V sobotu jsem musela vstát už o půl deváté a navlekla jsem na sebe 6 vrstev, jelikož byly 3 stupně. Carol mě zavezla na vlak, kterým jsem dojela do Bostonu, kde mě už čekal coordinátor Mohan. Jeli jsme metrem na Harvard square, a hnedka šli do COOP obchodu, protože mi chtěl koupit něco na památku z Harvardu, jako všem studentům vždycky. Tak jsme tam šli, a že ať si něco vyberu. Skoro všechno bylo v bordo barvě, protože je to barva Harvardu, která se mi zrovna dvakrát nezamlouvala, a radši jsem si vybrala modrou mikinu s nápisem Harvard. Ale Mohan přece jenom že ať si zkusím aj tu vínovou. No nakonec se rozhodl že mi vezme obě. Potom se mě ptal jestli bych k tomu bordo nechtěla aj tepláky, tak jsem to šla zkusit, a prej je to terrific kombinace, takže jsme je vzali taky.
No a už jsme šli k pokladně, a on říkal že co ještě tričko! :-D Takže mám i bílé tričko, všechno Harvard! :-D Ten je hodný co? :-) Mám to prej jako dárek už i na Vánoce, na narozeniny i na Nový rok (ikdyž na tom zase mohl ušetřit, když je to v jeden den :-D). Tady jsem se jenom tak na rychlo vyfotila v kabince, je to možná trochu "lipko" fotka, ale je to jenom pro představu :-)
Potom jsme šli do pekařství Au Bon Pain, kde mají straašně moc dobrých věcí, dala jsem si čokoládový croissant, a čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu. Seděli jsme v takové vnitřní terase, a poletovali tam aj maličcí ptáčci! :-) Mohan viděl jak mi ta šťáva chutná, a když jsem dopila tak mi šel ještě pro druhou!! Pak mi ještě jedna paní pomohla do kabátu, když viděla jak se do něj soukám,
a už jsme se vydali přes veelký most na stadion... (říkám že jsem vypadala jako cibule :-D) Ale někteří lidi byli navlečení aj víc! Hned u vstupu jsme museli ukazovat tašky, a pak nám dal rozdávali takový časopis,
který byl vyrobený speciálně pro tuto hru, hrál Harvard versus univerzitě v Indianě- Lafayette, kde byli fotky všech hráčů, a všechno možné.... Přišli jsme tam trochu, a já jsem si nebyla jistá, jestli už to začalo, protože jako už tam byli tak jako nastoupení, ale byl to takový chaos. Pravidla Am. footballu jsou prej složité, ale trošičku se mi povedlo je pochopit, když už jsem to viděla na vlastní oči.
Hřiště je rozdělené na 10 částí -pruhů bílýma lajnama, a hráči se vždycky seřadí proti sobě a soustřeďuje se to vždycky na toho, kdo má balón. On se s ním snaží utíkat logicky k bráně soupeře, ale druhé družstvo se na něho vždycky vrhne, zkosí ho k zemi, a všichni na něho naskáčou, asi aby nááhodou neutekl. Tím končí jedna "play", kterých je v jedné velké "game" asi 80. A podle toho do kterého pásu stihl doběhnout,
tam se zase seřadí všichni znova. Ostatní hráči se snaží zabránit druhému družstvu, aby ho nemohli podkopnout nebo shodit.
Po každé play se hráči střídají, a jedna play trvá někdy třeba 5 sekund, někdy dokonce 10, možná 12, takže se tam střídají vlastně pořád.
Toho celého týmu je taky docela dost, ne že by měli na střídačce 5-10 lidí, ale podle mě tak kolem 40 určitě. Seděli jsme tam hodinu a deset minut, ale zima mi začala být až po 50 minutách sezení. Nechyběl u toho samozřejmě ani Harvardský band, který v půlce napochodoval na hřiště a různě se přeskupoval a pořád hrál, někteří u toho i skákali, pokud jim to nástroj dovolil
. No ale nesmím zapomenout na roztleskávačky! To je prej strašná priorita. Ty holky musí byt roztleskávačky na střední několik roků, a pak musí mít hrozně dobré známky, aby mohly byt cheerleaders na vysoké. Nevím proč je ve filmech ukazují vždycky jako hloupé...
Když jsme odcházeli, Harvard prohrával 3:27, takže sice nevím jak to dopadlo (další hodinu tam už bychom asi zmrzli), ale můžu si to domyslet....
Šli jsme na oběd do vyhlášené Mexické restaurace. Bylo tam hrooozně narváno, a musel jsme čekat asi čtvrt hodiny než se někde uvolní místo, ale stálo to fakt za to. Dala jsem si fajitas, je to kuřecí maso se zeleninou v pitě, a oni mi přinesli, to maso s cibulí ještě prskalo, jak to smažili, a všechno jsem si tam mohla naskládat, jak jsem chtěla. Bylo to naprosto skvělé! Tak jsem se přejedla, že jsem včera nevečeřela. Poseděli jsme tam, povykládali, zaplatila jsem bez problémů kartou, a odešli jsme. Zmínila jsem se, že mám strašně ráda čokoládu, tak mě Mohan vzal do kavárny, která má prej nejlepší horkou čokoládu v Bostonu. Taky před dveřma stál číšník, jestli bychom mohli tak dvě minutky počkat, protože je tam přelidněno. Tak jsme počkali, a já vešla, a procházela kolem dlooouhé lajny lidí, a najednou slyším jak na mě Mohan volá že to je řada! :-D Tak jsem se vrátila zase na konec, vystáli jsme asi desetiminutovou řadu, a dali si fakt výbornou horkou čokoládu. Už byl čas jít, za půl hodiny mi jel vlak zpátky, tak jsme se ještě s horkým kelímkem čokolády prošli po parku Harvardské školy, a zamířili na metro. Byl to fakt super den! :-)
Dneska jsem vstávala o půl dvanácté. Včera v jedenáct večer jsme se s Dennisem trochu zakecali, bavili jsme se o rodičích, o školách, o Česku a Americe..... no byly z toho dvě hodiny, takže spát jsem šla až po jedné. :-D Jinak se dohromady nic moc nedělo, ráno (v poledne) jsem si dala bagel, a pak až na večeři jsme měli špagety... Přidala jsem si dvakrát :-) Odpoledne jsem zase mluvila s "Českem", a udělala kopu úkolů do matiky, a přečetla 10 stránek Zvířecí farmy do angličtiny. A taky hrála na saxík. A taky si vyprala nějaké věci.....
A ještě jedna věc! Odpoledne začlo sněžit! Takové ty hrozně velké vločky!! Vyfotila jsem to na začátku, ale napadl takový bílý koberec, kterého už fotku nemám. Doufám že to vydrží, a bude padat dál (zima je venku stejně, ale se sněhem je to lepší), mohli bychom jet aspoň dřív lyžovat! :-)