni byli strašně příjemní a výborně tam vařili :-))

Dneska mám přesně 49 dní do odjezdu, a to už je fakt za pár..... Pořád čekám na to až se jednou ráno probudím a budu si moct říct "tak, a teďka už umím anglicky", ale zatím bych to o sobě rozhodně netvrdila. Jako senior mám 17 školních dní do konce roku a to fakt není moc! Po těch týdenních prázdninách sem se do školy fakt těšila, a když myslím na to že to tady zachvilku nadobro opustím, cítím se na jednu stranu šťastná že budu zase s těma kteří mi tu hrozně chybí, ale na druhou stranu smutná, protože mi tady hodně lidí bude chybět.
Softball mě pořád baví víc a víc, ještě jsem sice nehrála žádnou hru, ale už jsem schopná něco do té levé ruky chytit, takže možná budu už příští týden hrát :-)

Příští článek bude snad dřív... :-D Mějte se!

Velikonoce a tak různě...

2010-04-11T22:48:00.004-04:00

Pomalu se nám otepluje, já sem teprv před
týdnem schovala zimní kabát, a většina holek už tady nosí žabky a kraťasky. Prej mám strašné štěstí, protože takové teplo v březnu a v dubnu tady nebylo minimálně 15 roků.
Jedno krásné sobotní odpoledne jsme jely s Carol a Vivian koupit křídy (velkou bednu) a malovaly jsme na příjezdové cestě k domu. Nakonec Carol obkreslila Vivian a mě, a my sme se vybarvily stejně jako oblečení, co sme měly na sobě, no a nezapomněly jsme se vyfotit :-)

Monokl byl v tuhle dobu velice kvalitní, lidi říkali ze vypadá úplně jak zfalšovaný! Prej že ve filmech ty monokly vypadají tak nepravdivě, protože je to moc fialové a je to okolo celého oka pravidelně kulaté, ale můj byl zrovna takový! :-D Měla jsem ho pres dva týdny, a ze začátku se lidi ptali v jednom kuse co se mi stalo, a pozdějc mi každý den říkali že to vypadá líp, a líp.... minulý týden uz jsem si na to nedala make up, takže si všichni mysleli, že se to zase zhorsilo, ale dneska jsou to přesně 3 týdny a už to ani není poznat. (fotka ze skoro nejhoršího období je tady ale není to pohled pro každého........)

Velikonoční prázdniny jsme měli jenom v pátek, a samotné Velikonoce se slaví v neděli. Z pátku na sobotu jsem byla už asi po páté v Marblehead, u té čechoamerické rodiny, a bylo to jak jinak než skvělé. V sobotu bylo krásně, a jeli jsme se podívat po okolních maličkých městečkách, které byly dřív bohaté, proto jsou tam obrovské domy, ve kterých žila původně jenom jedna rodin. Celé té oblasti se říká North Shore a jedna z věcí, pro kterou je to hlavně známé, je socha rybáře, která je věnovaná všem zesnulým rybářům v mořích. Okolo je asi 10 destiček a na nich stovky jmen. Další nejslavnější památka je červený rybářský dům, který byl jedním z nejfocenějších a nejkreslenějších budov v celé Americe. Je to v Rockportu, a ten den když jsme tam byli, bylo krásné počasí,
takže tam bylo strašně moc lidí. Není tam nic víc než taková docela úzká cesta olemovaná restauracema a obchůdkama, a na konci je krásný výhled na oceán.

Přijela jsem domů v sobotu večer, a ještě jsme večer všichni barvili vajíčka. Říkala jsem jim o naší tradici, a vyrobila 3 vajíčka po "mamkovském" způsobu :-)
První zleva je selka, prostřední je nespecifikovaná, a ta vpravo je rakušanka.
V neděli ráno k nám přijeli známí, a s holkama jsme šli hledat vajíčka schované po celé zahradě - egg hunt. Každá jsme tam měla 4, a všechny tři už svoje našly, jenom já sem pořád chodila se dvěma, tak mi holky pomohly, a i když jsem jim říkala že kdo je najde, může si je nechat, stejně mi je daly =). Potom jsme je daly všechny zase dohromady do ledničky a tím paráda zkončila. Odpoledne jeli k dalším známým na další egg hunt, tentokrát aj se sladkostma, ale já jsem zůstala doma abych mohla strávit 3 hodiny nad svou esejí do angličtiny.

Ve středu jsme měli se softballem první hru, ještě jsem nehrála, jenom jsem sledovala a povzbuzovala Varsity, ale asi málo, prohrály. Povzbuzování se mi vymstilo, už ten den jsem měla problémy s hlasem a začínala jsem kašlat, a ve čtvrtek a pátek jsem musela zůstat doma. Za celý rok jsem nebyla nemocná, a pěkně jsem si to načasovala, že v sobotu a v neděli jsme měli koncerty, a v pondělí a úterý nahrávání CD se sborem. Na zkouškách jsem radši skoro nezpívala, jenom jsem se pořád otáčela a kašlala.Ale na koncertech jsem se nemohla jenom tak dívat a zpívat jen sólo, jak se po mně chtělo, takže jsem se zkusila "nadrogovat"cucavýma bombónama proti kašli. Zkusila jsem to už na zkoušce, a fungovalo to, takže během koncertu jsem "nenápadně" rozbalovala další a další. Přes 3 hodiny nepřetržitého cumlání těch sladkostí sice trochu pomohlo že jsem tak moc nekašlala, ale zato mojemu žaludku se to zrovna dvakrát nelíbilo. V neděli už jsem si radši nic nedávala, kašlala jsem sice víc, ale nic mě nebolelo. Nevím, jak to bude na nahrávání CD, protože občas se kašli prostě nejde ubránit, a taky nejsem jediný člověk ve sboru s kašlem.
Zpívali jsme 40ti minutovou něměckou skladbu, skladatel byl přítomen, a jeho dcera stála hned vedle mě. Je to krapet složitější na poslech, ale lidi vypadali že se jim to líbilo, protože na konci stál celý kostel (a k mému údivu - byl plný). Zpívali jsme 3 sbory, náš - vínově černý, sbor z Andoveru - bílý a černý, a chlapecký sbor z Německa - červení, kteří zpívali strašně krásně. V programech byl překlad celé skladby do angličtiny, aby lidi věděli, že zpíváme o druhé světové válce, jak se skupina dětí vydala hledat mír, ale ztratili cestu, a šli sněhem, a nakonec poslali zpátky psa, který jediný znal cestu, aby někoho přivedl a zachránil je, a končí to větou Rok a půl uplynul a pes stále hladoví....
Takže to bylo docela smutné, a odpovídala tomu i melodie. Ale taky jsme zpívali další 2 písničky které už byly veselejší, aby si lidi nemysleli. Ještě se mi tam stala taková vtipná věc - když jsme přijeli, ještě před zkouškou, dvě maminky stály nad dlouhou sukní jedné holčičky, jako že ju zkrátí. Jenom tak jsem se zeptala jestli chcou s něčím pomoct, a obě naráz se zeptaly: Umíš šít?? :-D Téhle otázce jsem se hooodně zadivila, a řekla sem že ne nějak extra, ale to samé jsem udělala i s mojí sukní, takže to klidně zašiju... Tak byly šťastné, a já jsem skončila jako vrchní švadlena :-D

Tak se mějte, a kdybyste potřebovali něco zašít, jsem k dispozici =D

Americtina

2010-04-01T14:44:00.000-04:00

Po cele Americe se mluvi jinak, pro kazdy kout je typicke neco jineho. Znalejsi vetisnou poznaji, z ktere casti Ameriky lidi jsou, asi jako u nas pozname Prazaka po prvnich par slovech. Ja teda nedokazu rozlisit skoro nic, krome americkeho od britskeho prizvuku. :-D
Pouzivaji tady hodne idiomu - slovni spojeni ktere samostatne znamenaji neco jineho nez dohromady, no a samozrejme slang. Jedno z nejpouzivanejsich slovicek co slysivam ve skole je LIKE. Spoluzaci ho pouzijou treba aj 10x za vetu! Ja uz sem to teda taky trochu pochytila, ale nerikam to za kazdym druhym slovem (teda doufam)

Vetsinou to pouzivaji ve smyslu "vlastne", "proste", a "jakoze", klidne tim i vetu zacnou, napr.: "Like I think like it was like not bad, but like I would never do that." (Myslim ze to nebylo spatne, ale ja bych to nikdy neudelala)

Dalsi vyznam je "jako": "She looks like you" (Vypada jako ty)

Potom je "libit se" nebo "mit rad" a to jsem si myslela ze je jedniny vyznam tohoto slova :"I like that picture" (Libi se mi ten obrazek).

Americani neuveritelne moc SMSkujou. Vsichni ze skoly maji do vsech stran rozkladajici-se mobily, dotykove displaye, a vubec, nejvic tady leti iPhone. Ve skole se mobil nesmi ani vytahnout nebo by byl zabaveny, ale jak se po skole k nemu dostanou, nepusti ho z ruky. Pisou strasne rychle a ve zkratkach, takze ze zacatku sem to trochu lustila... treba veta Hey wat r u doing 2night? je napsana hned a vseci vi jak to precist... Nekdy sem si to musela precist nahlas aby mi nejake slovicka docvakly :-D

Treninky softballu jsou zatim dobre, a uz aj docela neco chytim tou levou rukou.... Protoze sem pravacka, tak pravou hazim, a chyta se do rukavice na te druhe ruce, takze pro me leve! Ze zacatku to byl docela problem..... :-D Dneska jsou to presne dva tydny co mam monokl a uz je skoro pryc. Vsichni se me na to porad ptaji, co se mi stalo, jak se to stalo, jestli to boli, a uz to vypada lip :-)
V tymu je nas 14, a v poli je potreba 9 lidi, takze se stridame, a nekdy ty zbyle holky behaji jakoze za druhy tym - po metach, a vsichni se navzajem hodne podporuji a je to hrozne povzbudive. A taky nikdo nikomu nenadava ze jim to pokazil (to bych o tom musela neco vedet =D), takze sem zatim rada ze jsem se na to dala a bavi me to :-)

Mejte se!!

Muzikál a softball

2010-03-18T22:03:00.004-04:00

Tak a máme po muzikálu. Minulý týden ve středu byla premiéra, a pak každý den do soboty představení. Asi dva týdny předem jsme dali všech asi 60 jmen do klobouku, každý si jedno vylosoval a ve středu jsme přinesli obalenou krabici od bot plnou sladkostí. Většinou každý požádá někoho jiného ať se zeptá toho člověka co mu chutná, moje krabice byla plná čokoláday a žvýkaček. Já jsem si vylosovala jednu prvačku, které prej chutná všechno, tak jsem tam dala asi 3 sáčky bonbónů, čokoládu, a ještě jiné sladkosti, a stejně jako všichni ostatní, jsem jí to s úsměvem předala :-)
Každý den jsme si pěkně dali všichni tuny make-upu, rtěnku, kostýmy, před každým představením byla trocha soustředění nebo odreagování nějakou říkankou na kterou všeci znali slova (kromě mě :-D) a pak už sme jen čekali, až nám "stage manager" řekne Hey Evitaaa! a my odpovíme Hey what?? a pak nám oznámí ať jdeme na místa za oponu...
Premiéra byla taková zaražená, opatrná, druhý den to bylo nic moc, třetí den lepší, a v sobotu jsme si to všichni hrozně moc užili, protože jsme věděli, že je to naposledy. Je tady tradicí, že před posledním představením uděláme "hug circle", který je asi hodinu a půl, a jsou proslovy. Senioři děkujou všem co to zařizovali, pak ti co to zařizovali děkujou všem, no a pak jsou vybraní lidi, kteří mají proslovy k seniorům, protože je to jejich poslední rok. O tom mi nikdo neřekl, takže jsem nic moc nečekala, a hned první proslov k holce, které hrála hlavní roli, říkala její sestra, jak hrozně moc ju obdivuje, že se do noci učí, pak pár hodin spí, ve škole se na všechny usmívá a pak je ještě do večera na zkoušce muzikálu zářivá na všechny strany.... tak to hnulo snad se všema (někdo před nás příhodně položil krabici s kapesníkama). Říkali seniory podle abecedy a já jsem si myslela že tam ani nebudu, když jsem tu jenom jeden rok... ale to byl omyl. Alex, kamarádka ze sboru, která na mě byla od začátku milá, a postupně se stala jednou z mojich nejlepších kamarádek tady, vystoupila a říkala ten proslov.... no a konec toho už jsem ani neslyšela, pak už jsem běžela doprostřed kruhu za ní, objala jsem ji, a vrátila jsem se na svoje místo. Pak už začal ten pravý "objímací kruh", začali prváci, a postupně všechny objímaly až k seniorům, u většiny se tvořily fronty, ikdyž nás bylo jenom asi deset. Taky hodně z nich brečelo, včetně mě, a taky jsem pár lidí rozbrečela, když se na mě podívali. A jak jsem to celé ze začátku nebrala vážně, tak až na to, že za 10 minut po tom začalo představení, to bylo super! Kamarádky mi odstranily řasenku okolo očí, a šli jsme na plac. :-)) Ti, co to viděli víckrát říkali, že to poslední bylo nejlepší, a my jsme to tak taky cítili. Akorát strašně pršelo, a v té nové střeše na auditoriu je díra, přímo uprostřed jeviště, takže se tam tvořila louže, a potom když Evita umře na posteli, kapalo to přímo na ni, ale všichni taktně dělali že si toho nevšímají.
Po pátečním představení jsme měli objednanou pizzerii, a po sobotním je tradičně párty u někoho doma. Hromady jídla, pití, všichni tancovali, zpívali, objímali se...... všechny fotky jsou tady.

Z party jsme odjížděli něco po půlnoci, kamarádka mě zavezla domů, sbalila jsem si věci, a za hodinu jsem byla u Alex doma. Byla jsem u nich celý víkend, protože moje hostrodina jela zavézt Vivian na camp do Vermontu. Celou neděli jsme ležely v posteli u notebooků, povídaly si a jedly. Poslouchaly jsme písničky z Evity pořád dokola a dokola, nejznámější je asi Don't cry for me, Argentina.

O víkendu se nám už posunul čas o hodinu dopředu, akorát já jsem se nějak neobtěžovala posunout si svůj alarm na nočním stolku, a i Carol si zapomněla posunout svůj, takže jsme o hodinu zaspaly. Přijela jsem do školy v půlce první hodiny, a paní u dveří po mně chtěla papírek od rodičů, že jinak budu hodinu po škole! Prej to nemůžu donést další den, musí to být ten den... Já jsem tady ještě nikdy pozdě nepřišla, a u nás ve Zlíně to můžeme donést až v dalších dnech. Tak mi dala lísteček s tím že budu po škole, a říkala že to můžu zkusit v kanceláři, že mi to třeba zruší. Tak jsem tam šla, a ta paní je neuvěřitelně hodná, hned se se mnou začala bavit, potom tam i přišel jeden starý pán který vypadá jak můj děda :-), který asi na té škole učil, a teď většinou supluje a povídá si s lidma... a povídali si se mnou, a já jsem pak nadhodila, že asi budu muset byt po škole, protože nemám papírek! Oba dva hnedka kroutili hlavou že nebudu, že to zařídí! A tak ten pán šel se mnou k paní u dveří, a řekl že mě omlouvá, že sem skoro jako jeho dcera, a že sem se na něho na představení usmívala (to nešlo jinak, když jsem tam viděla zářit tu jeho bílou hlavu :-)). Paní od dveří si neochotně vzala papírek o detention, který mi před tím dala, a napsala mi jenom omluvenku do hodiny, že jsem přišla pozdějc. A ještě dodala, že mám známé na vysokých místech...., ale že příště bez papírku od rodičů už budu po škole! :-D

Dělala jsem zkoušky do Softballového týmu, ikdyž jsem to v Česku hrála jenom párkrát na základce..... Jsem suverénně nejhorší z obou dvou týmů : Varsity - trochu lepší, a JV (junior varsity), ale zkoušky trvaly 3 dny, a vždycky to bylo rozdělené na 11 + 12 ročník + vracející se členové, a 9 + 10 ročník spolu. Některé holky to hrajou už 11 roků, takže se není čemu divit, že jsou tak dobré. Já jsem teda byla zatím s těma staršíma, v úterý jsme běhaly 2,4 km - můj životní rekord, a ve středu překvápko - to samé! Ale už sem cítila že je to lepší, a doběhla jsem 4. oba dny :-D. Při sprintech jsem si natáhla svaly na nohách, které na to už dáávno nejsou zvyklé, pak jsme dělaly kliky, lehy sedy, a samozřejmě chytání a házení balónku. Takže mě bolí aj svaly o kterých jsem ani nevěděla že je mám :-D. A nikoho nevyhodili, všichni jsme v týmu. Počítala jsem s tím, že vzhledem k mojim schopnostem budu v tom horším, a až dneska jsem zjistila že "jsem" v tom lepším - Varsity, budu s něma trénovat, a hry budu hrát s JV, takže jsem skákala radostí. Asi jsem tam proto, abych nebyla jediná o hodně starší v JV.
Dneska byl první opravdový trénink, a hned se mi samozřejmě muselo něco stát :-D. Byly jsme venku, nějaké holky byly v poli, nějaké trénovaly házení, já jsem byla v "kleci" u mašiny která háže balónky a já se je snažím odpálit. Potom nám coach říkal ať jdeme běhat, jakože mety. On odpálil, my běžíme. Musíme mít helmy, protože je to docela nebezpečné, ale nebylo jich dost, takže po doběhnutí jsem svou odevzdala, a čekala na další až doběhne. No a mezitím balónek se z pole vracel, vedle coache stál chytač, a měla chytit ten balónek. Asi o 3 minuty dřív jsem vysvětlovala kamarádce, že dycky radši na metě zpomalím, abych se mohla podívat jestli míček neútočí na mě. Řekla Don't worry about it. That won't happen. No a jak tam tak čekám na helmu a abych mohla běžet, vidím míček co letí, a tak jsem si teda nedělala worry, jenomže on přeletěl přes rukavici chytače a nečekaně rychle skončil u mě v obličeji. Všichni se na mě nahrnuli jesli sem vpořádku, ale naštěstí jsem měla sluneční brýle, takže to nebylo v oku, ale "jenom" pod okem, takže to nebyla až zas taková hrůza, jenom jsem necítila půlku tváře :-D
Dennis už tam byl, aby mě vyzvednul, tak jsme jeli domů a ledovala jsem to, ale stejně je to napuchlé, a fialové - můj první monokl v životě :-D. Holky říkaly když jsem odcházela, že to vypadá "tvrďácky" a že mi to aj trochu závidí. Prej mám na otázku Ty máš monokl na oku? odpovídat Měli byste vidět toho druhého, jak to schytal.... :-D

(Rebecca, stage manager a další z mojich nejlepších kamarádek)

Prázdniny a smutná věc

2010-03-02T22:33:00.007-05:00

Prázdniny v půlce února byly úžasné.

První jsme jeli do Vermontu, do paláce rodičů srpnové nevěsty, kteří tam zrovna nebyli, a hrozně se nám tam líbilo. Hned první večer jsme rozdělali oheň v jednom z krbů, a ugrilovali lososa na večeři.

Další dny jsme dělali výpravy třeba do Darkmouth - docela malého městečka s vyhlášenou univerzitou, a obchodem s čokoladovýma dobrotama. Taky lyžovat jsme jeli, do takového obrovského střediska, jenom na jeden den, ale i tak to bylo super. S Vivian jsme pekly cookies, a fakt se nám povedly - to dělá ta čokoláda :-D, dívali se trochu na olympiádu, skládali puzzle, po částech několik dní, a já jsem po dlouhých večerech u krbu přecetla docela hodně z knížky do angličtiny - The Kite Runner (Khaled Hosseini) a jestli někdy nebudete mít co číst, tak tohle je fakt skvělá knížka, v češtine je to Lovec draků.

S kamarádkou jsme se domluvily ze půjdem do kina až se vrátíme, a šly jsme na Dear John... Líbilo se mi to, ale nebylo to tak skvělé jak jsem čekala. Avatar se mi líbil daleko vic. Po kině jsme jely k ní domu, do “sklepa” - většina Američanů se středoškolskýma dětma má dole takový "pokoj", kde můžou jít s kamarádama, většinou je tam televize, různé hry, DVD,..... a oni měli Wii, které máme aj my, ale oni na něm měli jinou hru - Beatles, a měli 3 plastove kytary, jedny bicí a mikrofon (je jich 5 sourozenců) a do rytmu Beatles písniček jsme mačkali tlačítka na kytaře, které se ukazovaly na televizi, nebo na buben, a aj zpívat jsme na konci zkoušeli, a zapojili jsme se do toho všichni :-)

Taky jsem jela zase ke "známé" ze Zlína do Marblehead, kterou jsem potkala až tady, a zase to bylo úžasné s jejima 3 dětma :-).

(na dědečkovo přání:-))Next day, I went to Andover – another suburb of Boston, where lives a family, whom my coordinator is friend with. They are from India and have two daughters, who attend a high school, that is considered to be the best high school at least in East America. It's a bording school, which means that 90% of that school are students from the whole United States, Europe and Asia. They stay whole year, eat at the school and sleep in dormitories. Looks kind of like a college, every building presents a different department, and they have to go outside to get from one building to a different one. I might go there once again and for one day follow the older daughter's schedule. They both were very friendly and nice, and we had all the time something to talk about.

Od té doby se nic moc nedělo, zase to všechno rychle ubíhalo.... Až teďka v neděli celým městem otřesla strašná zpráva. Jeden kluk z naší střední školy se zabil v autě, v noci ze soboty na neděli. Člověk si ani neuvědomí, že takové věci se fakt dějí, dokud se to nestane v jeho blízkosti. Byl stejně starý jako já, a údajně trochu pod vlivem alkoholu. V pondělí jsme byli všichni v černém, a na chodbách bylo ráno hrobové ticho, nikdo neměl chuť s nikým mluvit. Většina učitelů je z toho taky úplně špatná, pořád se nás ptají jestli jsme v pořádku, že kdyžtak můžeme odejít – máme na to speciální třídu s poradcema, když někdo nezvládne být ve třídě.... Upřímnou soustrast jeho rodině :-(

Mějte se pěkně, a hlavně se opatrujte.......

Půlrok!

2010-02-25T22:48:00.014-05:00

Dneska jsem tady přesně šest měsíců. Přesně před půl rokem, 25. srpna, jsem přijela, a touto dobou jsem asi byla v kuchyni s rodinou a koordinátorem, a vzpamatovávala se z toho šoku, že už jsem fakt tady! V Americe! Kam jsem se vždycky chtěla podívat! Ale to, že se mi to fakt splní jsem neočekávala.... nebo aspoň ne ve svých 17/18 letech...
Občas mě to tak chytne, a říkám si, že tohle je ten druhý svět o kterém se mluví, pro který jsme my, Česko, hluboce exotická, východoevropská země.
Ale všichni jsou zvědaví dozvědět se jak je to u nás, co jíme (jestli máme pizzu), v čem/na čem jezdíme (jestli naše doprava není na koních), co posloucháme za hudbu (jestli máme nějaké americké písničky), a tak všeobecně co je jinak u nás a tady.....
Většinou říkám škola, a lidi. Všichni byli od začátku hrozně milí a přívětiví, třeba jsem šla po ulici na zastávku, potkala jsem cestou dva úplně neznámé lidi, a oba mě pozdravili.... Nebo, v obchodech by měli být milí na zákazníky i u nás, ale tady to většina prodavačů fakt dodržuje, ikdyž je to vpodstatě nezajímá, zeptají se jak se máte - ikdyž to tady skoro patří k pozdravu (skoro uplně). Hlavně dospělí, ale i hodně spolužáků to dělá, že když je potkám na chodbě, řekneme si:
-Hey, how are you?
-Good, how are you?
Ze začátku jsem měla problém to ze sebe tak rychle vychrlit, abych jim to při tom míjení na chodbě stihla říct, ale teďka už to ze mě vypadne vždycky tak nějak samo :-)
Prostě jsou tak celkově k sobě milejší, za všechno se omlouvají (i za pčiknutí), nebo děkují, a po "děkuji" následuje VŽDYCKY "není zač"!

Tak to jsem tady jenom chtěla napsat něco málo k tomu "výročí", a příště napíšu jaké byly prázdniny ;-)

2010-02-11T14:10:00.007-05:00

Asi bych zase měla vytasit nějaký článek, ikdyž není až zas tak moc co psát.....Minulý pátek jsme měli ve škole "Party Viva Las Vegas", v Cafeterii. Vyzdobené to bylo ve stylu Las Vegas, na oknech nalepené karty, DJ stál před pokladnama kde se platí obědy... Muzikál skončil už v 5, pak jsem sla k Rebecce, nachystaly jsme se, přislo ještě pár lidí a autama jsme jeli zase do školy. Při vstupu jsme všichni museli udělat alkoholovou zkoušku a aj policajta tam měli! :-D Ze začátku to bylo tak jak to bývá vždycky, na parketu nikdo, a lidi byli po hloučkách na chodbě, nebo už uvnitř, u stolů. Začalo to v sedum, a až do půl deváté to byla docela nuda. Občas jsme s kámoškama tancovaly, ale byly to spíš takové techno písničky, takže nás to brzo omrzelo. Po té půl deváté se DJ rozhodl že už je asi na čase "začít" a rozdal nám strašne moc svítících tyčinek a začal hrát docela známé písničky. Některé z nich i dvakrát nebo třikrát, ty co se nejvíc líbily. Carol pro mě přijela deset minut před koncem a v autě bylo oproti tomu strašne ticho, úplně jsem měla pocit jak kdyby mi někdo tlačil na uši :-D

Včera byla na plánu velká sněhová bouře. Většina škol byla radši zavřená (kromě naší), na silnicích už několik dní dopředu varovné tabule, učitelé v každé hodině připomínali ať jsme opatrní, zvlášť ti co řídí, škola v průběhu dne ukončila všechny poškolní aktivity (i muzikál), abysme se hned po škole bezpečně dostali domů.... Ve škole se mluvilo o tom, že zítra asi bude snow day - den kdy se kvůli hodně sněhu nejde do školy... A v praxi to vypadalo tak, že v deset hodin dopoledne začlo snežit, takové maličké vločky, které se na zemi okamžitě rozpustily. O půl paté už se začla tvořit malička vrstva na zemi, napadlo asi tak 10 cm a kolem jedenácté večer přestalo! Dneska ráno jsem se probudila, silnice pěkně odhrnutě, bus se dostavil, a škola otevřená uplně stejně jako každý jiný den :-D

Zítra nám začínají prázdniny! Asi ješte ne jarní, prostě Únorové. Pojedeme do Vermontu, přesně tam, kde jsme byli dva dny po mojem příjezdu na svatbě, k rodičům nevěsty. Měli bysme jet lyžovat, a jenom tak, jak se říká hang out.... prostě si užívat prázdnin! :-)

Druhe pololeti

2010-02-04T14:13:00.010-05:00

Pololetni testy byly "pohodovy" tyden, ale docela nudny. Rano jsem mela vetsinou prvni blok od 8 hodin volno, a ve druhem test, jenom v patek byl test z history rovnou prvni. Tu hodinu a pul rano jsem vyuzila k uceni, protoze to nejvic pomaha (to byl skoro jediny cas co jsem tomu venovala - nic se nema prehanet). Potom jsem cekala necele 4 hodiny na muzikal, a v 6 bylo hotovo. Vysvedceni, ktere nasledovalo dalsi tyden bylo docela pekne (kez by takove bylo aj doma), uplne stejne jako z prvniho ctvrtleti - A, a jedno A- z anglictiny :-). Nazapocitavaly se do toho pololetni testy, to se spolu se vsema vysvedcenima zprumeruje na konci skolniho roku.

Zmenit predmety v pololeti jsem si nemohla, protoze vsechny jsou na cely rok, a bylo by tezke dohanet tu pulku roku. Akorat seniori (ctvrtaci) maji rozdelenou anglictinu, na oba pulroky si voli jinou, a muj ucitel anglictiny mi rekl, ze o tom tak premyslel, jestli by pro me nebylo lepsi byt s vrstevnikama.... Tak jsem to zkusila. Jestli jsem si myslela, ze moje predchozi anglictina s druhakama byla tezka, tak to jsem nevedela o cem mluvim... Ulohy jsou kazdy den, napsat esej, vypsat poznamky k clanku, nebo tedka cteme knizku - kazdy den dve kapitoly, coz je pro me nemozne, takze jsem mirne pozadu.... Ale je to fakt rozdil, byt v seniorske tride. Az na to ze je to fakt docela tezke, se mi tam libi. Ve tride se hodne diskutuje, rikame svuj nazor, souhlasime, nesouhlasime,.... Prvni esej byla "jenom" na 500 slov, tema So this is adolescence (tak tohle je dospivani) A stravila jsem nad tim neco kolem 3 hodin! Na zacatku jsem trosku pochybovala, jestli si to mam menit nebo ne, ale aspon poznam neco noveho, ikdyz uz to nebudou same jednicky :-D

V pondeli odletela Alex zpatky do Nemecka... Vikend pred tim jsme meli rozlucku s Mohanem, Ignaciem (Spanelsko), a dalsima exchange, kteri prijeli z Maine, a s Alex jsme se domluvily, ze se o letnich prazdninach prijedeme navstivit :-)

Na nacviceni muzikalu nam zbyvaji 3 tydny zkousek, jsou skoro kazdy den od 3 do 6, a pomalu se to zacina davat dohromady. Vzdycky mame bud zpivaci zkousky, nebo tanecni, nebo takove, kde nam ten hlavni ucitel Drama rika, kam na tom jevisti pujdeme, jak dlouho tam budem, a co tam budem delat. Musime si to psat do Skriptu, a kdyz ho nekdo nema, tak je zle...

Jinak uz jsem za pulkou sveho pobytu... ani se to nezdalo, a uz mi zbyvaji asi jenom 4 a pul mesice! Anglictinovy prevrat, ze bych umela vsechno rict, jeste neprisel, tak snad se jeste dostavi co nejdriv :-D

Tak zatim! :-)

Oslava narozenin

2010-01-15T11:00:00.015-05:00

V pátek 8.1. jsme připravily s Carol a Alex (z Německa) nějaké jídlo, pokusila sem se o jednohubky, ale klobásy nebyly stejné jako doma, a okurky byly strašně pronikavě kyselé, takže se to jednohubkám jenom vzdáleně podobalo. Zato po chlebech natřených česnekovou pomazánkou se zaprášilo hned :-) Pak jsme měli kukuřičné brambůrky s pálivou "omáčkou" Salsou, Brownies - strašně sladké čokoládové zákusky, ovoce, zeleninu, pomazánku do které se to namáčelo a šneky se špenátovým pestem.....Děcka se začly scházet po půl osmé, a postupně nás tam fakt bylo i s Vivian 14. Povídali sme si, dělali blbosti, hráli sme aj nějaké hry, třeba "čokoládovou" - sedíme v kolečku, a posíláme si dokola dvě kostky, a kdo hodí dvě stejné čísla, tak jde doprostřed kde leží na talířku čokoláda, obleče si bundu, šálu, čepici a rukavice, a příborem tu čokoládu jí, dokud nemá někdo jiný dvě stejné čísla.

Dárky se tady nedávají jako u nás, že až všichni přijdou, tak každý oslavencovi přeje, ale hned ve dveřích mi každý řekl veselé narozeniny a předal dárek. Dostala jsem plno pěkných věcí - od všech přáníčka, pak papuče, sadu sprchových gelů, náramky, řetízek, naušnice, svíčku, vestu, dárkové poukázky, čokolády a Conversky!!! :-) Kolem jedenácté už lidi začli odcházet, my, "zbytek", jsme ještě tancovali a pak už odešli všichni, jen Alex u nás spala, protože bydlí daleko.

Další den jsme s Alex zase jely do Bostonu, a šly jsme - já už podruhé- na 52-patrový mrakodrap Prudential. Zrovna nahoře uzavřeli jednu půlku na nějakou oslavu, ale stejně byl pěkný pohled aj z té jedné půlky, a vždycky když sme se chtěly navzájem vyfotit, tak nám někdo nabídl, že jestli se chceme vyfotit spolu, že nás klidně vyfotí! Po cestě jsme se vyfotily před známým, krapet snobským, obchodem LV, a zase se nám někdo nabídl... No a nahoře jsme strávily asi přes hodinu, a když už tam skoro nikdo nebyl, tak jsme nastavily samospoušť, a už to jelo, jedna fotka za druhou... :-D Všechny jsou na rajčeti.

V sobotu 16. jsem byla s Mohanem na své první sushi, a nebylo to zas tak hrozné jak jsem čekala, ale trvalo mi, než sem se odhodlala to sníst. Měli jsme dvě vegetariánské rolky makki a jednu masovou, protože Mohan je vegetarián a já jsem nevěděla, jestli mi to bude chutnat. Nakonec to bylo dobré, ale snědla jsem jen 4 kousky, protože jsem před tím obědvala 3 chleby s rybí pomazánkou.... :-)

Dneska je "Martin Luther King, Jr. Day" (den jeho narození, bojoval za práva afroameričanů), takže máme státní svátek, a od zítřka do pátku se píšou každý den jenom testy. Zítra jsou testy A a B block, takže první hodinu budu mít volno a v druhé píšu matiku. Je to za celý půlrok, a v nějakých předmětech nám dali "opakovací balíček", zrovna v matice je to 9 papírů z obou stran.... Velice jsem si říkala jak se budu celý víkend učit, a zatím mi to ještě nějak nevyšlo :-D A teď ještě půjdeme do kina na Avatar..... ale večer se na to určitě podívám!

Včera jsem upekla svůj historicky první štrůdl, a na to že je první není až zas tak špatný :-D Je hodně podobný, jako jejich Apple pie, ale míň sladký. Už se mi tu stýská po pravé české kuchyni. Co bych teď dala za obyčejný čerstvý rohlík!!!! Takových "samozřejmostí" si člověk začne vážit až když je nemá.....

Konečně jsem si koupila zimní kabát až ke kolenům jako jsem si přála! Akorát fakt nevím, jak pojedu domů s tolika věcma. Asi pojedu v tom kabátě, a za něj si naskládám všechny věci, které se mi nevlezou do kufrů! :-D a taky jsem si koupila iPod nano - modrý, a jsem s ním hrozně spokojená! Včera jsem si tam stáhla takové krátké videa, třeba základní kurz čínštiny a je to sranda! Oni mají 4 různé tóny, a to samé slovo znamená každým tónem něco jiného! :-D

Tak se mějte krásně a nýháu! :-)

Rozdily mezi skolou v CR a v USA

2010-01-07T14:08:00.016-05:00

Nejvetsi rozdil je, ze si tu vsichni muzou vybrat predmety. Nemuzou si vybrat cokoliv, kazdy rok jednu vedu (fyzika, biola, chemie), matiku, anglictinu, socialni vedu (historie, psychologie, sociologie), cizi jazyk (kdyz splni urcity pocet roku, tak uz si ho brat nemusi) nebo myslim informatiku a jeden volitelny predmet jako sbor, drama, vytvarku,...
Ucitele jsou spis jako kamaradi, vsichni nabizi pomoc kdyz nekdo nestiha nebo nerozumi - skoro kazdy den po skole, maze si sam tabuli, neoslovujeme je Pane uciteli/profesore, ale Pane nebo Pani + prijmeni. Na druhe strane nemaji takovou autoritu. Asi je to trochu i tim, ze tady neni tykani/vykani, takze se aj ucitelum rika Ahoj a Cau
Mobily se absolutne netolerujou. Jenom nas zahlidne nejaky ucitel a uz to bere. Navic ani ve skole neni signal, nekdo ho ma na zachodech tak z tama si muze zavolat, ale my ostatni ho muzem vesele nechat v kapse...
Ve tride se nesmi pit nic jineho nez voda (caj v termohrnku mi zatim nikdo nezatrhl)
Kazdy den pred zacatkem si musime stoupnout, drzet se za srdce, a poslouchat z rozhlasu Pledge of Allegiance (Prisaha vernosti)
Se zacatkem skoly se tu neparaji s nejakyma zacatkama presne v osum nebo tak. Kazda skola je jina, my jdeme prvni do "homeroom" (domovska trida) s nasima vrstevnikama a po Prisaze zacina skola kazdy den 7:34, konci 2:02, prestavky jsou 4 minuty a hodina ma nekdy 47 minut, nekdy 46
Kdyz nekdo prijde pozdejc do tridy, musi mit papirek podepsany od toho kde byl, treba z kancelare, a vetsinou ani nepozdravi, jen vejde, natahne ruku s papirkem a jde si sednout
V hodine se jenom tak zvednou, a jdou se vysmrkat nebo neco vyhodit do kose, a nekterym ucitelum ani nevadi kdyz jdeme bez ptani na zachod
Vsechny testy a papiry na vyplneni se pisou tuzkou
Muzeme mit zvykacky - ucitele si to urci sami, ale krome franiny to nikomu nevadi
Do skoly nas dopravuje zluty autobus - je jich dvanact, a kdyz se vyseda, tak se nikdo necpe pres druheho, ale od prvnich sedadel to postupuje, a protejsi dvojsedadla si navzajem davaji prednost az teda nekdo jde prvni, nekdy se zdrahaji oba, a pak oba najednou vyjdou :-D
Ve skole se stejne jako ve filmech neprezouva, a skrinky jsou po cele sirce skoly - na kod
Do skoly se nosi jen batohy. Videla jsem asi 5 holek s taskama pres rameno... Ale to je kvuli tem obrovskym tezkym ucebnicim, ktere nam skola na ten rok pujcuje
Vsichni pijou hlavne vodu- mame ve skole minimalne 6 "fontan", nebo dietni Colu
Ve Vratnych lahvich byla veta : "V Americe se ve skole taky nehlasej" a to je pekna blbost. Hlasit se tu musime kdyz chceme cokoliv rict, ikdyz se ucitel pta! Chodit po tride muzeme, ale rict neco ne. Je to trosku jak na zakladce, a myslim ze ani tam jsme se nemuseli vzdycky hlasit kdyz vime odpoved
Vsichni jsou sice pratelsti, ale mit opravdove kamarady neni tak jednoduche jak se muze zdat, zvlast kdyz se na kazdou hodinu meni tridy... Takovych "hello-kamaradu" muzete mit plno, ale prave pratelstvi je jehla v kupce sena....

Novoroční reportáž

2010-01-06T22:08:00.000-05:00

Nový rok a osnáctiny...

2010-01-06T18:50:00.023-05:00

Zdravim vas v Novem roce :-)

Na Silvestra jsme s Vivian jely do Bostonu na horkou cokoladu do Starbucks a vyzvednout Alex (z Nemecka), ktera s nami mela travit Novy rok. Docela hodne lidi tady prichod noveho roku vubec neproziva, jdou spat treba v deset.... Ale my jsme to docela oslavili. Kolem sedme vecer jsme jeli vsichni k moji skole, kde uz bylo plno lidi, cekajicich na ohnostroj. Jako vzdy mi byla zima, tak jsme tam s Vivian trochu poskakovaly, a pak to zaclo. Bylo to tak 15 minut a behem toho jsem natocila takove Novorocni video, ktere je az v dalsim prispevku :-D

Potom jsme jeli domu, tak trochu "oslavili " moje narozeniny uz 31. kdyz uz byl v Cesku ten cas, kdy jsem se narodila, a pak sla Vivian spat. My jsme objednali jidlo, povecereli a podivali se na Grease (Pomada), kterou jsem nikdy nevidela, no a uz byla skoro pulnoc, tak jsme zapli New York - Times Square na kterem byly tisice lidi, a posledni minutu se snasel k zemi prosluly obrovsky "balon". Poprali jsme si krasny Novy rok, poobjimali se, jeste nas Carol vyfotila u stomecku a sli jsme spat. Teda my jsme se s Alex jeste chvilicku divali na vystoupeni ruznych zpevaku v NYC, ale pak jsme si radsi sly pustit nahoru film na notebooku a spat.

V moji rodine se delava, ze kdyz ma clove k narozeniny, tak se cely den dela co ma nejradsi, takze js em spala do 11, pak jsem mela moje oblibene wafle s javorovym syrupem, pak Carol zavezla Alex a me do kina na Did you hear about the Morgans? (Slyseli jste o Morgenovych?) ale pred tim jsme se stavily v Targetu na cokoladu Milka, skittles a haribo, ktere jsme pak v moji tasce propasovaly do salu. Filmu jsem prekvapive rozumnela, tak jsem byla rada. Potom jsme jeli na veceri do moji oblibene mexicke restaurace Border café, kde jsem dostala i darky a dort. Hned kdyz jsme prisli, tak u vedlejsiho stolu sedela takova rodinka, a prave zpivali sve dceri na narozeniny, tak sme se s nema hnedka seznamili, kdyz ma ty narozky ve stejny den, akoratze polovicni vek :-) Carol mi jeste chysta oslavu tento patek s mojima kamaradama ze skoly, bude to doma, a jenom fakt par lidi, asi 12...

Hned prvni den skoly po prazdninach jsem zaspala, skoro o hodinu, autobus mel jet za 13 minut! Takze jsem za 9 minut byla nachystana a pak me Carol odvezla na zastavku. Nejak jsem si zvykla chodit spat kolem 2 a vstavat ve 12....
Taky nam uz naplno zacal muzikal, kazdy den v jiny cas a jinak dlouho, ale vcera byl 3 hodiny "tanec" a vubec nevadilo ze je to tak dlouho, byla to sranda, ikdyz toho tancovani tam moc neni...

Anglictina je bida, a mam pocit ze se snad a j zhorsuju jestli je to mozne. Sice mi obcas nekdo rekne ze mluvim daleko lip a plynulejc, ale treba ve francouzstine delame ve dvojicich reportaz o slavnych francouzech a kdyz jsem se moji dvojicky chtela zeptat, jak se rekne francouzsky manzelka, vylezlo ze me doslova: Jak je manzelka? A az pak mi doslo, ze sem to rekla cesky! Tohle uz by se mi nemuselo stavat po vic nez 4 mesicich...

Ale co sem se fakt hodne divila - meli jsme napsat 3 verse (dvouradkove) o otroctvi v US history, a po zoufalem premysleni - nikdy jsem na verse nejak nebyla, me nakonec napadly takove oby cejne, ale vsechny tri! Ale odvahu na cteni pred tridou nemam.... ale tady je to takove anonymni :-)

Slave has a bad life, (otrok ma hrozne zivobyti)

can't be with his children, even a wife. (nemuze byt s detmi ani zenou)

He must work hard all day, (musi tvrde pracovat cely den)
not even time for pray. (ani nema cas na modleni)

He must be whole life so brave, (musi byt tak statecny)

But no one puts flowers to his grave. (ale nikdo kytky na jeho hrob nepolozi)

Zijte blaze, a slunce v dusi :-)

Prázdniny a smutná věc

2010-01-03T22:23:00.011-05:00

Prázdniny v půlce února byly úžasné.

Taky jsem jela zase ke "známé" ze Zlína do Marblehead, kterou jsem potkala až tady, a zase to bylo úžasné s jejima 3 dětma.

(na dědečkovo přání:-))Next day, I went to Andover – another suburb of Boston, where lives a family, whom my coordinator is friend with. They are from India and have two daughters, who attend a high school, that is considered to be the best high school at least in East America. It's a bording school, which means that 90% of that school are students from the whole United States, Europe and Asia. They stay all year, eat at the school and sleep in dormitories. Looks kind of like a college, every building is a different department, and they have to go outside to get from one building to a different one. I might go there once again and for one day follow the schedule of the older of the daughters. They both were very friendly and nice, and we had all the time something to talk about.

Mějte se pěkně, a hlavně se opatrujte.......

Aquarium a takové a takové...

2010-01-01T21:37:00.025-05:00

V neděli 27. večer mi napsala Dita že je v Bostonu, takže jsme hned začly plánovat setkání. V pondělí odpoledne jsem suverénně došla pěsky k vlaku, jela do Bostonu, přesedla na metro, na druhé, pak trošku zmatek, protože jsme měly sraz u Museum of Science, ale já sem vlastně nevěděla jak se tam dostat! Chtěla jsem se někoho zeptat, ale stačilo jít kousek za davem, a pak už jsem to poznala. Šly jsme do nedalekého nákupního střediska - na cestu se optaly, a pak jen kecaly a kecaly :-D Byly jsme tam skoro 4 hodiny, zašly do Starbucks na kafe a čokoládu, aj do nějakých obchodů se podívaly, sdělily zážitky z rodin, a bylo to super :-)

V úterý jsme jeli lyžovat....... vstávali jsme ve 4 hodiny, a pak asi 2-3 hodiny jeli do vedlejšího státu New Hampshire lyžovat. V autě jsem usnula, a když jsem se probudila, kolem bylo úplně bílo, ale úplně. Sem tam jsme viděli mihnout se světla auta před nama, ale jinak nebylo vidět vůbec nic. Naštěstí už nebyla tma, a po chvíli jsme z té mlhy vyjeli. Všechno vybavení jsme si na den pronajali. Akorát tam bylo "krapet" chladnějc. Asi stačí když napíšu, že když jsme vystoupili z auta pod horama, bylo -18°C, a to nemluvím o tom, jak bylo nahoře..... Museli jsme si koupit masky na obličej hned po první jízdě, měli jsme úplně ošlehané tváře a nos větrem. A navíc, přestože byl den, tak tam dělali sníh. Bylo ho tam dost, a ani lidí zas tak moc nebylo, ale sněhové děla byly puštěné na několika místech. Hned u první jízdy jsme narazili na takové místo, všichni, co tama projížděli se prostě ztratili v té mlze, tak jsme chvilku stáli, a pak po jednom zapluli.... nešlo tam vůbec nic vidět, takže hlavně někam pomalu jet. Zajeli jsme samozřejmě na blbou stranu, takže jsme si kousíček museli vyšlápnout na správnou trasu. Ale kromě toho, že mi zase mrzly prsty na rukou i nohou, a byla tak děsná zima, to bylo dobré :-)

No a ve středu jsme měli domluvené, že za mnou přijede teta z Washingtonu. Není to přímo teta, takže žádná blízká rodina, spíš taková "vzdálená americká příbuzná", kterou jsem viděla 2x v životě. Přijela i s manželem a synem Peťou. Chvíli jsme poseděli doma, a pak jsme jeli do Bostonu, do Aquaria. Jmenuje se to New England Aquarium (téhle oblasti východních států - Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Rhode Island a Connecticut se říká Nová Anglie) a je to jedna z vyhlášených věcí na Bostonu. Myslela jsem, že tam bude pár ryb- dobré, a jdeme domů. Ale bylo to úplně neskutečné, krásné, a zábavné, byli jsme tam 3 hodiny, a klidně bych tam i ještě zůstala. Dám sem pár fotek ať z toho taky něco máte, a zbytek bude někdy na rajčeti :-)
Potom jsme jeli zpátky k nám, a na večeři do mexické restaurace, a pak zase teta s rodinou frčela zpátky do Connecticut k manželově rodině na Nový rok.

Hned na začátku byli tučňáci - přesně jsou vystižení v Madagaskaru - "úsměv, a mávat hoši" teda kromě toho mávání, jinak stáli celou dobu stejně, občas se trochu otřepali

Další typ tučňáků byli takoví "vlasáči", a tihle asi zrovna vedli o něčem debatu....

Ve středu celé budovy bylo obrovské akvárium, kolem kterého se i chodilo do jednotlivých pater, je tam okolo 700 druhů různých živočichů, mimo jiné i 3 žraloci, 2 rejnoci a jedna obří želva, měli tam ukázku, jak je krmí - ikdyž to nebylo moc vidět, ale lidi se ptali na různé otázky slečny co to moderovala

Dole jsou vidět dva žraloci a rejnok

Tahle želva má 80 roků, ale je prej ještě ve středních letech, a váží 250 kg

Podmořský svět, jako tapeta na počítač....

Na vodní koníky jsem se těšila nejvíc, ale byl nevětší problém je vyfotit....

Kamarád Žralok vypadá dobře naladěný.... a říkali, že oni většinou nejí ty menší ryby, které jsou s něma v akváriu, protože jsou jí jenom když mají hlad - tak jednou za 2 týdny, a tady dostávají jídlo 2x denně...

Medůza je prej díky svým chapadlům nejdelší zvíře na světě

Kulaté akvárium s velkýma medůzama

Z jiného světa.... asi je poznat, že medůzy se mi líbily ze všeho nejvíc :-)

A nakonec, před Aquariem byla (neuměle chlazená) socha tučňáků z ledu (kosa jak z nosa), tak máme s Peťou před tím fotku :-)

Vánoce

2009-12-26T21:27:00.004-05:00

To, že v Americe nenosí dárky Ježíšek, ale Santa, ví každý. Tradicí je, že se děti 25. extrémě brzo ráno vyhrnou z postele, a běží se podívat, kolik dárků je pod stromečkem. Většinou jdou první do ponožek pověšených na krbu, ve kterých jsou sladkosti, a různé menší dárky. Ani v naší rodině to není jiné.
24. prosinec se jmenuje Christmas eve, a už mají všichni volno z práce a ze školy, a chodí se třeba po návštěvách, my jsme byli na dvou až do večera. Ráno mě vzbudila Vivian chvíli před sedmou, šup ke stromečku, a už to začala roztřizovat :-) Příbuzní si navzájem posílají dárky, takže jsme měli plno dárků pod stromečkem od tetiček a strýčků už o několik dní dřív. Potom jsme počkali až se "sami" probudí rodiče, sedli jsme si a postupně po jednom otevírali dárky. První jsem si přečetla dopis od Carol,... dojalo mě to k pláči, tak jsem ju šla obejmout a poděkovat....Tady se píše na dárky nejen pro koho to je, ale i od koho to je, takže vždycky víte kdo vám ten dárek dává. Smysl toho moc nechápu, vždyť je to přece od Santy... Dostala jsem úplně neuvěřitelně moc dárků. Např. čokolády Milka, rukavice na lyžování, voňavou svíčku, knížku o vyrábění naučnic, teplé měkké barevné ponožky, župan, šálu, korálky na naušnice, krém....... a moje asi nejoblíbenější věc z toho je heboučké teplé pyžamo. :-) Kromě toho, strašně moc děkuju všem z mojí třídy (Martinka, Evča, Gráďa, Markétka, Šíma, Beník, Brouček a Jolča) za všechny vaše dopisy a za tu krásnou fotku, pobrečela sem si u toho, ale udělali ste mi hroznou radost!!!!

Vivian dostala mimo jiné boxovacího panáka Boba na procvičování chvatů v karate, a protože je polonahý, tak už má aj bundu aj čepici :-D
V polovině rozbalování jsme se udělali přestávku na snídani a měli jsme takový menší konflikt, u kterého jsem prolila neskutečné množství nezastavitelných slz......ty byly taky kvůli tomu, že jsem si vzpomněla na rodinu doma, protože Vánoce jsou svátky, kdy má být rodina spolu....
Dokončili jsme dárky kolem jedné hodiny odpoledne, pak jsem volala domů, a pak jsme začali hrát naši novou hru wii- hra, s "ovladačem" co se nastaví na televizi, a jsou tam různé hry jako bowling, golf, tennis...
Slavnostní večeře byla 25. večer - krocan se vším, co ktomu patří.

Na náš "Druhý svátek vánoční" jsem se vyspala do půl dvanácté, a pekly jsme s Vivian třetí várku našich perníčků. Předešlé dvě zmizely, ani jsme nemrkli, tak aspoň třetí by nám mohla chvilku vydržet. Hned potom jsme zdobily i s Carol, a pak už byla jenom taková soukromá ochutnávka.... a jsou pořád měkké! :-)

Poslední den ve škole jsme si udělali se sborem něco, co tady dělá hodně lidí = Tajný Santa - větší skupina kamarádů napíše všechny jména, dá je do klobouku, a každý si vybere jednoho člověka, kterému dá dárek. Je určitý finanční limit, a každý tak něco dostane. Já jsem dala svojí vybrané nečekaně naušnice, a já jsem dostala čokolády a krém. Taky mi udělala radost Alex (v pořadí druhá, ta, se kterou jsme byly nedávno nakupovat dárky) dala mi CD s písničkama které jsme spolu zpívaly, nebo které mě jí připomínají, čokolády, připínáček na papíry ve tvaru klavíru, a napsala mi krásný dopis. Tady se tomu říká Note card, a hodně lidí to píše kamarádům a lidem, které mají rádi.

Se sborem Pro Musica byl naplánovaný koncert na sobotu 20., ale kvůli sněhové bouři se to muselo 3 hodiny pře začátkem zrušit, lidi celý den odhazovali sníh, ale konal se v úterý. Vyžadovali pro holky dlouhé černé šaty nebo sukně (musela jsem si půjčit od Carol), dlouhý rukáv, ne velké naušnice, vlasy z očí, složky v levé ruce, abychom vypadali jednotně.... První půlka patřila mladšímu sboru, se kterým občas zpíval i náš tříčlenný "high school" sbor. Po přestávce jsme se starším sborem zpívaly 2 koledy, a pak se k nám přidali všichni ti dospělí lidi, celkem nás bylo jedenáct, a zpívali jsme Gloriu od Vivialdiho. Celý koncert měl uplně nečekaný úspěch, a ikdyž vím, že Američani jsou hodně srdeční a všechno chválí, stejně mi udělalo hroznou radost, jak za nama lidi po skončení chodili, chválili a děkovali, jak moc se jim to líbilo :-)
(Jeden pán mi řekl že je načase začít používat vibráto! Musela jsem mu vysvětlovat že se mi to moc nelíbí, a on odpověděl že to většinou všechny zpěvačky na sóla používají.... Tak sem mu řekla, že sem to chtěla zazpívat po svém, a na to už neměl co říct :-))

Přeju všem Veselé Vánoční svátky a šťastný Nový rok :-)

Vánoce jsou tady... Cocacolu si vychutneej

2009-12-14T23:18:00.002-05:00

Slavný konkurz dopadl velmi neslavně. Dobře, zas tak neslavně ne, jsem ve 3 ensamblech, co bych si mohla přát víc, že? :-D
Měli jsme náš první koncert s oběma školními sbory, zase krapet pořádné dávky nervozity najednou, po těch 3 měsících :-) V černém- část Passing notes, černobílé- Chorus (půlka). Lepší fotky bohužel nemám...
Ve škole jsme dostali ocenění- studenti co měli jenom A a B na vysvědčení na čtvrtletí, a ti co měli jenom A měli něco extra, ale nevím jaký v tom byl rozdíl... Dostala jsem dort, tužku - Westwood high school honor student (něco jako čestný student), certifikát, a poukázku do "bufetu" na točenou zmzku.

Vánoce jsou tady, cocacolu si vychutneej..... na tu reklamu si vždycky vzpomenu když někdo Vánoce připomene....hrozně přispělo do vánoční atmosféry, že minulou sobotu napadl sníh a vydržel až do včerejška, kdy bohužel pršelo, takže z toho moc nezbylo. Ale některé domy mají vánoční výzdobu a je to fakt krásné. V pátek jsem konečně zadělala těsto na perníčky, o víkendu se peklo, a dneska jsme s Vivian zdobily! Akorát už v první den pečení se jich hodně snědlo (samo :-D), nenazdobených taky, takže nám toho zas tak moc nezbylo, ale zase připečeme... :-)
Stromeček už je koupený aj nazdobený, a nákupní horečka stoupá... Já jsem byla ještě s kamarádkou Alex (jiná, ne neměcká exchange) nakupovat pár dalších dárků, sice se to neobešlo bez menších řešících problémů doma, ale nakonec to vyšlo, a sem za to hrozně ráda :-)

Nějaké dárky jsem taky objednala z internetu, všechno už přišlo. Taky jsem si říkala, že bych chtěla zkusit vyrábět naušnice, tak jsem neváhala a objednala různé potřebné věci jako drátky a kleštičky, a skoro všechno už to přišlo, jenom háčky do uší ještě ne. No ale stejně jsem to chtěla zkusit, tak jsem něco začala... :-) Srdíčka byly můj uplně první pokus a ty drátky tam tak nebudou trčet, až dorazí i zbytek ;-)

Jinak ve škole je všechno stejné, sem tam test, a zítra zpíváme se sborem - Chorusem ve škole a pak jedem ještě kamsi jinam, zpívat pro Rotary club, takže jsme celý den omluvení ze školy (kromě prvních dvou hodin- Sbor, volno :-D). Dneska jsem měla první hodinu volnou u klavíru, byla tam aj kamarádka Elise, a když jsem začala hrát On my own (Píseň samotářky - Mizerové), tak zpívala, má jeden z nejúžasnějších hlasů co sem kdy slyšela.... A strašně sme si to užily a skvělá nálada mi vydržela po celý zbytek dopoledne, furt sem se musela usmívat :-)

Tak s Pánembohem, já už poběžím....... Mějte se krásně :-)

Thanksgiving

2009-12-02T22:25:00.013-05:00

Den před díkůvzdáním - ve středu, jsme měli normálně všechny hodiny, jenomže každá byla jenom 22 minut a skončili jsme 10:45. Takže tak trochu zbytečné, protože se nic nestihlo, ale asi musíme splnit určitý počet dní, tak nás stejnak do té školy poslali.... rodiče od Carol přijeli už v úterý večer, a když jsem přišla ze školy, babička už vyráběla těsto na pie(koláč).
Ve čtvrtek - Den Díkůvzdání se od rána vaří a peče. V kuchyni byla babička aj Carol, takže jsem se jim tam radši nemotala (protože jsem spala :-D) Pekly krocana, dělaly stuffing - nádivka do krocana, něco jako zapečenou brokolici se sýrem...typické sladké brambory jsme sice neměli, ale něco mi říká že by mi stejně nechutnaly. V tento den se obědvá jenom velmi lehce nebo vůbec, a slavnostní "večeře" je už třeba ve 3, nebo ve 4, záleží na rodině. Naše byla o půl 4. Pěkně jsme prostřeli stůl v jídelně, pak jsem zorganizovala focení (ať žije samospoušť :-D) ale tak namačkaní jsme nebyli, to je jenom kvůli fotce ;-) a pak některé rodiny říkají modlitbu, my jsme se chytli všichni za ruce, a modlitbu jsme zpívali. Byl to kánon, takže jsem se mohla přidat jako další hlas, ikdyž jsem to neznala :-) No a už jsme začínali jest, a každý měl připravený nějaký "dík", něco, za co je vděčný. Takové chvíle mě vždycky hrozně dojímají, chtěla jsem to říct první ať už to mám za sebou, ale první začla Vivian, takže já jsem byla poslední.... Dennis, Carol aj Vivian děkovali za to že tady s něma jsem...... aj já jsem jim samozřejmě poděkovala, že mě tak přijali jako člena rodiny, a že jsou vůbec ochotní mě tu mít...
Jako hlavní jídlo teda byl krocan (turkey), kterého tady většina lidí zbožňuje s bramborovou kaší, a k tomu stuffing, cranberry sauce (brusinková šťáva), dýňový nákyp, zapečená brokolice, zeleninový salát, a doma upečené pečivo (všemu tady říkají rolls- rohlíky, ale vypadalo to jak Honzovy buchty, plněné ničím, ale krásně čerstvé). Snad jsem na nic nezapomněla... a po jídle se servíruje Pie. Měli jsme upečené tři: jablečný, čokoládový a dýňový. Jako první jsem si dala čokoládový (nečekaně), ostatní měli jablečný. Potom jsme jeli ještě na dvě hodiny ke známým, kde bylo taky plno různých koláčů a milých lidí, a všichni si přáli "šťastné díkůvzdání" :-)

V pátek jsme jeli všichni kromě hostdad do Musea of Science (vědy), které je tady strašně proslulé, a plno mojich spolužáků, když se jich na to zeptám, tam rádo chodí. Nějaké věci byly míň zajímavé, ale většina víc. První jsme šli do části, kde jsou různé kosti v těle, a jeho části, byly tam malé kuřátka, ještě ve vajíčkách a samy se klubaly ven, nebo ovčí srdce s plícema, a ukazovali nám jak se zvětšují, když jde do nich vzduch. Potom jsme šli na předvádění zvířat, vždycky jedno vyberou, a to pak ukazujou, teďka to byla žaba. Nijak extra mě to nebavilo, dokud ten pán nevytáhl největší žabu kterou jsem kdy viděla!! Říkal že neskáče, protože je na to moc velká, a nezaslechla jsem, jestli je to největší žába na světě, ale rozhodně patří mezi ty větší....
Pak oddělení hudby, tam byly různé zvuky z lesů, xylofon u kterého furt stály nějaké děti :-D a před dveřma byla nějaká akce, že si tam děti vyrobily nějakou věc z dostupných věcí - papírový stočený korpus, brčka, spínací sponky, hlavy od vidliček, papírky, pak jsme vystáli řadu, a pán seděl na židličce, měl před sebou dvě velké trubice, a zespoda větřák, takže to buď profouklo nahoru, nebo spadlo dolů.... Po nějaké době už to docela zevšední, ale měla sem úplnou radost, když jsem viděla, jak můj výtvor letí vzhůru, nahoře se zasekl, a padal do druhé trubice, ale zase vyletěl :-)
Matematická část...... Elektronická.... tam byla jedna z nejzábavnějších věcí- trubice asi ve výšce pasu, horizontálně se zemí, a v ní byl proud, a když se toho někdo dotkl, tak se rozvětvil! Musela jsem to prostě natočit :-D Moju ruku určitě poznáte, a nakonci toho videa je takový LEK, protože s tou rukou v tom růžovém - Vivian sme se dotky, a daly jsme si jiskru :-D

A nakonec část kde se čichá, a dívá a poslouchá..... tam mě to bavilo asi nejvíc.... první kamera, která reaguje na teplo - bílá je nejteplejší, a modrá nejchladnější. Tam jsme strávili takových 5 minut, pak jsme šli čichat, pak poslouchat.... anebo tam byl takový stroj, kde jsem si sedla, a zmáčkla jsem START, ale nesměla jsem počítat, a až jsem si myslela že uběhla minuta, tak jsem zmáčkla STOP, a ukázalo mi to, po jak dlouhé době si myslím že uběhla minuta, a nejblíž jsem byla se 48 sekundama...

V sobotu jsem měla sraz s Mohanem, Alex, a další skupinou exchange studentů z Mainu, nebo i s hostrodiči, a rozdělili jsme se, velká většina šla s Mohanem se podívat po Bostonu, a Alex a já už jsme většinu toho viděly, tak jsme šly nakupovat.... měly jsme na to 3 hodiny, a prošly jsme snad všechny obchody v okolí! Něco jsme koupily, například takovou důležitou věc jako jsou klapky na uši, hned jsme je využily, dost tam foukalo! A protože byl den po "Černém pátku" (jediný den, kdy se obchody otvírají už ve 4 ráno, a lidi se valí do obchodů a nakupujou v těch oobrovských slevách na Vánoce), tak bylo všude plno slev, třeba přímo v obchodě dávali papírek, že když to dáme u pokladny, budeme mít slevu 20%.... Odpoledne jsme s Alex šly na Newbury street, což je jedna z nejslavněších nakupovacích ulic v Bostonu, a večer mě vyzvedla Milena (paní z Česka, žije kousek od Bostonu, má 3 děti a manžela Američana) a zůstala jsem u nich přes noc, je to tam vždycky docela hlučné, s třema malýma dětma, ale úžasné. V neděli večer jsem se SAMA dopravila z jejich konce vlakem do North (Severní) Station v Bostonu (předtím jsem tam vživotě nebyla), z tama jsem jela metrem - zelenou linkou, pak přesedla na červenou, dojela do svojí známé South (Jižní) Station, a běžela na vlak, který mi jel asi za osum minut, takže to všechno krásně vyšlo :-)
Pondělí byl v pořadí už pátý den bez školy, a nikdy bych nevěřila že to řeknu, ale už bych do té školy aj šla...... V úterý se všichni ptali jaké bylo Thanksgiving, a dneska - ve čtvrtek- jsme měli první "vystoupení" se školním Chorusem- byli jsme omluvení ze školy na celou hodinu, a jeli jsme na základku, která je tam kousek, a venku zpívali pro děti, pak jsme šli s nima na "Rosa Parks walk" - procházka kolem školy. Rosa Parks byla černoška, která bojovala za jejich práva, když byli utlačovaní- černí musí sedět v autobuse vzadu, musí mít speciální fontántky na pití, speciální WC.... a ona byla první která se proti tomu postavila.

Doma po škole jsem se pokusila upéct tvarohového Míšu, idkyž tady nemají tvaroh jako u nás, jenom Cottage cheese. Je to sice trošičku jiné, samotné to jak tvoroh vůbec nechutná, ale dohromady s těstem a čokoládou to trochu Míšu připomíná :-) Trošku mě začalo bolet v krku, tak jsem si říkala že zkusím na večeři česnekovou pomazánku. Dala jsem si rozpéct dva plátky chleba, namazala to, a dala všem třem ochutnat......... Tak chleba mi zbyl jen jeden, a ještě v devět večer (když Carol dovezla nové balení Cream cheese) jsem dělala další várku :-D Ikdyž česnekovou pomazánku miluju, tak jsem nečekala, že by to mohlo mít až takový úspěch :-)
S Vivian jsme pak ještě "tancovaly" na takovém tom plánku, jak se v televizi ukazuje kam se má stoupnout (dopředu, dozadu, doleva, doprava a různé kombinace) a do rytmu se musí stoupnout na tu šipečku. Dávaly jsme si schválně největší obtížnost, protože to byla největší sranda. Bylo to fakt rychlé, a skákaly sme u toho jako koníci :-D

Dneska byl první den konkurzu na školní muzikál Evita, já jdu na řadu zítra, toš uvidíme........ :-)

New York, New York

2009-11-23T22:00:00.001-05:00

Nevymlouvám se na to, že jsem neměla čas sem napsat, je to lenost :-D A čím dýl jsem to odkládala, tím víc toho bylo na napsání, takže se mi tím spíš nechtělo.....
Ve škole je to docela vpohodě, sem tam nějaký test, ale vysvědčení minulý pátek jsem měla pěkné, tak se s ním i můžu pochlubit :-D Samé A, a jedno A- z angličtiny.
Měli jsme první schůzku na muzikál, budeme hrát Evitu (Eva Peron, manželka Argentinského prezidenta), a ikdyž budeme všichni dělat konkurz, nikoho nevyhazujou, takže tam snad budu taky :-) A právě s tím bude krapet problém s Dance teamem. Asi nebudu stíhat obojí, a kdo mě zná, asi hned uhodne že dám přednost muzikálu před hip hopem....
Musíme si vybrat postavu, kterou bysme chtěli hrát, a na stránce školy si na to stáhnout noty, a nahrávku klavírního doprovodu, kterou tam Mr. Renoni (uč. klavír + sbor) dal, a zítra máme "workshop" - něco jako takovou otevřenou zkoušku na ty písničky, asi je nějak projedeme, abysme věděli jak to zpívat. A taky zapsat na konkurz sme se všichni museli, bude to 2. a 3. prosince, já jdu toho 3. tak mi držte pěsti.... :-) Už teď sem nervózní...

Minulý víkend jsem v sobotu byla s Mohanem celé odpoledne ve městě, na obědě v Mexické, v Muzeu vědy, které je tady strašně populární, ale bohužel všechny expozice se do půl hodiny zavíraly, tak sme aspoň zašli do Omni dómu, nevím jestli to máme v Česku, je to kino, a obrazovka je všude kolem, jenom ne za váma. Hlediště stoupá hodně do výšky, a na sedadlech se polosedí-pololeží. Za plátnem říkali, že je rozmístěných myslím 52 reproduktorů, a obraz je fakt před váma, nahoře, a hodně doleva i doprava, takže máte pocit že jste přímo na místě činu! Dívali jsme se na Deep sea (Hluboké moře), trvalo to hodinu, a občas mě z toho bolely i oči.
Potom jsme šli přes docela dlouhý most mezi Cambridgem a Bostonem, odděluje to řeka, a začalo mě tam bolet koleno...nejdřív trochu, a pak už jsem musela začít kulhat, a hrozně to bolelo.... V neděli měla Vivian první soutěž v karate, vyhrála pohár- první místo, a dvě zlaté medaile, musím si na ni dávat pozor :-D To jsem měla obvázanou nohu jenom obinadlem, a večer mi našli takový ten zpevňovač nohy, je to asi od půlky lýtka do půlky stehna, a měla jsem to ve škole v pondělí aj v úterý. V pondělí, schválně jsem to počítala, jsem musela říkat 36x co se mi stalo!! :-D Ne že by se mě ptalo 36 lidí, oni byli občas po skupinkách a ptali se třeba 3 najednou, takže celkový počet lidí bych odhadla tak na 60...A pokaždé byla odpověď, že vlastně nic, že jsem jenom šla!! :-D Příště si musím vymyslet nějakou historku jak jsem lyžovala na schodech nebo něco takového.... to je to co tady chcou všichni slyšet, něco co je funny (srandovní).

No a konečně se dostávám k tomu nejhlavnějšímu - New York City!!!
V pátek jsem musela přespat u jednoho koordinátora v Bostonu, protože bych prvním ranním vlakem nestihla autobus do NYC, a ráno jsme se Alex, Mohan a já vypravili. V 8 ráno autobusem, a chvilinku před dvanáctou už jsme tam byli. Autobus dojel do China town, chvilku jsme se tam prošli, a metrem dojeli skoro do centra Manhattanu - Times square! Bylo to něco nepředstavitelného, všude strašně moc lidí, blikající reklamní svítivé plochy, všude plno žlutých taxíků jako ve filmech, McDonald's na každém rohu, celé obklopené stěnou mrakodrapů. Taky na každém, ale fakt skoro každém rohu byli nějací překupníci, většinou jich tam bylo tak kolem pěti, a nenápadně nabízeli každému procházejícímu značkové hodinky, brýle, filmy na DVD, nebo kabelky - s těma to bylo horší, "prodavači" museli pořád kontrolovat, jestli nejdou policajti. Pořádně jsme to tam prošli, natočila jsem aj pár videí :-)

Zašli jsme taky na pizzu do fastfoodu, přímo na Times square, já jsem si samozřejmě stoupla do blbé řady- na placení, ne na vybírání pizzy, ale naštěstí jsem nemusela stát tu druhou řadu, vzali mě hned, tak jsem si dala jednu sýrovou, aj Alex a Mohan, a potom (samozřejmě to nebylo dost :-D) tak jsem si šla pro druhý kousek, objednala a šla to zaplatit, a jak jsem se tak přehrabovala v té peněžence a snažila se rozeznat pětidolarovku od jednodolarovky, ještě mi zbývalo dat mu 27 centů, a on řekl, že mám "beautiful eyes" (pěkné oči), tak že mi dá slevu :-D:-D
Taky na horkou čokoládu do Starbucks jsme zašli, a ta slečna se mě ptala jak se jmenuju, a ani jsem to nemusela zopakovat, a napsali mi na papírek na kelímku moje jméno, snad je to trošku vidět na té fotce :-)
Prošli jsme i kousek Broadwaye, a potom jsme zamířili na nejvyšší budovu NY - Empire State, na té fotce to ani tak nevypadá, ale je to 15. největší budova světa, má 381m, a 102 pater, ale normálně přístupných je jenom 86, a do toho jsme taky jeli. No, jeli.... Po čekání v řadě, hodinu a půl už jsem byla fakt docela naštvaná, protože z těch 6 hodin co jsme tam měli jsme 2 strávili v té budově, a to jsme stáli v zakrouceném hadovi v jedné místnosti, zkontrolovali jestli nemáme zbraně, a v další místnosti to samé. Zkontrolovali lístky, a v další zase to samé..... po dlouhém čekání jsme se konečně dostali do 80. patra, a mohli si vystát řadu na výtah na dalších 6 pater. No nakonec jsme byli úspěšně nahoře, ale ten výhled teda stál za to....chvíli bylo světlo, a pak začal západ slunce :-) Alex tam prej viděla nějakého pána žádat přítelkyni "o ruku" :-) Na sochu Svobody jsme se bohužel kvůli časové tísni nedostali, ale byla vidět v dálce z Empire state, na této fotce je to trochu v dálce vidět, samostatný ostrůvek, skoro na středu, trochu SZ. Všichni se tam fotili, tak jsme teda nemohly zůstat pozadu :-D
Když jsme vyšli, byla už skoro tma, a pomalu jsme museli jet zpátky do China town kde nás zase nabral autobus... Po cestě jsme se ještě stavili v suvenýrech, tak máme všichni trička I love NY, nějaké pohledy a propisky.... a zpátky do Bostonu... Měli jsme 50 minut zpoždění, takže cesta zpět trvala skoro 5 hodin, a ne 4, ale poslední vlak domů jsem stihla, a byla jsem příjemně unavená :-)

Týden a víkend s Alex

2009-11-10T15:33:00.001-05:00

Minuly tyden se nic zvlastniho neudalo, ani sem se nenadala a byl zase patek. Celkove to tu strasne moc utika. Mam papir se vsema skolnima dnama, a kazdy den kdyz se vratim ze skoly si zazlutuju, a uz mam za sebou vic nez ctvrtinu skolnich dnu (protoze koncim se Seniorama na konci kvetna). Anglictina mi lepsi nepripada, posledni dobou mi spis prijde ze se nemuzu zase vymacknout. Carol rikala ze se ted poustim do slozitejsich vet, ale mne pripada ze rikam porad stejne veci.....

Praseci chripka uz je aj na nasi skole.... decka se s tim jdou podelit aj mezi ostatní... Vsichni tu s tim porad hrozne strasi, dokonce skola zrusila takovou akci ze je cela skola v telocvicne, a roztleskavacky tam nastoupi a prej je to sranda.... no a skola to zrusila aby snizili nakazu. A pritom to prej neni o moc horsi nez normalni chripka! Ale stejne se toho bojim...

V patek se uzaviralo ctvrtleti, vprubehu tydne jsem psala ze vsech hlavnich predmetu, a taky v piano lab a v chorusu si nas prezkousel po kvartetech. Ja jsem k tomu hrala na klavir (Allelujah), aby ucitel mohl poslouchat zpev, ale neminulo me to :-D No a za tyden v patek dostaneme ctvrtletni vysvedceni..

Ve sboru (Pro musica) pred tydnem v utery jsem s detma zpivala Sound the trumpet, ktere znam z Ceska, a ty male deti jsou tak roztomile kdyz zpivaji.... Bavi me s nema zpivat :-) A ve starsim sboru prisli 4 chlapi, a jedna pani na vypomoc, takze nas bylo devet, v kazdem hlase 2, v sopranu jsme byly 3, a znelo to uz docela jako sbor!

S tancovanim - klasickym to tady nevyslo. Volala jsem tam, mluvila jsem s ceskym instruktorem a ten rikal ze je to pro vetsinu amiku moc tezke, takze tu maji nejake zjednodusene verze, a v tom kurzu pro mladez maji dva kluky..... tim se moje nadeje definitivne ukoncily. Ve skole jsem videla nabidku na Dance team, tak jsem napsala te holce, je taky Senior, a je hrozne hodna, a prvni meeting bude ve ctvrtek. Je to sice moderni tancovani, ale zkusit se ma vsechno :-)

O vikendu jsme byly domluvene s Alex - exchange z Nemecka, ze bude spat u nas, a bude s nama celou sobotu a nedeli. S jejimi hostrodici sme se setkali na puli cesty, bydli asi hodinu autem od nas, jeli jsme k nam, poobedvali, a byli jsme pozvani na narozeninovou party Sofie-Grace, dcery od dobrych znamych(byla s nama aj na halloweena). Bylo to v tom bruslicim ringu, kde jsme byli pred par tydny. Alex jela s nama, obcas nas nejaka z pozvanych holcicek chytla za ruku, a jezila s nama.....Pujcily jsme si ty brusle na 4 koleckach, ale ony nemaji dalsi kolecko vepredu, strasne blbe se na tom jezdilo, obe sme byly zvykle normale na kolecka v rade, ne tohle, takze jsme to sly prehodit :-D Kolem treti hodiny jsme se vratili domu a Carol nas zavezla do nakupniho strediska co je kousek od nas. Neco sme nakoupily, pochodily, a pred sestou jsme sly jeste na pizzu a pak rovnou do kina na film o M. Jacksonovi - This is it. Moc se tam nemluvilo, hlavne zpivalo, takze idealni pro nas :-D
Už jsem doma, takže pokračování už s diakritikou. V neděli jsme se vyspaly, pak si hrály s holkama od těch známých, Bryanou a Sofií Grace, a Vivian, a jeli jsme na koncert Carol. Hraje na violu a vystupuje s orchestrem, bylo to její první vystoupení po 25 letech, takže byla nervózní, ale povedlo se jim to! O přestávce jsme si mohli zahrát na různé nástroje, tak jsem hrála na harfu, a prej na to mám dobré prsty, říkala paní harfistka :-D No sranda! Na koncertě mi mladší Bryana seděla na klíně, druhou půlku Sofia Grace, a ke konci mi ležely na klíně.

Tak to je asi všechno, co se děje v mém "americkém" životě.... Zase se někdy ozvu :-)

Halloween!!!

2009-11-01T20:24:00.003-05:00

Když se řekne tohle slovo, většina dětí si představí "Hrozně moc sladkostí". A po včerejšku musím říct, že je to pravda, má to fakt něco do sebe... :-)

V pátek jsem se do školy teda nakonec převlekla, byla jsem Flapper, asi pro to není český výraz, je to prostě žena z dvacátých let. Měla jsem takové střapaté šaty, korále a chlupatou šálu. Byla jsem překvapená, jak málo lidí ve škole mělo nějaký kostým. Většinou to byli seniors jako já, ale i nějací mladší se převlekli, ale většinou to všichni berou jakože v posledním ročníku si taky vemou kostým do školy. Fakt jsem se musela usmívat, když jsem potkala na chodbě tučňáka, teletubbies, nebo čarodějnici :-D.
Když jsem přišla ze školy, vyřezávaly jsme s Vivian a dalšíma dvěma holčičkama od známých dýně! První se to muselo vydlabat, není to uplně plné něčeho, jenom jsou tam takové "vlasy" vevnitř přichycené na stěnách a semínka (které se pak usuší a opraží se solí a je to hrozně dobré), a zabere to podle toho jak čisté to chcete mít, já jsem to dlabala asi 20 minut. Pak jsme si na to tužkou nakreslily tvary co jsme tam chtěly mít, nožem to lehce vyryly, a pak tím nožem vyřezaly. Moc to nevonělo, ale je to tady taková pěkná tradice. Pak se dovnitř dá svíčka a postaví se to za tmy před dům. :-)

Večer jsem byla pozvaná na "housepárty" v kostýmech ke kamarádce Jenny. Většinou jsou párty až v sobotu, kdy je Halloween den. Netěšila jsem se tam, spíš jsem se bála že tam budu sedět někde v koutě sama, ale nic takového se nestalo! Od mojeho příchodu až do konce jsem se fakt bavila, a byla jsem tam víc než tři hodiny! Přijali mě mezi sebe, bylo tam plno jídla, hráli jsme hry, povídali si, tancovali (fakt mě zaujal americký styl tance - nekontrolované skákání na jakýkoliv typ hudby :-D) a fakt tady dodržujou (nebo aspoň tam kde jsem byla já), že se alkohol nepije!! Ale aj přesto to byla sranda... :-)

V sobotu jsme před šestou přijeli ke známým, povečeřeli jsme tam, a když už byla po šesté tma, vydali jsme se žebrat o sladkosti... Bylo nás pět dětí, co jsme vždycky utíkali od domu k domu s taškou (jenom domy u kterých venku svítilo světlo), zaklepali, a zakřičeli Trick or treat!! Znamená to, že buď nám dají něco dobrého (treat), nebo jim uděláme něco špatného (trick) :-D. Sice nevím co bychom udělali, ale vždycky každý něco dal. Někdo dal jednu sladkost, někdo třeba 4, u někoho jsme si mohli vybrat sami, jinde nám oni naházeli do tašek. Nejmladší Bryana mě skoro celou dobu držela za ruku, a běhaly jsme spolu, a říkala mi co je dobré a tak...:-) Některé domy byly fakt úžasně vyzdobené a některé i se strašidelnýma zvukama. Lidi byli strašně milí, vždycky rádi něco dali, a na mě se vždycky tak usmívali (většina puberťáků už v 17 žebrat nechodí)! Ale to mi nevadilo, sem tam se někdo zeptal, tak jsem jednou říkala že je to můj první halloween, a 2x že jsem z Česka...
Prochodili jsme okolí, a vrátili se k domu známých, kde jsme si podle zvyku seřadili a přepočítali sladkosti. Bylo toho fakt docela dost! Někomu to prej vydrží třeba do Vánoc... já si na to dávám tak týden :-D

Dneska přijely holky co jsme s něma včera chodily, a šly jsme na koloběžky a hrály jsme hry před domem, a a říkaly mi že by chtěly abych je někdy večer hlídala! :-D Pak jsme jeli na oběd na pizzu- měly jsme Carol, Vivian a já dohromady jednu velkou mozzarelovou s bazalkou, a byla fakt obrovská, snědla jsem dva a půl kousku a byla jsem úplně plná... ale teda fakt dobrá.

Celkově mám z Halloweenu fakt skvělý zážitek, jsem ráda že jsem mohla byt s pravýma "dětma" a vidět jak to prožívají, a zároveň jsem mohla být na americké Halloweenské party s teenagerama :-)

Pokračování z dneška...

2009-10-27T22:05:00.015-04:00

Tak teda jsme si stoupli do velké fronty na loď, udělali pár fotek, já sem si začala navlíkat svoje vrstvy (které se mi pozdějc fakt hodily) a vypluli jsme. Strašně jsem se bála že mi bude špatně, tak vždycky když sme najížděli na vlnu – nadechnout, sjížděli – vydechnout. Nakonec todopadlo tak, že Alex a Mohanovi bylo špatně, a mně bylo celou dobu docela dobře, jenom se mi točila hlava z toho slunka a vedra když jsme po asi hodině a půl plavby stáli a čekali až se nějaké velryby objeví, a taky jak se na mě všichni mačkali, protože jsem stála u kraje, takže jsem měla docela dobrý výhled. Nepodařilo se mi vidět celou velrybu, protože když v dálce jedna vykoukla, zrovna jsem přemýšlela, že se vzdám svojeho místa a půjdu si sednout, protože mi fakt nebylo dobře. No a když už se mi začlo zatmívat před očima, v dálce další velryba vykoukla celou horní půlkou nad vodu! Stihla jsem to vyfotit, počkala jsem 10 sekund jestli to nebude dotřetice, a prodrala jsem se mezi ostatníma, fakt v pravou chvíli, už jsem cítila jak na mě jdou mrákoty. Asi to bylo taky trochu z hladu, jedla jsem v 9 ráno jeden a půl bagelu, a od té doby nic.... takže v ty 2 hodiny už to bylo poznat. Ale měla jsem strach něco jest na lodi, takže jsem to radši vydržela.....

Ale jinak jsem z toho měla super zážitek, viděla jsem hodněkrát hřbety nebo zadní ploutve, i docela blízko lodi. Aj ty výbuchy vody co znám z pohádek jsem viděla..... Nikdy před tím jsem velrybu takhle naživo neviděla.

Tento týden máme hodně testů ve škole. No ze všech mojich 4 předmětů (piano lab a chorus nepočítám) něco píšeme. Do angličtiny máme popsat nějaký zážitek, má to mít poutavý název a zajímavý vstup, a až pak popisovat podrobně děj, a jaké je z toho ponaučení! A my jsme měli udělat jenom ten vstup, ale ještě něco, a to jsem nepochopila, tak jsem to radši už napsala celé :-D

Právě jsem se vrátila ze sboru, a bylo to docela super. V mladší skupině jsem si první dělala úlohy, potom mi říkaly dvě maminky co tam seděly a pozorovaly zkoušku, že mám jít zpívat s něma, že to minule bylo dobré :-D Ale já sem se nějak necítila (a asi nikdy nebudu) na to abych tam za něma došla „tak tu mě máte“, říkala jsem si že když mě bude potřebovat, řekne si. Ale ta jedna z maminek na něho zavolala, jestli bych nemohla jít pomoct sopránu (měla tam dceru :-D) a on říkal že mi zrovna chtěl říct. Zazpívala jsem s něma písničku co se učili minule, a ještě jednu co už zpívají trochu dýl, jenže ona byla francouzsky... sice se fráninu učím, ale tak rychlý čtenář nejsu! Navíc neměl noty pro mě, takže jsem zpívala z jeho „dirigentského pultíku“ a on po dozpívání řekl že se mu líbí můj francouzský přízvuk, ať jim to přečtu!! Hrůzou mě polil pot, ikdyž jsou to děti, a (snad) ví že jim chcu jenom pomoct! Já se té nervozity asi nikdy nezbavím.....

Ve starším jsme si zazpívaly naše dvě skladby, a pak přišel bas, který s náma zpíval Gloriu, a dirigent zpíval tenorský part, takže jsme to měli komplet :-)

Všichni tu začínají byt nemocní, tak jenom čekám, kdy to postihne aj mě... Normálně ze dne na den chybělo v matice 6 lidí, třída vypadala poloprázdně, lidi chodí, prskají, kašlou, smrkají..... takže je to jenom otázka času kdy to čeká mě.

Čas se nám posunuje až o dalším víkendu... jo a tento víkend je Halloween. Dýně jsme ještě nevyřezali, tak by mě zajímalo kdy to budem řezat... v pátek se budou některé děcka převlíkat do školy za něco, ale já ještě nevím.... Ale nejspíš se taky převleču, Halloween už asi nikdy nezažiju, tak si to musím užít! :-)

Joooo a už jsem měla svůj první sen v angličtině! Přesně z neděle na pondělí, začátek třetího měsíce tady... už nevím co se mi zdálo, ale ve 4 jsem se probudila, a říkala si anglicky, že to musím jít říct Carol, protože se mě na to ptala nedávno... a pak jsem zjistila že jsou teprve 4 ráno, tak to byla další věc co mě potěšila. A nevím jestli to bylo kvůli tomu, ale ráno jsem zase zaspala :-D A spala bych dál, kdyby mě Vivian nepřišla probudit (naštěstí už po 20 minutách) a pak mi ještě pomohla v kuchyni se svačinou! :-)

Mějte se! :-)

Uz dva mesice...

2009-10-27T12:00:00.005-04:00

V nedeli jsem tady mela "vyroci" 2 mesice! :-)
Pisu ze skoly takze krome toho ze tu prekvapive neni ceska klavesnice tu maji jeste prehozene y a z, takze je to uplne hrozne, vzdycky se vratit, smazat z a misto toho dat y... (A kdybych to nekdy zapomnela, a nedavalo to smysl tak vite proc... :-D)
Minuly tyden ubehl strasne rychle, sotva bylo pondeli, a hned byl patek. Ve skole nic extra, akorat jsme psali par testu, ktere jeste nevim jak dopadly. Taky na obede se porad seznamuju s novyma lidma, obcas se pripojuju ke konverzaci, nebo se jenom snazim poslouchat a rozumet.

Ve sboru v utery jsem "pomahala" s tou mladsi skupinou tim zpusobem, ze se zacli ucit novou pisnicku, pak se me sbbormistr zeptal jestli bych jim teda mohla jit pomoct, dal mi noty, musela jsem si stoupnout pred ne a uz jsme rovnou zpivali na dva hlasy (ne ze bych tu pisnicku znala... :-D) Ale nejak sme to zvladli, a prej jim to snad aj pomohlo :-) Ve starsim sboru jsme byly jenom 3, jedna holka byla nemocna, ale i tak to slo... Poradne jsme si zazpivaly Gloriu a dneska by meli prijit nejaci chlapi aby zpivali basy a tenory.

V patek vecer o pul osme jsme jely jeste samy dve s Carol nakupovat, mam nove teple chlupate papucky, tricko a rukavice... Bylo to uplne super, jenom tak za tmy vyjet, skoro zadni lidi, a jeste k tomu nam dali jenom tak 15% slevu!! :-)
V sobotu jsem se konecne vyspala dlouho, a v nedeli jsme jeli na Whale watching - "pozorovani velryb". Rano me Dennis zavezl na misto srazu, kde me vyzvedla hostmam exchange studentky Alex z Nemecka, a v aute byl aj dalsi exchange ze Spanelska - Ignacio. Celou dobu jsme si s Alex v aute povidaly, mela jsem pocit jak kdybych s ni mluvila cesky....fakt jsme si rozumnely. Jely jsme do Lexingtonu - hodne velke predmesti Bostonu, kde uz nas cekal Mohan - ASSE koordinator nas vsech tri. Metrem jsme dojeli do Harvardskeho pristavu a sli k lodi. Bylo to posledni pozorovani velryb letos, takze tam bylo pekne narvano.

Pokracovani az prijdu domu :-)

Americký football

2009-10-18T23:47:00.000-04:00

V sobotu jsem musela vstát už o půl deváté a navlekla jsem na sebe 6 vrstev, jelikož byly 3 stupně. Carol mě zavezla na vlak, kterým jsem dojela do Bostonu, kde mě už čekal coordinátor Mohan. Jeli jsme metrem na Harvard square, a hnedka šli do COOP obchodu, protože mi chtěl koupit něco na památku z Harvardu, jako všem studentům vždycky. Tak jsme tam šli, a že ať si něco vyberu. Skoro všechno bylo v bordo barvě, protože je to barva Harvardu, která se mi zrovna dvakrát nezamlouvala, a radši jsem si vybrala modrou mikinu s nápisem Harvard. Ale Mohan přece jenom že ať si zkusím aj tu vínovou. No nakonec se rozhodl že mi vezme obě. Potom se mě ptal jestli bych k tomu bordo nechtěla aj tepláky, tak jsem to šla zkusit, a prej je to terrific kombinace, takže jsme je vzali taky. No a už jsme šli k pokladně, a on říkal že co ještě tričko! :-D Takže mám i bílé tričko, všechno Harvard! :-D Ten je hodný co? :-) Mám to prej jako dárek už i na Vánoce, na narozeniny i na Nový rok (ikdyž na tom zase mohl ušetřit, když je to v jeden den :-D). Tady jsem se jenom tak na rychlo vyfotila v kabince, je to možná trochu "lipko" fotka, ale je to jenom pro představu :-)
Potom jsme šli do pekařství Au Bon Pain, kde mají straašně moc dobrých věcí, dala jsem si čokoládový croissant, a čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu. Seděli jsme v takové vnitřní terase, a poletovali tam aj maličcí ptáčci! :-) Mohan viděl jak mi ta šťáva chutná, a když jsem dopila tak mi šel ještě pro druhou!! Pak mi ještě jedna paní pomohla do kabátu, když viděla jak se do něj soukám, a už jsme se vydali přes veelký most na stadion... (říkám že jsem vypadala jako cibule :-D) Ale někteří lidi byli navlečení aj víc! Hned u vstupu jsme museli ukazovat tašky, a pak nám dal rozdávali takový časopis, který byl vyrobený speciálně pro tuto hru, hrál Harvard versus univerzitě v Indianě- Lafayette, kde byli fotky všech hráčů, a všechno možné.... Přišli jsme tam trochu, a já jsem si nebyla jistá, jestli už to začalo, protože jako už tam byli tak jako nastoupení, ale byl to takový chaos. Pravidla Am. footballu jsou prej složité, ale trošičku se mi povedlo je pochopit, když už jsem to viděla na vlastní oči. Hřiště je rozdělené na 10 částí -pruhů bílýma lajnama, a hráči se vždycky seřadí proti sobě a soustřeďuje se to vždycky na toho, kdo má balón. On se s ním snaží utíkat logicky k bráně soupeře, ale druhé družstvo se na něho vždycky vrhne, zkosí ho k zemi, a všichni na něho naskáčou, asi aby nááhodou neutekl. Tím končí jedna "play", kterých je v jedné velké "game" asi 80. A podle toho do kterého pásu stihl doběhnout, tam se zase seřadí všichni znova. Ostatní hráči se snaží zabránit druhému družstvu, aby ho nemohli podkopnout nebo shodit.
Po každé play se hráči střídají, a jedna play trvá někdy třeba 5 sekund, někdy dokonce 10, možná 12, takže se tam střídají vlastně pořád. Toho celého týmu je taky docela dost, ne že by měli na střídačce 5-10 lidí, ale podle mě tak kolem 40 určitě. Seděli jsme tam hodinu a deset minut, ale zima mi začala být až po 50 minutách sezení. Nechyběl u toho samozřejmě ani Harvardský band, který v půlce napochodoval na hřiště a různě se přeskupoval a pořád hrál, někteří u toho i skákali, pokud jim to nástroj dovolil. No ale nesmím zapomenout na roztleskávačky! To je prej strašná priorita. Ty holky musí byt roztleskávačky na střední několik roků, a pak musí mít hrozně dobré známky, aby mohly byt cheerleaders na vysoké. Nevím proč je ve filmech ukazují vždycky jako hloupé...
Když jsme odcházeli, Harvard prohrával 3:27, takže sice nevím jak to dopadlo (další hodinu tam už bychom asi zmrzli), ale můžu si to domyslet....

Šli jsme na oběd do vyhlášené Mexické restaurace. Bylo tam hrooozně narváno, a musel jsme čekat asi čtvrt hodiny než se někde uvolní místo, ale stálo to fakt za to. Dala jsem si fajitas, je to kuřecí maso se zeleninou v pitě, a oni mi přinesli, to maso s cibulí ještě prskalo, jak to smažili, a všechno jsem si tam mohla naskládat, jak jsem chtěla. Bylo to naprosto skvělé! Tak jsem se přejedla, že jsem včera nevečeřela. Poseděli jsme tam, povykládali, zaplatila jsem bez problémů kartou, a odešli jsme. Zmínila jsem se, že mám strašně ráda čokoládu, tak mě Mohan vzal do kavárny, která má prej nejlepší horkou čokoládu v Bostonu. Taky před dveřma stál číšník, jestli bychom mohli tak dvě minutky počkat, protože je tam přelidněno. Tak jsme počkali, a já vešla, a procházela kolem dlooouhé lajny lidí, a najednou slyším jak na mě Mohan volá že to je řada! :-D Tak jsem se vrátila zase na konec, vystáli jsme asi desetiminutovou řadu, a dali si fakt výbornou horkou čokoládu. Už byl čas jít, za půl hodiny mi jel vlak zpátky, tak jsme se ještě s horkým kelímkem čokolády prošli po parku Harvardské školy, a zamířili na metro. Byl to fakt super den! :-)

Dneska jsem vstávala o půl dvanácté. Včera v jedenáct večer jsme se s Dennisem trochu zakecali, bavili jsme se o rodičích, o školách, o Česku a Americe..... no byly z toho dvě hodiny, takže spát jsem šla až po jedné. :-D Jinak se dohromady nic moc nedělo, ráno (v poledne) jsem si dala bagel, a pak až na večeři jsme měli špagety... Přidala jsem si dvakrát :-) Odpoledne jsem zase mluvila s "Českem", a udělala kopu úkolů do matiky, a přečetla 10 stránek Zvířecí farmy do angličtiny. A taky hrála na saxík. A taky si vyprala nějaké věci.....

A ještě jedna věc! Odpoledne začlo sněžit! Takové ty hrozně velké vločky!! Vyfotila jsem to na začátku, ale napadl takový bílý koberec, kterého už fotku nemám. Doufám že to vydrží, a bude padat dál (zima je venku stejně, ale se sněhem je to lepší), mohli bychom jet aspoň dřív lyžovat! :-)

Takové a takové...

2009-10-16T22:08:00.001-04:00

Dá se říct, že ve škole je to už docela vpohodě. Mám na mysli předměty. Kromě teda US history, kde mám ale úžasně shovívavého učitele. V matice jsme začali dělat funkce, absolutní hodnoty, a rovnice a nerovnice, takže musím trochu povzpomínat, ale většinou vím o čem mluví, a vím jak to počítat, a konečně už to není o čtení slovních příkladů jako na začátku.
Z angličtiny jsme psali Parts of Sentences neboli větné členy, jako u nás je podmět, přísudek, předmět, přívlastek, přísl. určení a tak, tak v téhle písemce jsme určovali podmět, sloveso (přísudek), a Object of the preposition = předmět který se vztahuje k předložce. Těžké mi to ani nepřišlo, z 25 bodů mám 24, což je 96%. Nestěžuju si :-)

Ve sboru v úterý to bylo taky dobré, jak to tak vypadá, tak budu možná dirigentovi trochu pomáhat s tou mladší skupinou, která je tak napolo přípravka teprve, protože jsou tam některé děti fakt malé. Stejně tam vždycky jenom sedím (a dělám úlohy, teď jsem tam napsala celou esej na kterou jsme měli týden) a když zpívají dvojhlas, tak dirigent zpívá s jednou půlkou, a ta druhá se většinou v těch notách ztratí, takže bych mohla zpívat s tím vyšším hlasem, a dirigent s nižším. Už jsem o tom uvažovala, že bych mu nabídla pomoc, když jsem slyšela že se učí Sound the trumpet, které jsme zpívali v Cantice v ČR. Ale nechtěla jsem dělat "Hujera", tak jsem jenom mlčela, a on mi to navrhl hostdad, který tam s náma je po celou dobu obou zkoušek. A dirigent mi pak říkal, že o tom uvažoval taky, že se mě zeptá, ale že mě nechtěl rušit....

Zrovna před týdnem jsemsi tak říkala, že je dobré, že hnedka jak začne pípat budík, vstanu..... Dala jsem si tam to odporné pípání, protože většinou jsem se strašně lekla, a hned vstala. Jenomže už to nějak přestalo působit, a tak se mi včera stalo, že jsem v 6:00 zamáčkla budík, vzala si hodinky z nočního stolku do ruky, otočila se na druhou stranu, a vesele spala dál. Chviličku po půl 7 na mě ťukala Carol, že jsem zaspala! Autobus jezdí 6:51, a vycházet musím tak 42 nejpozdějc... takže deset minut na všechno, naštěstí jsem měla sáček s čajem i cukr nasypaný v hrnku a svačinu připravenou, takže Carol mi dala rozehřát jenom bagel, který mi pak aj natřela cream cheese a vařit vodu, a já jsem si dala takové kolečko šatna, koupelna, pokoj, kuchyň. No nakonec jsem všechno stihla, a pro jistotu mě Carol zavezla autem na tu zastávku. Pěšky bych to stihla jenom kdybych utíkala.... A ten den jsme se ještě fotili ve škole - Seniors do Yearbooku, protože jenom dvanáctý ročník tam má větší fotky. Bylo to na chodbě po cestě do jídelny, a já jsem se zrovna fotila když byl lunch block, takže tama chodilo plno lidí, naštěstí to netrvalo dlouho...

V klavíru pracujeme na té Malé noční hudbě, a dneska jsem ve free blocku - C byla tak strašně zmrzlá, že jsem už nevěděla co mám dělat, tak jsem šla do music room, učitel měl taky ten block volný, tak jsme si zahráli Dvořákův Slovanský tanec, otevřeli jsme aj Steinway aby to líp znělo, a Mr. Renoni si to aj nahrál na počítač :-D No je fakt že u toho jsem se zahřála :-)

Zítra přesně v poledne jdu na football - Americký, do Bostonu s mojím koordinátorem Mohanem, má být sice chladno, vítr a pršet, ale už máme lístky. Dneska, když moje hostmum přišla z práce, jsem si zkoušela na sebe naskládat různé kombinace teplého oblečení, Carol mi půjčila svůj vlněný svetr, lyžařské palčáky, protože tu nemám rukavice, teplou čepici a podvlíkací kalhoty pod džíny nebo lyžařské kalhoty. A taky termoponožky. Prej to trvá většinou 3 hodiny, ale my tam snad tak dlouho nebudem! Nakonec jsem na sobě měla asi 6 vrstev, z toho horní tři byly všechny fakt tlusté a teplé. Přirovnala bych se k cibuli :-D No tak jsem na sebe skoro všechno naskládala a šla zkusit ven, kde už byla tma, jestli mi nebude zima. V tu chvíli přijelo auto, a v něm Dennis s Vivian, že mají pro mě překvapení! A otevřeli zadní dveře a tam byly 4 velké dýně! :-D A ještě jedna maličká, prej pro mě do pokoje :-)

Jo a ještě jedna věc! Budu tancovat - společenské tance!! Ptala jsem se na to, a je to v soboty dopoledne (zítra to kvůli zápasu nestihnu), ale už jsem zmeškala 4 tréninky, takže pátý zas tak vadit nebude... :-) Ale fakt mi to tady chybělo. Vzala jsem si s sebou aj taneční boty z Česka a nic, tak jsem ráda že to využiju. Taky ve škole bych chtěla dělat nějaký sport. Školní sezona se rozlišuje na podzim, zimu a jaro. Podzim končí někdy v listopadu, a navazuje zima, tak bych si chtěla zjistit které sporty se tam provozujou, protože nejsem zvyklá jenom tak přijít ze školy a dělat úlohy, kterých je sice fakt dost, ale stejně by se tam ještě něco vešlo. :-)

Budu informovat o tom americkém fotbalu zítra ;-)

Weekend and Monday off

2009-10-12T23:32:00.002-04:00

V pátek to bylo ve škole docela super! Kromě velkého testu z matiky první hodinu.... Druhou hodinu jsem měla volno, takže tradičně Bagel with cream cheese in Caff, s kamarádkou z matiky, Jenny, říkala že můžeme jet v zimě lyžovat spolu, a pak jsem se jenom odběhla zeptat Mr. Renoni jestli našel noty na Dvořákův Slovanský tanec č. 8, a straašně jsem se radovala že našel! Hrála jsem ho už v Česku, takže jsem si to docela pamatovala! Ptal se mě, který jsem hrála part, tak říkám že vrchní, tak on že se naučí spodní....v tu chvíli zazvonilo, a já věděla že mám všechny věci v Caffeterii, a 4 minuty na to, abych se dostala na druhou stranu školy. Utíkala jsem teda zpátky ale Jenny mi šla vstříc se všema těma mojima krámama (složka, deníček, termohrnek, šála, taška), moc jsem jí děkovala, a rychle šla na francouzštinu. Celou hodinu jsem byla strašně excited, jak by řekli amíci, a těšila se na další hodinu - piano lab, až si zahrajem něco co znám, a snad i umím! Konečně bellring, a rychle do malé místnosti s 15 digitálními klavíry. Učitel to hrál jako kdyby už to cvičil měsíc (přitom na to měl jednu vyučovací hodinu), nestačila jsem se divit! Potom vytáhl Eine Kleine Nachtmusic, to hraju spodní part, tak to už bylo trochu horší, ale stejně je to sranda.
Vlastně ještě jedna věc byla hrozná na pátku - US history v knihnovně. Do třetice všeho dobrého a zlého. K mému štěstí to už prej bylo naposled co jsme tam byli... Ty holky jsou fakt neskutečné. Tentokrát tam byly jenom dvě z nich, jedna se mě ptala jestli vím co mám dělat. Já sem říkala že jenom tak zhruba, že si tu něco vypíšu a doma něco najdu ještě na internetu, a ona říkala že ona neví co má dělat! Nevadí...Taky mi říkaly že nemám říkat "perhaps" ale "maybe", že to první zní prej moc "chytře".... Pak se mě začly ptat, jestli se mi líbí kluk, na kterého ukazovaly. Ještě tak před třemi týdny jsem si taky myslela že je to kluk, ale bylo mi řečeno že není. Tak jsem jim oznámila že NE, a ony mi "slavnostně" oznámily to co už jsem věděla, že je to holka. Prej mě chtěly napálit.... pak měly ještě nějaké řeči, ale už to není třeba rozvíjet, to byla jenom taková malá zmínka jak se ohledně nich cítím...
Ale potom byla už poslední hodina, Chorus, zpívali jsme, a učitel to ukončil trochu dřív.... tak jsem ho hledala očima po té třídě jestli bychom si toho Dvořáka mohli zahrát na opravdový klavír, a když jsem ho mezi ostatníma našla, už se na mě díval a ukazoval mi ať jdu za klavír, že si to zahrajem! A asi má rád taky pořádné forte tam kde má byt, takže jsme se do toho oba opřeli, a byla to fakt síla! Fakt jsem hleděla, na to, že to hrál první den..... Tak takhle pěkně mi skončil páteční den, a přede mnou dlouhý víkend! :-)

V sobotu jsem spala asi do půl 11, pak jsem měla obědosnídani - palačinky s javorovým sirupem, a pak jsme vytvářeli z barevného moduritu s Carol a Vivian, tady je můj výtvor :-D Má to být želva, kdyby to nešlo poznat....
A odpoledne jsme se dívali na film.... Fiddler on the roof.... ten název mi přišel nějaký povědomý, ale až u zpěvu Tradiceeeee (Tradicion) mi došlo že je to Šumař na střeše a že jsem na tom byla v divadle u nás ve Zlíně! :-D Dívali jsme se jenom na půlku, ani nevím proč.... asi už byla večeře - kuře na kari s brokolicí. Bylo to zapečené a strašně dobré. Přidala jsem si 2x, a protože nemám ráda "left overs" (zbytky schované v plastových kelímkách v ledničce), tak jsem si přidala potřetí ten zbytek :-D Připadá mi, že jím dvakrát víc než celá rodina dohromady!

V neděli jsme jeli nakupovaat!! Potřebovala jsem nějaké teplejší oblečení, ráno jsem mívala 5 vrstev, abych nezmrzla.... Takže jsem si koupila takový zelený kabátek který je i z vlny (=teplý), potom bílou, vevnitř chlupatou mikinobundu, potom další bílou mikinu s opičkou, tyrkysový svetr, tmavěmodré pletené šaty, a letní sukni, která původně stála 88 dolarů, ale pak ju slevnili na 6, jelikož je to velikost 2, a byla poslední :-D Pak konečně teplé boty - vysoké, vevnitř chlupaté, které tady mají snad uplně všechny holky ve škole, tak půjdu jak ovce s davem... Ale moje oblíbené barevné punčocháče tady nikde neměli... sháněli jsme je snad všude kde se dalo, tak snad mi dojdou z Česka :-) A taky jedna z nejdůležitějších věcí - mám nový sáček s M&M a je toho KILO A PŮL!! :-D A taky 12 balení žvýkaček, takže to jsou dvě základní věci na přežití, s tím už se dá přežít všechno.... :-D Přidala jsem to na rajče do Nakupování :-)

Dneska jsem spala jenom do půl 10, ale vpodstatě nic jsem nedělala. Celý den jsem byla v pyžamu, chodila v nových teplých botech, vyrobila draka z moduritu (zabralo mi to přes dvě hodiny), a právě teď se vypaluje v troubě.... a večer jsme se dívali na americkou verzi Výměny manželek. Mají to tu víc obecné, ne den po dni jako u nás. Jedna byla "plastic lady" která měla umělé snad uplně všechno co mohla, 2 rozmazlené děti a měli doma všechny elektrické vymoženosti, napsala o sobě: Všechno se točí kolem mých vlasů. Manžel peníže vydělává, já je utrácím. A druhá byla "přírodní žena" ze samoty u lesa, neměli ani elektřinu, její děti nikdy nebyly v obchodním centru, manžel vypadal jak Děda mráz z Mrazíka, sprchovali se všichni 4 v jedné vodě, a preferovali povídání před sezením u počítače. Takže dva naprosté extrémy. Když se mě potom Dennis zeptal kam bych šla, kdybych si musela vybrat, řekla jsem k Plastic, ikdyž jsem ani zdaleka nesouhlasila se vším co dělala, ale život bez elektřiny si bohužel neumím a možná ani nechcu představit....

Tak takový byl můj prodloužený víkend :-)

Týden je pryč

2009-10-08T16:30:00.003-04:00

Strašně rychle to tady ubíhá....! V sobotu pršelo, tak jsme jeli s hostdad a hostsister bruslit na kolečkové brusle do vnitřní haly. Vypadalo to tam jako na velké diskotéce, se vším všudy, 2 diskokoule a barevné světla, samozřejmě na boku bufet, a půjčovna bruslí. Brusle jsme si stejně jako velká většina ostatních půjčili. Původně mi chtěli dát takové na 4 kolečkách ne v řadě, ale jako auto, to sem myslela že se ani nevyrábí! Vypadaly takové starší, ale prej byly pohodlné. Tak jsem je poprosila jestli bych mohla mít inline, a ty tam byly jenom chlapecké, jedny mi byly velké, tak jsem zase šla měnit, a vzhůru na plac. Po dvou a půl hodinách už jsem si krapet připadala jako křeček, ale bylo to dobré. Začala jsem se tam bavit s jedním pánem, který tam měl malou dceru s kamarádkama, a on nebruslil, tak se mě tak různě ptal, a říkal že mám určitě zajít do Symphony hall do Bostonu, a do divadla, že on tam chodí skoro každý měsíc. Milý pán to byl.
V neděli jsme jeli na oslavu narozenin jedné rodinné kamarádky ke známým, bylo to pro ňu překvapení, všichni jsme se schovali na balkoně, bylo nás tam asi deset, a ti u kterých se to pořádalo šli otevřít, a pak sme všichni vyskákali a ona vypadala hrozně šťastně :-) Všichni se tam se mnou tak snažili bavit, ptali se mě na různé věci, a jak to v česku chodí, a škola, a univerzity a takové...

A týden zase utíká, měli jsme krátkou středu, zase jsme psali nějaké testy....obdržela jsem 95% z toho testu z matiky!!! To jsem teda zůstala fakt hledět, to jsem nečekala. A 98% z francouzštiny a 87% z angličtiny.... Na obědech většinou sedím s kamarádkou co je se mnou v matice, aj ve volném bloku, je to hrozná úleva, že když vejdu do Caff tak vím s kým si můžu sednout..... V piano lab se mě učitel zeptal, jestli nemám nějaké 4ručky pro klavír tady, že bysme si mohli zahrát. Tak jsem řekla že jednu teda jo, další den jsem ju přinesla, hned si udělal kopii, a dneska mi dal Mozartovu Malou noční hudbu taky pro 4 ruce, a už jsme to i zkoušeli, asi to bude sranda :-D a eště Hungarian dance od Brahmse asi budeme hrát, tak se na to uplně těším. :-)
Dostali jsme něco jako první malé "vysvědčení", nejsou tam známky, ale jenom kraťoučké slovní hodnocení, jsem docela spokojená :-)

V US history jsme šli včera do knihovny... toho jsem se celou dobu děsila, protože já jsem tam celou hodinu potichu, snažím se aspoň něco trochu rozumnět.... a nikdo se tam se mnou nebaví, mám z nich trochu spíš strach. A v té knihovně si se mnou sedly 3 holky, tak jsem se s něma chtěla začít bavit, ale vůbec jsem nevěděla jak. Je blbé po víc než měsíci s něma ve třídě říct: Hi, I am Kaja! Tak jsem mlčela... a najednou ony se se mnou začly bavit, prej jestli umím anglicky (ony si fakt myslely že neumím skoro ani slovo), a pak se ptaly z kama jsem, kde je česko (:-)), jestli máme v česku taky černé lidi, a jestli chci jít v Americe na vysokou..... měla jsem z toho radost, že se s něma konečně bavím. Ale dneska jsme byli zase v knihovně, zase jsem s něma seděla, a první se bavily jenom spolu, a pak se mě začly ptát jestli vím co nějaké slova znamenají, a byly to takové slova, které tady psát teda nebudu, ale byly docela "neslušné", čímž ukázaly (nechcu to tak napsat, ale nevím jak to jinak popsat) svoji inteligenci.

Ale jinak si mě dneska než začla hodina History a šli jsme do té knihovny zavolal učitel, a ptal se kolik času denně strávím učením se do dějepisu, tak jsem se trochu zastyděla, a řekla že se do toho neučím každý den. Prej byl jenom zvědavý, protože jsme psali v úterý test z celé revoluce, a prej jsem dopadla dobře... :-)

Dneska na obědě jsem si šla, jako každý den od minulého čtvrtka, pro bagel s 2 cream cheese, vystála jsem si řadu, a ani jsem to nestihla říct, a paní za pultem řekla bagel že? Tak jsem se usmála a přikývla, je hrozně milá, i přesto že tam má přes oběd docela dost řady....

Tak to je asi zatím všechno, mějte se pěkně! :-)

2009-10-01T19:34:00.002-04:00

Dneska jsem vstala, šla jsem do koupelny, umyla se, nasadila si čočky, vrátila se do pokoje, začala hledat co si dám na sebe..... a najednou jsem si uvědomila že si nepamatuju že bych zacvakla budík! Tak se podívám na hodiny, a ona je jedna ráno!! :-D Já jsem vždycky tak unavená, že ani nepoznám že jsem spala jenom 3 hodiny! Tak zase zpátky do koupelny, vyndala jsem si čočky a spala dál.... Ráno, v 6 hodin jsem si připravila snídani a oběd do školy, a vyrazila s termohrnkem a taškou do školy.... asi po 20 metrech mi došlo že nemám binder (složku) se všema věcma! Tak jsem utíkala zpátky domů, přioblekla se protože byla fakt zima, popadla složku a rychle šla na zastávku. Carol se mě ptala jestli to stihnu, jestli mě nemá zavézt, tak říkám že to zkusím stihnout, ale tak ve třetině cesty mě s autem dostihla a zavezla pro jistotu na zastávku... :-)

Jinak dneska nebyla US history, takže jsem byla ráda, a kromě velkého testu z matiky to dneska bylo docela dobré! Volný blog jsem měla před obědem, takže jsem se najedla už tam, hlad je hlad, a protože tam bylo ve školním "obchodě" na jídlo málo lidí, šla jsem se tam podívat, a za pomoci kamarádky se kterou vždycky v tomhle volném bloku sedíme v Caffeterii, jsem si koupila rozpečený bagel with cream cheese, a byla jsem strašně spokojená až do konce školy, protože je to strašně dobré :-)

Měsíc!

2009-09-30T17:22:00.008-04:00

Měsíc už je za mnou! :-) Přesněji řečeno měsíc a pět dní.... Škola je pomalu lepší a lepší.... učitelé jsou pořád ohleduplní, sice máme pořád (a budeme mít) hodně úloh, ale chápou když to neudělám nebo když nerozumím.
Dlouho jsem tady nic nenapsala, tak se to pokusím všechno stručně shrnout. Minulý týden se ve škole nic extra zajímavého nestalo. Ono se ve škole většinou nic moc neděje, a rozepisovat každou hodinu do podrobna už radši nebudu... akorát v úterý jsme měli oběd jakože noví studenti, takže tam byli převážně prváci, ale na to že to bylo dobrovolné, se nás tam sešlo jenom asi 25. Byl to jakože oběd a následující hodina, ale z té jsme byli omluvení (já jsem tam ale šla protože jsme psali test). První jsme se seřadili podle data narození bez mluvení, takže jsem byla první :-D a pak jsme o sobě každý něco řekli. Pak se přinesla pizza a cola, tak jsme se najedli a já šla. Prej to bude jednou za měsíc :-) Potom jsme taky psali dost testů a quizů, ale zatím jsem docela spokojená:

Angličtina - 100% ze slovíček, A- z knížky od Holmese, a 89% z první půlky další knížky - Steinbeck "The pearl"
Matika - 89% na Pravděpodobnost
US History - test na Americkou revoluci tak to mám 100%, ale strašně moc jsem se divila. Ztratila jsem dva body na jedné otázce ale na bonusové mi je zase přidal! A taky jsem si tam vymýšlela třeba co napsal T. Jefferson v Deklaraci nezávislosti, neměla jsem ani tušení, tak jsem tam napsala něco jako že každý má právo být svobodný, nikdo mu nemůže říkat co má dělat, a on mi to uznal! :-D Nebo co je slovo "revoluce"? Tak jsem taky něco vymyslela, protože ty definice co nám dal jsem si nezapamatovala, a taky to uznal :-D
Francouzština - test na dvě slovesa, vyčasovat a doplnit správné tvary do vět - 101% :-)

Tak to by bylo tak všechno z mojich známek.... v sobotu jsem dlouho spala, necítila jsem se moc dobře, měla jsem rýmu, a po té vždycky následuje kašel, tak jsem se nadopovala Stoptussinem a taky Modafenem. A taky jsem jela s Carol do obchodu, takže mám vitamín C, takovou "vodičku" jako čistítko na ruce když není možnost umytí, a konečně mám telefon!
V neděli jsem šla zase s Mohanem do města, vzal mě na oběd do Indické restaurace, a bylo to fakt dobré. Tam se zaplatí určitá částka a pak si každý může nabrat čeho chce a kolik chce! Sice ten den trochu pršelo, ale zase jsme něco pochodili, centrum všech Bostonských bank a šli na horkou čokoládu.... :-)
No a kolem půl šesté mě zavedl k akváriu, kde jsem měla sraz s jednou paní z Česka, co už tady s manželem američanem žije 9 let, a má 3 děti, a párkrát jsme si volaly, a teď jsem u nich měla strávit noc. Po "předání" jsme jeli do čínské restaurace, kde jsme si dali plno jídla a jedli i hůlkama. Večer jsme jeli k nim domů, je to asi půl hodiny autem od Bostonu na druhou stranu než je Westwood. Byli všichni uplně skvělí, večer jsme si s tou paní povídaly tak o všem možném a ráno přišla slečna na hlídání a my dvě jsme jely s nejmladším prckem do jeho "hudebky", kde se tak zpívalo a cinkalo na všechny možné nástroje :-D A pak do přístavu, který byl úplně nádherný. Pak jsme se šli všichni (bez tatínka, pro kterého pondělní státní židovský svátek neplatil, projít tam po okolí, a povídali si (česky...). Na oběd jsme měli pravou českou kyselici! A odpoledne jsme jeli do Bostonu, kde na univerzitě pracuje její manžel, ukázal nám svůj kabinet a pak už jsme museli jít, protože jsme šli do State house! To je palác, kde sídlí vláda a guvernér, a to byla jedním slovem nádhera. Je to volně přístupné, tak jsme tam prošli co se dalo, místnost kde zasedá vláda, dokonce i na balkón kam veřejnost nepouští nás jeden pán pustil! Bylo to úžasné, to mám zážitek na celý život. Guvernér tam zrovna dával rozhovor novinám na chodbě, tak mám vyfocené jeho záda :-D
Potom jsme šli na Bagel s Cream cheese (taková bulka, která má mezeru v prostředku, a je rozehřátá a na to se natírá něco jako náš tavený sýr a je to strašně dobré. No a už bylo 5 hodin a museli mě zavézt na South station, kde jsem potkala Carol a obě jsme jely vlakem zpátky do Bostonu. Bylo to úplně super, celý víkend :-)

Nějak mě začalo bavit vařit. To se ví, když mám takové vděčné strávníky :-) Minulou středu jsem vařila zase lečo na přání - konečně už to nevypadalo jako polívka, v pátek krupici, v sobotu langoše- ty vypadaly že jim moc chutnaly :-) a dneska jsme jako překvapení pekla s mojou českou maminkou (bez ní ani ranu) na skypu perník litý na plech. Když přišli domů Dennis s Vivian, tak jsem to zrovna dopekla, a hned ve dveřích se ptali co to tak voní, co peču! :-D Tak jsem jim to ukázala, a dala ochutnat, a říkali že je to dobré, Vivian si i přidala, tak jsem z toho měla radost :-)

S angličtinou se cítím už trošku víc "comfortable" ale pořád mám hodně hodně co dělat. Akorát cítím že se trochu víc dokážu vymáčknout. Dívali jsme se na krásný film - Sound of the music, ve kterém se hodně zpívá a dali mi to s anglickýma titulkama, a skoro všechno jsem rozumněla! A když ne, tak jsem se zeptala rodiny, a oni mi to jako vždycky ochotně vysvětlili :-)

Tak to je něco málo z dění tady u nás, dala jsem fotky na rajče a budu se snažit to tady častějc obnovovat.... :-P

2009-09-19T19:10:00.007-04:00

Dneska se nic moc nedělo...... ikdyž vlastně to není pravda!
Dlouho jsem spala, a ráno mě bolelo docela dost v krku, tak jsem to řekla Carol, a ona mi našla nějaké prášky, a telefonovala jsem s Martinkou mojou :-*
Potom mi udělala Carol na snídani palačinky (s javorovým sirupem), snědla jsem 4, ale pocit sytosti se nedostavil, ale naštěstí byl zachvíli oběd, jenom takový sendvič- opražený chleba s rozteklým sýrem, bylo to moc dobré, a pak jsme jely s Carol nakoupit jídlo. Koupila jsem si další čokoládu, M&M, pak cereální tyčinky a cookies do školy, žvýkačky, taky máme plno zeleniny a ovoce, grepy, hrozny, jabka, sladké kakao (přivezla jsem krupici), mátový čaj, maso a taky hallsky na ten můj krk. A taky jsem našla něco jako český chleba!! Konečně!! Nemohla jsem se nabažit té vůně, pořád jsem z regálů brala různé druhy, a čichala ke všem, a šla kolem jedna paní a smála se a říkala: Voní dobře, co? :-D Šťastně jsem přikývla a pokračovala v očichávání všech druhů chlebů co vypadaly jako Evropské. Už mi docela leze na nervy ten jejich měkký toustový chleba...Vzala jsem si kmínový, takový světlý, tak doufám že bude dobrý! A na večeři jsme se rozhodly udělat řízky. Teda že Carol udělá brambory, a já řízky, protože byli zvědaví na české. Mají tady něco jako strouhanku, říkají tomu "suchý chleba", ale řízky jako takové neznají. Sice jsme první várku trošku přismahly, pánev byla moc horká, ale dali jsme si k tomu ještě kyselou okurku a ty drcené brambory a vypadali že jim to moc chutnalo, pořád to chválili, tak mi to udělalo velkou radost :-)

Třetí týden v USA

2009-09-18T22:55:00.008-04:00

Tento týden vůbec nebyl čas na blog! Tolik úloh dostáváme, že v tom uplně plavu, a jenom matika mi zabere 2-3 hodiny denně! Ve škole (dala jsem nějaké fotky školy na rajče) se nic moc nestalo, pořád hodně věcem nerozumím, sice je to lepší než první týden, ale pořád to nestačí na to abych věděla co mám dělat.... Akorát jsme psali test z matiky, mám 4/5 bodů, protože jsem měla nějaké zatmění mozku a napsala jsem že 9*5 je 40, tak mi strhla celý bod, protože výsledek byl špatně. Pak jsme psali další test, už docela velký, Permutace a Kombinace, a mám 37/40! To jsem se teda dost divila... :-D A další z angličtiny jsme dostali naši ohodnocenou "composition" na popis nějakého místa, a mám B+, ale myslím že kdyby to takhle napsal normální americký student tak má rozhodně něco horšího než B+, ale sem za to ráda ;-) Taky sme měli test z Piano Lab, kde jsme jenom napsali základní pojmy, napsali noty c1-c2, vysvětlili co je 4/4 takt (pro mě neskonalý problém), ale on to nějak z těch mojich blábolů pochopil a dal mi 100% :-). Taky z frániny jsme psali, ale bylo to strašně lehoučké, vůbec jsem se na to nemusela učit, ona nám ty fráze dala vypsané na papírku a my jsme je jenom dopsali k obrázkům, tak mám 101% :-D Ale dneska jsme psali z Angličtiny zase, z té knížky o Holmesovi. 3 otázky z deseti jsem nechápala, a musela jsem se ho jít zeptat, ale tohle určitě nebude 100%..... :-(
V úterý jsem měla první Passing notes- sbor ve škole - po škole, bylo nás tam 12, a vypadá že všichni mají hudebná sluch, a zpívali jsme takovou trochu modernizovanou ukolébavku Good night Sweet heart, tak uvidíme jak to bude pokračovat... Až na jednu holku co dělá strašně velké vibráto a přetahuje asi o 2 sekundy všude, by to mohlo byt dobré ;-) pak mě musel Dennis s Vivian vyzvednout, protože autobus mi odjel před hodinou, doma jsme byli chvilku, a jeli jsme do dalšího sboru - Youth choir Pro Musica.. první Vivian v mladším sboru, sešlo se jich asi 20, já jsem četla Holmese, a pak měl byt starší sbor- můj. Bylo nás tam jenom pět, ale říkali že přístí týden by tam mělo být i víc starších členů, takože tak kolem 12 lidí. Dirigent je nový, ale má asi 30 letou praxi s dirigováním, takže v oboru nový není. Opravdu z něj mám dobrý pocit, že to dokázal tak dobře vysvětlit některé věci.... A zpívali jsme Vivaldiho Gloriu jako v Česku s Canticou!! Byla jsem z toho strašně moc nadšená a vydrželo mi to pak celý večer. Byly tam dvě starší členky, jeden člen, a jedna holka a já nové. V prvním hlase jsem byla s tou co už tam chodí dýl, a přišlo mi že se docela chytala někdy, takže asi jsou zvyklí číst rychle z not :-)
A dneska jsem byla po škole doma, a napsala mi Rebecca, co dělám večer, a jestli nechcu jít s ňou a s pár lidma na večeři! Tak jsem jí napsala že by to bylo super, a ona odepsala že mě někdo vyzvedne doma kolem 6.... Jeli jsme do mexické restaurace, fakt příjemné prostředí, a potkala sem tam svojeho řidiče autobusu s rodinou! A poznal mě! :-D Bylo tam zase 5 kluků, a Becca a já. Jídlo bylo super, dala jsem si tortilly s kuřecím masem. Přinesli to na obrovském talíři, kde byla navíc ještě rýže, fazolová omáčka, krém, avokádová pomazánka, teplý nastrouhaný oranžový sýr, a jakási jiná pomazánka a bylo to fakt dobré! :-)
Ale jinak s tím jídlem je to bída, hlavně ve škole. Já bych tak potřebovala velkou přestávku, kde se můžu nasvačit, a potom velký oběd! Ale mám jenom svačinu, plněnou bulku a tak 2 nebo 3 druhy ovoce, ale prostě normálně ráno snídám, pak začnu mít hlad kolem desáté hodiny, a když se najím ve volné hodině mezi desátou a jedenáctou, tak mám v jednu zase hlad!! :-D Připadám si jak nenažranec, že mi to nestačí.... Taky jsem tady shodila nedobrovolně přes dvě kila, od té doby co jsem přijela.....! Jak přijdu domů, tak se zase něčeho najím, pak ještě pozdějc něco menšího a už je večeře :-D
Ještě že už je víkend, konečně se můžu pořádně vyspat... ikdyž včera jsem šla spát už o půl 9, do devíti jsem si četla ještě jednou první půlku Holmese na dnešní test, a šla jsem spat, takže jsem spala vlastně skoro devět hodin, takže bych teoreticky měla být vyspaná, ale jsem spíš unavená..... to bude asi tím že už je jedenáct večer..... Začíná mě bolet v krku (zrovna dneska se mě Carol ptala jestli se cítím zdravě, protože už tu lidi začínají byt nachlazení, ale mně ještě nic nebylo!), radši jdu spát! :-)

2009-09-14T17:01:00.002-04:00

Víkend v Mainu nebyl nijak extra zvláštní.... přijeli jsme, byl to takový dřevěný, ručně stavěný dům, kde bylo úplně všechno slyšet z pokoje do pokoje, ale bylo to tam pěkné. A večer když jsme přijeli tam byla strašná zima, protože ti majitelé tam jezdí jenom občas na víkendy, a přijeli až po nás, takže jsme našli klíč, otevřeli si, pořádně se oblekli a čekali :-D Byli to vegetariáni, a navíc jedli vařili strašně maličké porce... no co si budeme nalhávat, měla jsem tam hlad! V sobotu jsem se pořádně vyspala, a na oběd jsme měli jenom zeleninovou polívku, jestli se tomu tak dá říct... voda s nějakýma malýma barevnýma fazolema co vypadaly jak čočka, a kousky něčeho zeleného.... A to bylo všechno! Ještě tam byly sušenky se sýrem! Tak jsem snědla dva banány, a skoro všechny hrozny co tam měli.... ale oni to tak neberou, oni berou jako samozřejmost, že když něco chci, tak si to vezmu, oni nenabízí, takže abych neumřela hlady, musela jsem si něco vzít! Odpoledne si všichni šli dát šlofíka, a jenom Vivian a já jsme nespaly, já jsem četla osum malých stránek knížky o S. Holmesovi, a vyplňovala papír s deseti otázkama o tom, a zabralo mi to 2 nebo 3 hodiny... strašně moc neznámých slovíček, hned ze začátku jsem vzdala hledat všechny slova ve slovníku! No pak ještě matiku, fráninu, a přečetla jednu americkou pohádkovou knížku s obrázkama a velkýma písmenkama, a asi 3 stránky v knížce US history... a večer už jsem byla z toho čtení tak unavená, že jsem jim umyla nádobí, abych jim aspoň nějak pomohla, a šla jsem spat.... V neděli jsme akorát jeli domů, byli jsme doma až večer, a pak jsem musela ještě dělat matiku.... já jsem to moc nechápala, ale Dennis mi s tím pomohl.... akorát jsem zase šla spát až o půlnoci.... není to žádná sranda ta matika...

A dneska ve škole to bylo docela v pohodě! Možná bych mohla říct že se mi tam i líbilo! Měli jsme zkrácené hodiny, protože od 1 do 2 hodin bylo besedování o knížkách které děcka četly o prázdninách, a já jsem je nečetla, tak jsem si šla zpívat a hrát na klavír :-) Konečně jsem si zase pořádně zazpívala! Zítra mám první zkoušku toho sboru Pro Musica, tak uvidíme co je zač..... Na obědě jsem si sedla s jednou holkou co je se mnou i v autobuse, a pokecaly jsme... A v angličtině jsme dostali ohodnocené testy z těch slovíček, a mám 100%!! Strašně mi to zvedlo náladu, a pak tam pro mě přišla jedna milá starší paní, která učí angličtinu děcka, co mají první jazyk jiný než angličtinu. Byli jsme tam tři, jedna holka z Číny asi, pak ten Albánec co chudák skoro nic nerozumí, a já. Napsali jsme test a ona nám podle našich znalostí bude nějak pomáhat zlepšit angličitnu :-)
A před autobusem se se mnou začala bavit jedna holka, že prej je se mnou v buse, a z kama jsem, a u koho bydlím a jak se mi tu líbí, co mám za předměty, a seděly jsme vedle sebe i v autobuse, a byla moc milá a skoro všechno jsem jí rozumněla! ;-)
Začínám mít trochu pocit, že když chci něco říct, je už trochu lehčí to vyjádřit co potřebuju, ale jako furt se hodně zasekávám, ale ne tak často jako před těmi třemi týdny, když jsem přijela... Na večeři máme pečené kuře, už cítím tu úžasnou vůni a těším se na to..... :-)

Konečně pátek!

2009-09-11T15:41:00.003-04:00

Včera to bylo ve škole takové průměrné, akorát ráno.... na mě vždycky přijde ten stesk nějak ráno, a měli jsme první hodinu angličtinu, tak tu jsem probrečela.... protože jsme si měli připravit popisky na nějaké místo, nejlíp nějakou místnost, aby sme to mohli ve škole psát, a já jsem chtěla psát o našem pokojíčku s Helčou doma, a to jsem neměla dělat...... tak jsem nakonec psala o svém pokojíčku tady.... pak US history, tam jsme dostali opravenou úlohu o nějaké historické osobě - proč byla důležitá a tak, a dostala jsem 10/10 bodů!a dívali se na video jak mluvil Barrack Obama se studentama.... Tak pak už jsem byla zase v pohodě! :-) Pak sbor, free block ve kterém jsem zase hrála, a pak byla ta delší hodina ve které jsem měla oběd, takže jsem zůstala celou hodinu v hudebně u toho klavíru, a pak jsem měla 20 minut na oběd... piano lab nebyla, takže jsem si to musela vynahradit :-D Já jsem si sedla sama, ani jsem nedosedla a už na mě volaly holky ze včerejška ať jdu za něma, tak jsem šla, a zachvíli tam přišlo zase plno dalších lidí... :-) Pak už jenom Math... počítala jsem jí "Does that make sense" - 14x, a "All right" -44x!!!!! :-D A to jsem určitě nějaké vynechala, prostě říká to často... Pak zase free block, zase hudebna :-) a fránina... tam hodně věcem rozumím, tak aspoň někde.... :-)

Dneska mě to zase ve škole docela bavilo, první byla piano lab, pak english - psali jsme test na který jsem se včera docela učila, a navíc jsem mohla mít ty slovíčka na papíře s překladem, a pak jsem je musela doplňovat do vět a do jiných cvičení.... No tak doufám že budu mít aspoň půlku dobře.... US history- bavili jsme se o 11. září a o teroristech.... pak chorus (a dvě holky mi řekly že se jim líbí jak zpívám, tak mě to potěšilo :-)) pak zase free block zároveň obědový, takže Steinway a pak jsem šla do Caffeterie kde bylo docela narváno, jenom jeden stůl byl volný, tak jsem k němu šla, nikoho známého jsem neviděla, tak jsem si sedla, otevřela složku že se budu učit, a už pro mě přišly neznámé dvě holky jestli nejdu za nima, tak jsem šla, a povídaly jsme si a rozumněla jsem jim!! Dneska jsem si vzala zdravou svačinu - dva banány, dvě jabka, hrozny a malé mrkvičky, a už když jsem vytáhla druhý banán tak se divily, pak ještě ty mrkve, pak jabko, pak hrozny.... uplně říkaly jak jím zdravě :-D Pak odešly, a přišly tam další dvě holky z mojí homeroom, taky Seniors, a zase jsem jim rozumněla!! :-)
Pak math- říkala že mám dobrou matiku (dala jsem jí ten test jestli jsem ve správné třídě) a psali jsme test, tak to nevim.... moc jsem to nechápala, a ikdyž jsem se šla zeptat na něco, myslím že to nemám dobře..... v poslední free blocku jsem šla do Practise room kde jsem si zase hrála na klavír.... a hurá domů! :-) V autobuse jsme se bavili s víc děckama, seděla jsem s kamarádkou co s ní vždycky sedím, a jedna holka co se mnou má sbor se mě ptala z kama jsem, a když jsem řekla Czech republic tak se vedle u kluků rozpoutala debata jak se u nás asi mluví :-D
Jak jsem šla domů tak už docela dost foukalo a vypadá že bude pršet...... Teď asi za 5 minut vyrážíme na víkend do Mainu (skoro vedlejší stát), nevím co tam budeme dělat... prej relax... budeme někde asi u známých, tak uvidíme...... Tak já už musím jít! Nevím jestli se tam dostanu na internet, kdyžtak sem napíšu v něděli! :-)

How is it going.....

2009-09-09T22:00:00.007-04:00

Úterý - třetí den školy, ani jednou jsem nebrečela!! :-) A kromě poslední hodiny - angličtiny se mi tam aj líbilo! Vyhozený blok byla US history, a ostatní jsem přežila docela vpohodě (až na tu angličtinu kde jsem skoro nic nerozumněla.... spíš takové ty filozofické řeči, porozumnění z textu, jestli se přirovnávám ke koni nebo k vypravěči, co by tak kůň svému jezdci v tu chvíli řekl a tak... to mě nebaví!
Ale první hodinu Chorus- už jsme zpívali, 3-hlasou skladbu, kde se pořád opakovalo jenom Alelujah, ale aspoň něco.....Dobře mě to naladilo na celý den! Pak jsem měla volnou hodinu, tak to vždycky zůstanu ve sborové místnosti a hraju na klavír (Steinway) :-) Pak Matika, díky Dennisovi jsem věděla o čem mluví, takže mi to nepřišlo tak hrozné, pak zase volná hodina, ve které jsem začala počítat takový rozřazovací test do matiky, který mám jenom já, jestli jsem ve sprvávné třídě.... docela jsem všechno věděla, až na 4 otázky.... Pak jsem si šla sednout do Caffeterie, že si budu dělat další příklady, a obědvat, a uprostřed jídla se u mě objevily dvě holky, že jestli si nechcu jít sednou za něma! Byla jsem z toho hrozně překvapená, ale sbalila jsem se a šla k jejich stolu, bylo tam asi 7 holek, a pak se mě na něco ptaly, aj jsem jim rozumněla docela, smály jsme se, a neměla jsem pocit ani že bych se jim tam nějak vetřela! :-D přišlo tam aj pár dalších holek, tak jsem se zase musela představovat, 3x se mně ptaly jakým jazykem se u nás mluví, a aj jsem musela dávat ukázku :-D Další hodina byla francouzšina s naší skvělou paní profesorkou, zase mě to začalo bavit, hodně věcem jsem rozumněla, a občas jsem i něco řekla (ostatní se hlásili, já jsem zvyklá že když něco vím tak to řeknu- takže toho moc neříkám :-D), když se ptala jestli víme nějaké slovíčka! :-) Potom byla Piano Lab, kde profesor říkal těm co začínají hrát nějaké základní věci, ale jsme tam tři co docela noty poznáme, tak jsme si hrály se sluchátkama celou dobu svoje věci a nikoho jsme nerušily a hrozně me to baví! A potkala mě Conseulor, a ptala se mě jestli už je mi líp, že vypadám že jo! :-) Potom teda byla English, kde byla ta trocha filozofie, a na konci hodiny (to bude asi každoangličtinový rituál) se za mnou učitel zastaví a říká mi pomalu úlohu, a co bude v testu... tak jsem z toho byla fakt zmatená, protože je toho dost a není to zrovna nejlehčí....(20 slovíček, z toho ani jedno neznám, naučit se je, mají tam i popis, ten se mám taky naučit, opět slova které skoro vůbec žádné neznám, a ještě synonyma- zase mně neznámé, a v pátek z toho máme test....) :-(
Ale jinak to byl super den bych řekla! Odpoledne nikdo nebyl doma asi hodinu, tak jsem využila příležitosti a pořádně si od plic zazpívala :-) pak hovor s našima, a pak už jsem musela dělat školu..... psát úlohu do matiky, a do us history.... prej je to normální, že mi škola zabere odpoledne tak 2-3 hodiny, ale na to já nejsem zvyklá! No spát jsem šla až o půlnoci...! A stihla jsem si vyprat, a usušit v sušičce 3 várky prádla! To je skvělá věc ta sušička...... A večeře byla taky dobrá, Carol se snaží vařit zajímavé věci, a mně to vždycky chutná, byla to zelenina trochu na čínský způsob s kuřecím masem, cibulí, a k tomu rýže...

Dneska jsem měla budík na 5:55 jako vždycky, a 6:15 pro mě přišla Carol, že už je čtvrt! Já jsem prostě zase neslyšela budík! :-D Ve škole to bylo docela taky vpohodě, ale měli jsme požární poplach, spočívalo to v tom že nám v hodině Sboru začla strašně moc pípat siréna, tak jsme všichni šli rychle ven, tam jsem zmatkovala, nevěděla jsem jestli mám jít k homeclass nebo s tou třídou co jsem teď byla, tak jsem se zeptala... pak jsme tam stáli asi 10 minut a šli zase do třídy....
Předměty US history... dneska vpohodě, psali jsme mini test, který jsme si opravovali jenom tak sami pro sebe, jako jaké barvy má vlajka, kolik je tam hvězdiček, co znamenají, kolik pruhů, co znamenají, co je Congres, kolik je tam lidí, kdo může volit, kdy je den nezávislosti..... nevěděla jsem toho moc, ale pak to učitel řekl, tak jsem se dozvěděla nenásilnou formou nějaké nové informace :-) A přišel tam jeden kluk, který s námi byl předešlý den ve French class, je z Albánie, a on neumí skoro anglicky! Možná tak jenom yes a no, a thank you! Francouzsky vypadá že taky ne, a nevím jesli je exchange, nebo jestli se sem přistěhovali..... můžu se ho zkusit zeptat česky, sedl si za mnou, možná mě poznal ze včerejší francouzštiny....Tak ten je na tom chudák daleko hůř než já, to já můžu byt ráda za svou, ikdyž jen chudou, angličtinu! Dostali jsme na zítra přečíst 6 stránek.... než půjdu spát tak se na to podívám, jestli je to pro mě čitelné. Potom Chorus, zpívali jsme zase Alelujah, a ještě jednu písničku, takovou národní, prej je to spíš národní v anglii, každopádně je anglicky :-D a on mi napsal slova na tabuli, protože jsem byla nejspíš jediná co je neznala.... a pak jsme to zpívali v růžných polohách a on si nás rozdělil do hlasů - soprán, alt, a kluky má zatím dohromady....jsem soprán :-) Pak Free block - Steinway, pak Math - naše paní (slečna) profesorka má oblíbené věty: Does that make sense? A to nejen ona! A když to slyšíte třeba 7x za hodinu, tak už je to krapet moc! Ale ještě častěj používá All right, to jsem nepočítala, uvidíme zítra. Mám matiku teprve 4.den a už mi to začíná vadit....A taky jsme hned na začátku hodiny psali malý test! Pak zase Free block, který byl delší, protože jsou v něm obědy, takže je dlouhý jakoby hodinu a čtvrt, protože škola se tady dělí na 3 části, první má oběd půl hodiny, a potom třičtvrtě hodiny třídu. Druhá má třídu 24 minut, pak oběd 30 minut, a pak zase třídu 23 minut, a třetí má třídu třičtvrtě hodiny a pak oběd.... já jsem měla ten block volný, takže jsem měla oběd kdy chci. Šla jsem si sednout do Caffeterie, sedla jsem si za jednou holkou, taky ze Seniors, chvilku jsme se bavily a dělaly úlohy, pak přišla ještě jedna, za tou druhou tam přišly dvě holky, a pak ještě další, takže nás u stolu pro 6 lidí sedělo 10, moc jsem jim nerozumněla, ale něco jsem pochytávala... :-) Ale dostávala jsem tam ty návaly smutku, že se mi zase chtělo brečet, ale nějak jsem to přemohla.... :-(
No a pak French, a Piano Lab - zase jsem měla dobrou náladu :-) po poslední class mám asi 10 minut na to jít do skříňky a dostat se na bus, tak jsem se tam rychle přes celou školu protlačila, a 5x jsem se pokoušela ho odemčít, ale marně..... pak se nade mnou jeden kluk slitoval, protože mě pozoroval a samozřejmě to hned napoprvé odemčel! :-D
Doma jsem si uklidila, potelefonovala všechno, uklidila si,snažila se udělat nějaké úlohy, pohrála na saxík, a už byl zase večer! Na večeři jsme měli pohanku s fazolema a kukuřicí, a pečenou rybu! :-) A teďka mi Carol pomáhala ještě s úlohou do angličtiny, bez ní by mi to trvalo asi tak 5x dýl! Mám hrozné štěstí že jsem se dostala do tak skvělé rodiny....
A tady přikládám můj rozvrh!

Rychlé zprávy

2009-09-07T23:40:00.009-04:00

V neděli se nic extra nestalo, pořádně jsem se vyspala, telefonovala jsem do půl 2 s Adu, takže jsem spala asi do desíti hodin, potom k nám přijela Dennisova asi švagrová nebo nevlastní sestra s malým synem, která se jmenuje úplně stejně jako moje hostmum. A protože tady mám jenom jedny tenisky, jely jsme nakupovat boty: Carol, Carol, a já. Vybrala jsem si takové obyčejné ale pěkné černé, o kterých jsem až v autě zjistila že jsou sportovní, voděodolné, rychloschnoucí, a do všech sezón. Dneska jsem v nich byla, a jsou to jedny z nejpohodlnějších bot co jsem měla...... a druhé boty takové rychlonazouvací tenisky barevné. Zbytek dne jsme byli doma.... Večer jsme se akorát dívali v televizi na So you think you can dance? což je soutěž v tancování, něco jako naše superstar, každý týden někdo vypadne, ale tancuje se v párech, a bylo to dobré. A ještě Carol s Dennisem si pokecali s mojím tatínkem přes skype, já jsem se taky občas zapojila, a byla to sranda! :-) Večer jsem se šla zeptat Carol, jestli tady není někde poblíž Target, a moje hostmum hnedka řekla že je to její nejoblíbenější obchod, ale že je to trochu dál, ale že klidně tam můžem jet.

Dneska dopoledne jsme teda jely samy dvě do Targetu, Carol našla nějaký bližší, takže to bylo jenom čtvrt hodiny autem.... A je to něco jako ráj. Tam mají všechno. Koupily jsme tam plno věcí, já jsem si koupila dvě modré tašky, takovou elegantní peněženku, ponožky, spodní prádlo, 2 oříškové čokolády Milka (měli tam jenom 3 druhy), termohrnek, a takové bílé šaty na ramínka k barevným punčocháčům které teprve musím sehnat.... nějaké fotky jsem přidala na rajče do složky Nakupování :-) a odpoledne jak jsme se vrátily, měly jsme na oběd zeleninový sendvič, a pak jsem jela sama! do Bostonu za Mohanem, byl trochu neklidný jak jsem v pátek tak moc brečela tak mi jako ASSE zástupce, který tam má exchange každý rok, chtěl trochu poradit.... byli jsme v alžírské kavárně a dali si oba ledovou čokoládu, a dobře jsme se popovídali......A taky mi dal dar- byl na svatbě sestřenice v San Franciscu, a dovezl mi růžové tričko San Francisco! :-D Takže začínám nosit růžovou (díky Cádi už se mi neprotiví)! Ne že bych si dobrovolně kupovala celé růžové věci, ale růžová už mi nevadí ;-) Dnešek byl super den! :-)
A zítra mám třetí den školy... já se tam tak netěším..... Dostali jsme úlohu do matiky, asi 20 příkladů, tak ty mám, ale do US history ještě nemám, máme napsat něco o nějaké slavné postavě, ale až na úterý..... a máme si přinést na všechny předměty pevnou složku, takové věci mám ráda- mám barevně rozřazený každý předmět měkkou složkou, tu mám vždycky taky barevně nadepsanou, a tu velkou složku mám taky podepsanou barevně, a mám tam papíry co jsme dostali ze školy, a rozvrh....... :-)
Tak já už musím jít spát, je právě půlnoc a vstávám za šest hodin!!...... :-)

Včerejšek

2009-09-06T09:19:00.002-04:00

Tak včerejšek byl jeden z nejlepších dní co jsem tady měla. Na večeři u Rebeccy jsme měli grilované kuřecí maso, vařené kukuřice a rajčata s čerstvou bazalkou a česnekem... potom přišly děcka, bylo tam první asi 5 kluků a my dvě s Rebeccou, a pak přišla ještě jedna holka a jeden kluk. Sice jsem občas nevěděla o čem se baví, ale pak jsme hráli stolní fotbal, a nebo jsem jim říkala slovo Ježíšek, a oni to pak zkoušeli vyslovit.... Po hodině a půl mě máma Beccy zavezla domů a ještě jsem telefonovala s Áďou a taky dala nějaké fotky z nakupování na rajče ;-)

Druhý den školy a sobota....

2009-09-05T15:47:00.003-04:00

Tak včera ve škole to bylo docela šílené...... Skoro všechny třídy mám s mladšíma děckama, sem tam je tam nějaký "Senior", ale nikoho tak většinou neznám, na obědě jsem taky seděla sama a psala úlohu do matiky (asi jednu čtvrtinu z celé úlohy- tu co jsem chápala), nejvíc mě bavila piano lab, a to byla jediná delší chvíle kdy jsem nebrečela. Jinak celý den jsem měla strašnou krizi a doufám že už tady nic takového mít nebudu, protože jsem brečela v hodinách, asi tak každých 5 - 10 minut. A když jsem měla volnou hodinu, šla jsem říct svojí Conseulor, jestli by mě mohla dát do jiné třídy US history, protože jak už jsem tady psala, ta původní byla hrozně těžká, moc čtení a moc neznámých slov.... No a jak jsem na ni asi 15 minut čekala, tak už jsem z toho brečení byla úplně rudá a oteklá, takže jsem to před ní už nezakryla..... byla na mě hrozně hodná, přehodila mi třídu, a šla se mnou do mojí následující hodiny- francouzštiny, kde je strašně hodná paní profesorka, a to jsem se dostala do fáze zalykání, a histerického pláče, kdy jsem se ani pořádně nadechnout nemohla, a Conseulor mě objala, a profesorka mě držela za ruku, a říkala že to bude dobré a že chápe jak je to těžké.... a v té hodině to bylo taky celkem dobré, docela jsem i rozumněla, a byla jsem ráda že se mě na nic neptá, a ostatní taky ne, protože všichni na mě mohli poznat že jsem brečela.
Ale poslední dvě hodiny, Angličtina a History, tam jsem zase brečela..... angličtina mi přijde docela těžká, a příští pátek píšeme už test z neznámých slovíček :-( v history jsme se zatím neučili, jenom nám učitel, který je uplně dobrý něco říkal jak to bude probíhat a tak....
Když jsem přišla domů, volala jsem s Helenkou- mojí opravdovou sestřičkou, a brečela tam, a přišel Dennis a ptal se jestli jsem v pohodě, tak jsem řekla že ne, protože to byla pravda, ukončila jsem hovor do Zlína, a pak jsme hodinu a půl seděli v mojem pokoji na posteli, já jsem smrkala jeden kapesník za druhým, zase histerický pláč a Vivian s Dennisem a Sunnym se mě snažili uklidňovat, Dennis mě objal, a říkal že prostě je to teď ze začátku nejtěžší, a já jsem si říkala jaká jsem blbá že jsem do toho programu šla, protože vůbec nejsem tak statečná, a uvažovala jsem i že bych tady byla jenom na jeden semestr, protože se mi strašně strašně strašně stýská, a kdykoliv si na to vzpomenu, brečím. K večeru jsem telefonovala aj s Adélkou :-* a psala si s Martinkou :-* ale když mi říkají že mě mají rády a že jim chybím tak mě to zase tak dojímá že zase brečím, takže jsem brečela furt....
Když přišla z práce Carol, tak jí asi Dennis nebo Vivian řekli že jsem brečela, tak mě objala, a nemusím říkat co jsem zase začala..... Dali jsme si pizzu.... a uplně večer jsme s Carol hrály Blocus a Yatzee (super hry), takže jsem neměla čas přemýšlet nad domovem, takže další chvíle bez slz..... ale napuchlá už jsem byla za celý den pořádně, takže to za večer už nesplasklo.... Úplně potom večer jsem napsala včerejší zápis do blogu, a šla spat přesně o půlnoci, když už jsem nemohla udržet ani otevřené svoje malé zarudlé oči...
Ráno to bylo super, jely jsme s Carol pro Beccu, a jely jsme nakupovat! Poprvé co jsem tady! :-) Měli neskutečný výběr, uplně jsem žasla, vybrala jsem si tam docela dost věcí, Carol taky, a Rebecca jenom jednu věc, a šly tam na oběd, pak jsme ju zavezly domů a s hostmum ještě jely do jednoho obchodu, kde jsem si koupila džíny Calvin Klein za necelých 20 dolarů, nějaké trička a mikiny... :-) A zachvíli jdu k Rebecce, pozvali mě na večeři, a večer k nim přijdou i nějací spolužáci, tak uvidíme.... jak se vrátím, tak sem možná ještě napíšu :-)

First day of school

2009-09-04T20:31:00.003-04:00

Ve středu se nic moc zvláštního nestalo, akorát jsem měla sraz s Rebeccou a jejíma třeba kamarádama, a byli jsme v domě toho jednoho, seděli jsme u stolu a oni si povídali, ale tak rychle, že jsem jim nerozumněla skoro ani slovo! Takže když mě potom jeden z nich dovezl domů, byla jsem z toho taková mimo, že jsem brečela.... Potom jsem už celý den byla doma.... vlastně jsme ještě ráno nakoupili, protože jsem se chystala vařit Lečo! Říkala jsem jim že většině lidí co znám to nechutná, ale oni přestože jsou Američani, jí dobrovolně zeleninu, takže tu byla větší šance, že jim to bude chutnat! Sice to vypadalo spíš jako hodně hustá polívka, a museli jsme to jíst lžící z hlubokého talíře, ale chutnalo jim to, a všichni jsme si přidali, tak jsem měla radost :-)
Dostávám se k mému prvnímu školnímu dni...... ráno jsem měla budík na šest hodin, po několika minutách zvonění budíku u mé hlavy jsem se konečně probudila, nachystala oběd a všechno potřebné a vyrazili jsme s hosdad, Vivian a pejsem Sunnym na školní autobus - asi 5 minut cesty..... málem mi to ujelo, vyrazili jsme moc pozdě, ale řidič na mě počkal :-D Nic extra, ten slavný "žlutý autobus".... Ve škole jsem čekala na Rebbecu, která mi měla dělat průvodce po škole, že mě vždycky vyzvedne v učebně a odvede do druhé. Ale ona nikde, ale naštěstí tam přišla jiná čtvrťačka kterou jsem trošku znala, tak mě vzala za Rebeccou a domluvily jsme se. Pak jsem seděla hodinu a půl v Guidance, kde jsem si opisovala rozvrh, mluvila s mojí Conseulor - paní, která má na starosti můj rozvrh a tak celkově mě celou, a pak pro mě přišla Rebecca a šly jsme do auditoria, kde mluvila ředitelka, a nový zástupce, kterého jsem neposlouchala, protože jsem brečela.... to byla chvíle kdy se na mě nikdo nedíval, tak jsem si pobrečela...Jenom tak, ze smutku... Protom jsme šli všichni do homeclass, kde musíme každý den před vyučováním sedět 5 minut, než půjdem na první hodinu... No a pak to začalo. Projeli jsme celý rozvrh prvního dne, včetně posledního bloku, který tam neměl být. Hodina měla jenom 15 minut, protože jsme začli až v 11, s pauzou na oběd a kraťoučkýma přestávkama. Z předmětů jsem byla trochu vykulená, protože jsem učitelům skoro nerozumněla, nejvíc mě bavilo nečekaně Piano Lab, v Chorusu jsme zatím nezpívali, tak uvidíme jak to bude vypadat :-) Ale v US history jsem měla krapet problém.... dostali jsme asi 16 hustě popsaných stránek na přečtení na úterý, a když jsem se na to podívala, tak jsem tak půlku slov skoro z každé věty neznala, takže jsem musela dneska poprosit moji Conseulor ať mě dá do jiné třídy, protože ASSE vyžaduje abych měla US History... Doma jsem měla menší krizi, zase jsem brečela, i ve škole to na mě občas přišlo, ale to byly jen slzy v očích..... Večer jsem musela skoro do každého předmětu vyplnit nějaký dotazník, jakože jméno, co mě baví, které téma předmětu a tak..... podepsat od rodičů a spát! :-)

Úterý večer

2009-09-01T22:38:00.003-04:00

Tak sme se obě dvě s Vivian dostaly do sboru, Vivian do mladšího, já do staršího! :-) Jsem za to strašně moc šťastná, hrozně mě to povzbudilo.... nojo, zpívání mi vždycky pomůže... :-) Občas jsem té milé paní nerozumněla, ale hned mi to vysvětlila... je to divné, když ty pojmy znám v češtině, a v angličtině tomu nerozumím :-D ale nebyl to sám dirigent, takže ještě ten si nás přezkouší, a sám zařadí do hlasu... :-)
Jinak dneska jsem byla skoro celý den s Rebeccou, a uplně mi ve všem pomohla, dost jsme si rozumněly, miluje boty, tak sem se dívala na její docela slušnou sbírku, a poslouchaly sme americkou hudbu, máme společné nějaké oblíbené písničky (Macy Gray- I try, Nat King Cole - LOVE...) A byly jsme na obědě - nečekaně sendwich, přišel(přijel) tam za náma i jeden kluk, který bude taky "Senior", a byl tam s náma asi pět minut a pak zase odjel :-D A my s Rebeccou jsme šly do školy, zkusit můj locker - skříňku, a asi 3x se mi to nepodařilo otevřít, to se musí otáčet ve speciálním pořadí první to nějak zamotat, jakože vynulovat, pak po směru hodinových ručiček, pak proti směru, ale musí se přejít přes to číslo co bylo první, a to třetí číslo je zase po směru, a už to nemusí byt o celé kolečko, takže prostě zmatené.... ale potom už jsem na to přišla, a už se mi to povedlo asi 5x za sebou, tak jsem na sebe byla pyšná, že umím odemčít americkou skříňku :-D Taky jsme prošly všechny třídy kde budu, to je tak strašně moc velká škola! Všude to vypadá stejně, takže stejnak se moc neorientuju... ale Rebecca je ten poradce, je jich na škole asi dost, a oni asi ten první týden budou vždycky odcházet z hodin dřív, a vyzvednou nové studenty ve třídě, a dovedou je do jiné třídy, tak aspoň nějaká záchrana :-)
Potkaly jsme plno učitelů, jsou tady všichni strašně přátelští, jsou spíš jako kamarádi, než jako učitelé... Možná je to tím, že tady nemají tykání a vykání, takže říkají i učitelům Hello! or Hi!.... ale zatím jsem je vídala jednom na chodbách, uvidíme co v hodinách :-)
Když jsme jeli za Rebeccou, tak jsme se s Dennisem bavili o jídle, a říkal že když budu něco chtít, cokoliv, že prostě mám jít a vzít, si to, že prostě tady je to normální... Mně to normální nepřišlo, takže jsem se buď zeptala vždycky, nebo oni mi sami nabízeli. A nebo když budu mít ráda něco, třeba šunku, že ju mám napsat na seznam ať mi ju koupí co nejdřív :-) To byla přínosná debata myslím :-) (fakt!)
No, pak jsem doma krapet pohrála na saxík, zavolala našim a pak jsme jeli na ten konkurz, byla jsem tak nervźní, ale nebylo to zas tak moc těžké, jenom jsme musely dělat nějaké hlasové cvičení a tak... :-)
Večer Dennis četl Vivian pohádky z Českoslovenka, a přišla z práce i Carol, a poslouchali jsme - Krakonoše, byla sranda říkat jim jak se to vyslovuje, ale docela jim to šlo (Krakonous) :-)
Večer jeden hovor ještě s Adélkou, a už bych měla jít spát....
Ale strašně se mi stýská.... psala mi Martinka z Česka, že byli první den ve škole... tak strašně ráda bych tam byla s něma.... ne že by to tady nebylo dobré, všichni jsou na mě hrozně hodní, ale hrozně mi všichni chybí, úplně nepopsatelně, kdo nezažil, neví....... :-(
Pokusím se psát sem co nejčastěc, vidím to tak na jednou za 2 - 3 dny, neska 2 příspěvky za den - to byla vyjímka :-)

Úterý ráno

2009-09-01T09:01:00.007-04:00

Tak jsem se zase po nějaké době dostala k zápisu...
Svatba byla pěkná, trošku míň "formální" než u nás, prostě americká :-) Všichni se tam seznamovali s ostatníma, já jsem byla vždycky představovaná jako "exchange student from Czech republic" a všechny reakce byly skoro stejné: Oh, really? That's so exciting! Welcome! :-)
Fotky ze svatby jsou kdyžtak na rajčeti. Bylo docela dost chladno v ten den, myslím že jsem byla nejnavlečenější člověk ze všech, ale všichni byli pěkně oblečení, i přesto, že ráno pršelo a byla fakt dost velká zima.....Po obřadu jsme všichni jeli do takové restaurace, kde všichni asi 2 hodiny mluvili, popíjeli drinky, a potom se otevřel velký sál, kde byla slavnostní večeře, nevěstin táta říkal nějaké vtipné věci o nevěstě, kterým jsem moc nerozumněla, ale všichni se smáli, takže to asi bylo vtipné :-D Na vačeři jsme měli možnost vybrat si z asi 3 jídel (už ale asi před dvěma měsíci), a celá naše rodina měla rybu s rýží, s fazolkama a citrónem, ale ta rýže byla hnědá,a ještě k tomu politá nějakou hnědou šťávou, takže jsem snědla jenom rybu...... No, po večeři se tancovalo, i nevěsta s ženichem samotní, a pak už všichni, hráli tam takové píšničky jako I feel good a tak.... :-)
Večer úplně večer jsme odjeli na naši chatu, a další den ráno jsme jeli zase na farmu nevěstiných rodičů, kde byla ještě "snídaně". Zase tam bylo strašně moc jídla, a každý si dal co chtěl..... pak jsem se šla projít s hostrodiči, a jejich pejskem Sunnym. Po procházce jsme se rozloučili se všemi, a vyrazili zpátky do Massachusetts. Přijeli jsme k večeru, ještě jsem volala s Adu a s našima, strašně strašně moc se mi stýská :-(, a potom jsme se dívali s hostrodiči na video, které mi vyrobil děda (děkuju! :-)) jak jsem byla malá, a jak jsem rostla, a videa z různých koncertů a tak.... :-) a potom už bylo pozdě, tak jsem šla spát.
Včera jsem vstala chvilku před 10, malá Vivian spala u kamarádky, a Carol byla v práci, tak jsme se jenom s hostdad Dennisem vydali na zastávku vlaku, která je asi 10 minut rychlé chůze od domu, a jeli do Bostonu. Šli jsme do kancelář Carol, na oběd všichni tři, a potom jsem měla sraz s ASSE zástupcem Mohanem, který mi ukázal skoro celý Boston..... Je to opravdu nádherné město, a strašně vstřícní lidé..... viděla jsem Boston Harbor, Faneuil Hall (Quincy market- takový velký trh plný maličkých restaurací, nebo spíš stánků na jídlo), Italskou čtvrť, kde jsme si sedli v maličké, ale populární cukrárně, a dali si zákusek, Prudential- jedna z nejvyšších budov tady, má 52 pater a nahoře je vyhlídka na celé město..... Potom mě zavezl vlakem zpátky na naše přeměstí - Westwood, kde už mě čekal Dennis, a naštěstí s autem! Protože mě hrozně bolely nohy, po celém dni chození... Hned co jsem přišla domů, volal mi bývalý spolužák, který je v Oklahomě, a mluvili jsme asi hodinu..... (a to jsem původně plánovala jít hned spát) pak jsem ještě volala s Adu, která už dorazila do Portlandu! :-)
Dneska jsem si krapet přivstala (asi o hodinu a třičtvrtě), abych mohla dát všechny fotky z foťáku do počítače, a potom i na rajče, a napsat ještě něco sem....... jinak zachvíli jdu k jedné mojí budoucí spolužačce Rebece, která by měla být něco jako moje "poradkyně", protože jsem ve škole nová, a každý nový student má někoho takového, který mu ze začátku pomáhá najít třídu, nebo něco poradit a tak :-) A večer máme obě s Vivian konkurz do Youth choir Pro Musica, tak nám držte pěsti! :-)

4. den v USA...

2009-08-29T13:55:00.007-04:00

Omlouvám se, ale asi nebudu mít čas psát sem každý den.... ale jednou za 2 nebo tři dny by se to mohlo povést, a pokusím se vždycky tak nějak napsat co se dělo.....
Takže ve čtvrtek, 2. den co jsem přijela jsme vyrazili do vedlejšího státu - Vermont, kde se bude vdávat dcera známých od mojí rodiny..... Po cestě jsme hodili řeč s hostdad, a říkal že když budu cokoliv potřebovat, že se jim mám svěřit a oni mi pomůžou, nebo když budu chtít někam zavézt, odvézt, přivézt, že mu mám říct a on mě tam hodí ;-) Po cestě jsme se stavili na jídlo - sendwich, a bylo to strašně dobré..... tady si můžu vybrat cokoliv, a oni mi to do toho sendviče dají, a když jsem něčemu nerozumněla, a ani hostmum nevěděla jak mi to má vysvětlit, tak mi to paní za pultem přinesla ochutnat! (mimochodem byla to hořčice a kyselé okurky :-D) To by se u nás asi vživotě nestalo....
Nebo když jsme šli nakupovat, skládala jsem věci do papírových tašek :-P tak přišly dvě prodavačky a pomáhaly mi, a pak ještě jedna další s námi šla k autu a odvezla vozík! V oddělení ovoce-zelenina to vypadalo jako kdyby od nás vybrali ty nejhezčí kusy a daly je sem, fakt všechno bylo krásné a čerstvé...... nemusí se tím člověk prohrabovat a vybírat pěkné, protože tu je pěkné všechno! No, tolik k jídlu..... ale moc mi tu chutná, fakt.... včera moje hostmum Carol uvařila něco mexického, byla to jakože rozehřátá pita, do které se dala avokádová pomazánka, dušené kuřecí maso, vařená paprika a cibule, a na to taková jemně pálivý tomatový sauce, a bylo to strašně dobré...... :-)
No, a když jsme přijeli do toho Vermontu, cesta trvala asi 3 hodiny, tak jsem byla chvíli na netu, a potom jsme jeli na farmu nevěstiných rodičů, kde bylo "barbecue", a tam jsem se zase se všemi seznámila, všichni stejně jako ve škole říkali "ohh, that's exciting!" nebo "that's so cool!!" :-) A ptali se jak dlouho tu jsem, jak dlouho tu budu, a hodně z nich říkalo že byli v Praze! A znají Pilsner urqell.... :-P Bylo tam strašně moc jídla, grilované maso, saláty, dokonce jeden chleba, který vypadal, a chutnal skoro jako český! :-D Vrátili jsme se unavení až pozdě večer.....
Včera jsme jeli do Quenchee Gorge, to je takové turistické místo, něco jako taková propast, dole teče voda, a potom jsme došli i k té vodě dolů.... A zase jsme obědvali sendwich...... Potom jsme ještě jeli do něčeho jako je výstava ptáků, jako jsou sovy a orli, prohlídli jsme si je, a ještě tam byla ukázka jak lítají, co je pro ně specifické a tak..... no, něčemu jsem rozumněla víc, něčemu míň....... ale bylo to tam pěkné ;-) Večer jsme se v naší pronajaté ubikaci dívali na Wizard of Oz (čaroděj ze země Oz), překvapivě v angličtině, ale tak zhruba jsem věděla o co se jedná a docela to i pochopila :-D
A dneska pojedeme zachvíli na svatbu (ikdyž tady prší a má to být venku), a večer bude slavnostní večeře, tak sem pak napíšu jaká je pravá americká svatba :-)

Jsem tady!!!

2009-08-26T15:21:00.008-04:00

Ahojte z USA!! Tak jsem šťastně (smutně) dorazila do Spojených Států Amerických..... v letadlech nebyly skoro žádné problémy, z Prahy do Atlanty jsem seděla vedle sympatické američanky, která pracuje v Česku, ale moc toho česky neumí, a se vším mi poradila, a seděla jsem u okýnka, takže krásný výhled :-) V Atlantě byl trošku chaos, ale všechno bylo krásně označené, takže jsem všechno bez problémů našla.... A když nebyly značky, tak tam poblíž stál nějaký člověk, který mi vždycky poradil, dokonce tam byla jedna pracovnice co uměla česky, takže menší problémy se špatným formulářem(který mi dali v letadle špatně) mi vysvětlila a pomohla opravit ;-) A navíc nás letělo víc, takže jsme si mohli pomáhat :-) Let z Atlanty do Bostonu to trvalo jenom 2 hodiny, takže nic moc dlouhého, seděla jsem vedle paní a pána, kteří tam měli vedle přes uličku i své děti, ale nebavili jsme se cestou (jen když jsem je 2x prosila jestli bych mohla projít :-D) a až na konci cesty se se mnou paní začala bavit, a říkala že taky měli exchange studenta, Francouzsku, a že to bylo fajn, a že budu mít skvělý zážitek a tak :-)
Rodina mě poznala okamžitě už jak jsem vyjížděla po eskalátoru, a nemohla jsem si přát lepší přivítání! Měli transparenty Vítej Kája, a moje "americká sestřička" Vivian ke mně hned běžela a objala mě, a potom i všichni ostatní, fotili jsme se, a byli ke mně hrozně milí..... Domů s námi jel i ASSE zástupce Mohan, mluvila jsem s našima, pak mi dali ještě pizzu, a protože už to bylo asi v 10 večer místího času (takže 4 ráno u nás) tak jsem šla spát ve svém krásném modrém pokoji s veelkou a pohodlnou postelí :-)

Ráno mně vzbudila Vivian, a šli jsme s hostdad Dennisem a Vivian do školy, doplnit rozvrh a měli jsme "schůzky" s vedením školy, se všema jsem si podávala ruku, všem se představovala, a všichni byli hrozně moc usměvaví, milí hodní a ochotní..... trošku nezvyk no.... :-) i nějaké studenty jsme ve škole potkali (nechápu co dělají ve škole o prázdninách :-D) a všichni se mi představovali, a zajímali se, a už jich znám asi deset, ale pamatuju si tak čtyři :-D Taky mi dali kód ke skříňce, kterou jsme pak asi půl hodiny na té obrovské škole hledali :-D přestávky jsou jenom 4 minuty, takže nechápu jak mám stihnout v té době jít do skříňky :-D jinak budu ve 12 grade, takže Seniors, a škola začíná 7:25 a končí 2:02 pm, a jednou asi za 3 týdny je "zkrácený den" jenom do dvanácti ;-)
Rozvrh budu mít:
- US History (povinné)
- English (povinné) - asi s prvákama, aby to nebylo pro mě zas tak těžké (hodně čtou a píšou eseje)
- Algebra II. - matika, která by "prej" mohla být pro mě lehká :-D
- French 2 - se zaměřením na konverzaci
- Piano lab - uvolnilo se pro mě jedno místečko, takže mě nakonec vezmou, a prej tam můžu hrát co budu chtít a potřebovat - svoje noty
- Chorus - možná....... můžu mít buď 5 nebo i 6 předmětů, takže se můžu rozhodnou, jestli jo nebo ne.... :-)
Band mi nevyšel, je to ve stejnou dobu jako jiný předmět, myslím že zrovna Piano lab, takže budu hrát na saxík buď jenom doma, nebo ještě v nějakém clubu po škole...... ;-)
Předměty jsou tady na škole každý den přeházené, a ne každý den jsou všechny předměty stejné - spíš vždycky se jeden vypustí.....a rozvrh se trochu posune, takže to co mám první den první hodinu, mám druhý den druhou hodinu, a třetí den třetí hodinu.... mezi tím mám nějaké volné hodiny, ale tam bude možná ten Chorus, nebo ještě Theatre, uvidíme.... Je to strašně zmatené, protože je každý den jakože osum hodin po 43 minutách, s přestávkami 4 minuty, a na oběd půl hodiny, a jak se ty předměty posunují, tak aby se vystřídal každý z osmi předmětů na každou hodinu, tak se to střídá po osmi dnech! A po osmém dni zase jedeme jakože od začátku, první předmět první hodina, a další den bude zase ten předmět druhou hodinu! Takže nemám stejný rozvrh v pondělí, a další pondělí, ale třeba v pondělí, a devátý školní den(až se vystřídá všech osum dní) - takže čtvrtek! Teda kdo tohle pochopí z mojeho vysvětlování je fakt dobrý :-D
S rozumněním je to zatím "docela" dobré, když vidí že něco nechápu, vysvětlí mi to pomalejc, nebo jinak.... ne že bych všechno chápala :-D ale jsou hodně ohleduplní ;-) Akorát s mojím vyjadřováním je to trochu horší, občas mi tam skočí ze dvě slovíčka za sebou česky, a pokračuju anglicky :-D
To je tak pro začátek všechno, mějte se všichni krásně! :-)

Prázdniny

2009-07-05T06:45:00.004-04:00

Závěrečná instruktáž s ASSE byla 20.června v Praze, kde nám řekli všechny informace, trvala asi 5 hodin, dali nám žádosti o víza, termíny letů(odlítám 25. srpna z Prahy do Atlanty a z tama pak do Bostonu... ) a strašně moc dalších různých formulářů na vyplnění a ke konci přišli i exchange studenti, kteří byli v USA tento rok, takže nám o tom něco řekli, a všichni se shodli na tom, že to byl skvělý zážitek....
Zažádat o vízum jsme si museli sami, vyfotit se, vyplnit papíry a objednat se na ambasádě. S Adu jsme se tam objednaly na 21.7., ale na výběr byly jen časy 8:15, 8:30 a 8:45, tak jme zvolily ten nejpozdější, ale museli jsme i s rodiči vstávat ve 4, abychom tam ze Zlína stihli dojet. Ve frontě před ambasádou jsme stáli už 8:15, ale dovnitř nás po prohledání pustili až po třičtvrtě. Zaregistrovali jsme se, vzali si nějaké naše dokumenty, otisky prstů, a čekali jsme dvě a půl hodiny! Potom jsme měly obě menší pokec s pánem za přepážkou v angličtině... mě se ptali jestli jsem nervózní, proč chci jet do Ameriky, kdo to platí, co dělají moji rodiče, ségra - jestli se jí po mně bude stýskat... pak řekli že tam mám study hard, a že mi pošlou vízum do 2-3 dnů ;-)
Předměty ve škole asi budu mít nějaké hudební- piano lab, kde se hraje na klavír, to nevim jak si to představujou :-D, potom nějaký band, kde můžu hrát na saxík, a sbor....
Píšu si taky s jednou američankou, která bydlí v Bostonu, je o rok starší než já a ta mi hodně pomohla, zná taky jednu exchange studentku, která tam byla tento rok, a říkala že taky měla ze začátku trochu problémy s rozuměním, ale že se nemám bát na cokoliv se zeptat ještě jednou, že mi to klidně zopakují ;-)
Taky s rodinou si píšu, psali že kupují nějaké nové věci do mojeho pokoje a malují, abych se u nich cítila co nejlíp ;-)
Netěším se ale na balení. Věci které nechám doma si zabaví ségra, takže to musím pečlivě zvážit :-D ale na to je ještě dost času :-)

Nová rodina

2009-02-16T12:42:00.003-05:00

Mám rodinu!! Budu bydlet ve Westwoodu, jednom z předměstí Bostonu, ve státě Massachusetts! Budu mít sympatickou host family - Dennis and Carol a dcera Vivian, která má deset roků. Dívala jsem se na mapě v Googlu na jejich dům, a na svou novou školu a už se těším až budu jezdit tím žlutým autobusem. Mají doma psa, a budu mít i svůj pokoj s velkou postelí. Odlétat mám někdy ke konci srpna, ale to je ještě daleko... :-) Mám i stránky školy, a pomalu se rozhoduju, jaké si dám předměty ke dvou povinným - angličtina a US history. S rodinou jsem v kontaktu, i moji rodiče si s nimi píšou, a napsala mi dokonce i Vivian, že se na mě moc těší :-)
Taky se na to těším, teďka na to pořád musím myslet.... A občas chodíme s Adu na konverzaci s rodilým mluvčím, a je to docela dost těžké!
Tak zatím paa :-)

Leden...

2009-01-31T11:15:00.000-05:00

Leden je pryč, přihlášky jsou už měsíc k dispozici rodinám na východě USA, a zatím se nikdo neozval, a asi ještě dlouho neozve... Ale všichni se mě pořád ptají, jak to vypadá s tou mojí cestou do USA a já všem odpovídám, že zatím čekám, jestli si mě někdo vybere do rodiny :-)
Myslím na to docela často, že za rok touhle dobou.... Těším se, ale zároveň se i bojím, ale víc se asi bojím. V angličtině zjišťuju, že mi trvá dlouho, než ze sebe vykoktám co mám na mysli, a mám malou slovní zásobu. Pokusím se s tím něco udělat ;-)
Tak zatím ahoj :-)

Jak to všechno začalo...

2008-12-24T09:03:00.000-05:00

Ahojte! :-) Vždycky jsem si přála jet do USA.... Buď jako au-pair nebo tam studovat. S Adu (nejlepší kamarádkou) jsme o tom dlouho mluvily, že jednou možná..... Celé prázdniny jsme o tom přemýšlely, jaké by to asi bylo, a na začátku školního roku už jsme si sháněly všechny informace. Vybraly jsme si cestovní kancelář ASSE, volaly tam, psaly jim, a požádaly o přihlášku. Vše nám poslali a začly jsme vyřizovat (biografická esej, potvrzení, doporučení...). Potom jsme přijely na domluvený termín 22.12.2008 do kanceláře v Praze a odevzdaly přihlášku a napsaly anglický test, ze kterého jsme měly největší strach. Bylo tam celkem 140 otázek a možnosti a) b) c) d). Ale měly jsme slovník, a trošičku si radily :-) takže to nebylo tak hrozné. Teď už zbývá jen aby naskenovali naše přihlášky a poslali je do USA, aby si nás mohla vybrat nějaká rodina(doufám že to nebude na jihu).... Tak až budu vědět víc, napíšu to sem ;-) Zatím pa :-)