Vánoce

To, že v Americe nenosí dárky Ježíšek, ale Santa, ví každý. Tradicí je, že se děti 25. extrémě brzo ráno vyhrnou z postele, a běží se podívat, kolik dárků je pod stromečkem. Většinou jdou první do ponožek pověšených na krbu, ve kterých jsou sladkosti, a různé menší dárky. Ani v naší rodině to není jiné.
24. prosinec se jmenuje Christmas eve, a už mají všichni volno z práce a ze školy, a chodí se třeba po návštěvách, my jsme byli na dvou až do večera. Ráno mě vzbudila Vivian chvíli před sedmou, šup ke stromečku, a už to začala roztřizovat :-) Příbuzní si navzájem posílají dárky, takže jsme měli plno dárků pod stromečkem od tetiček a strýčků už o několik dní dřív. Potom jsme počkali až se "sami" probudí rodiče, sedli jsme si a postupně po jednom otevírali dárky. První jsem si přečetla dopis od Carol,... dojalo mě to k pláči, tak jsem ju šla obejmout a poděkovat....Tady se píše na dárky nejen pro koho to je, ale i od koho to je, takže vždycky víte kdo vám ten dárek dává. Smysl toho moc nechápu, vždyť je to přece od Santy... Dostala jsem úplně neuvěřitelně moc dárků. Např. čokolády Milka, rukavice na lyžování, voňavou svíčku, knížku o vyrábění naučnic, teplé měkké barevné ponožky, župan, šálu, korálky na naušnice, krém....... a moje asi nejoblíbenější věc z toho je heboučké teplé pyžamo. :-) Kromě toho, strašně moc děkuju všem z mojí třídy (Martinka, Evča, Gráďa, Markétka, Šíma, Beník, Brouček a Jolča) za všechny vaše dopisy a za tu krásnou fotku, pobrečela sem si u toho, ale udělali ste mi hroznou radost!!!!

Vivian dostala mimo jiné boxovacího panáka Boba na procvičování chvatů v karate, a protože je polonahý, tak už má aj bundu aj čepici :-D
V polovině rozbalování jsme se udělali přestávku na snídani a měli jsme takový menší konflikt, u kterého jsem prolila neskutečné množství nezastavitelných slz......ty byly taky kvůli tomu, že jsem si vzpomněla na rodinu doma, protože Vánoce jsou svátky, kdy má být rodina spolu....
Dokončili jsme dárky kolem jedné hodiny odpoledne, pak jsem volala domů, a pak jsme začali hrát naši novou hru wii- hra, s "ovladačem" co se nastaví na televizi, a jsou tam různé hry jako bowling, golf, tennis...
Slavnostní večeře byla 25. večer - krocan se vším, co ktomu patří.

Na náš "Druhý svátek vánoční" jsem se vyspala do půl dvanácté, a pekly jsme s Vivian třetí várku našich perníčků. Předešlé dvě zmizely, ani jsme nemrkli, tak aspoň třetí by nám mohla chvilku vydržet. Hned potom jsme zdobily i s Carol, a pak už byla jenom taková soukromá ochutnávka.... a jsou pořád měkké! :-)

Poslední den ve škole jsme si udělali se sborem něco, co tady dělá hodně lidí = Tajný Santa - větší skupina kamarádů napíše všechny jména, dá je do klobouku, a každý si vybere jednoho člověka, kterému dá dárek. Je určitý finanční limit, a každý tak něco dostane. Já jsem dala svojí vybrané nečekaně naušnice, a já jsem dostala čokolády a krém. Taky mi udělala radost Alex (v pořadí druhá, ta, se kterou jsme byly nedávno nakupovat dárky) dala mi CD s písničkama které jsme spolu zpívaly, nebo které mě jí připomínají, čokolády, připínáček na papíry ve tvaru klavíru, a napsala mi krásný dopis. Tady se tomu říká Note card, a hodně lidí to píše kamarádům a lidem, které mají rádi.

Se sborem Pro Musica byl naplánovaný koncert na sobotu 20., ale kvůli sněhové bouři se to muselo 3 hodiny pře začátkem zrušit, lidi celý den odhazovali sníh, ale konal se v úterý. Vyžadovali pro holky dlouhé černé šaty nebo sukně (musela jsem si půjčit od Carol), dlouhý rukáv, ne velké naušnice, vlasy z očí, složky v levé ruce, abychom vypadali jednotně.... První půlka patřila mladšímu sboru, se kterým občas zpíval i náš tříčlenný "high school" sbor. Po přestávce jsme se starším sborem zpívaly 2 koledy, a pak se k nám přidali všichni ti dospělí lidi, celkem nás bylo jedenáct, a zpívali jsme Gloriu od Vivialdiho. Celý koncert měl uplně nečekaný úspěch, a ikdyž vím, že Američani jsou hodně srdeční a všechno chválí, stejně mi udělalo hroznou radost, jak za nama lidi po skončení chodili, chválili a děkovali, jak moc se jim to líbilo :-)
(Jeden pán mi řekl že je načase začít používat vibráto! Musela jsem mu vysvětlovat že se mi to moc nelíbí, a on odpověděl že to většinou všechny zpěvačky na sóla používají.... Tak sem mu řekla, že sem to chtěla zazpívat po svém, a na to už neměl co říct :-))



Přeju všem Veselé Vánoční svátky a šťastný Nový rok :-)

Vánoce jsou tady... Cocacolu si vychutneej

Slavný konkurz dopadl velmi neslavně. Dobře, zas tak neslavně ne, jsem ve 3 ensamblech, co bych si mohla přát víc, že? :-D
Měli jsme náš první koncert s oběma školními sbory, zase krapet pořádné dávky nervozity najednou, po těch 3 měsících :-) V černém- část Passing notes, černobílé- Chorus (půlka). Lepší fotky bohužel nemám...
Ve škole jsme dostali ocenění- studenti co měli jenom A a B na vysvědčení na čtvrtletí, a ti co měli jenom A měli něco extra, ale nevím jaký v tom byl rozdíl... Dostala jsem dort, tužku - Westwood high school honor student (něco jako čestný student), certifikát, a poukázku do "bufetu" na točenou zmzku.

Vánoce jsou tady, cocacolu si vychutneej..... na tu reklamu si vždycky vzpomenu když někdo Vánoce připomene....hrozně přispělo do vánoční atmosféry, že minulou sobotu napadl sníh a vydržel až do včerejška, kdy bohužel pršelo, takže z toho moc nezbylo. Ale některé domy mají vánoční výzdobu a je to fakt krásné. V pátek jsem konečně zadělala těsto na perníčky, o víkendu se peklo, a dneska jsme s Vivian zdobily! Akorát už v první den pečení se jich hodně snědlo (samo :-D), nenazdobených taky, takže nám toho zas tak moc nezbylo, ale zase připečeme... :-)
Stromeček už je koupený aj nazdobený, a nákupní horečka stoupá... Já jsem byla ještě s kamarádkou Alex (jiná, ne neměcká exchange) nakupovat pár dalších dárků, sice se to neobešlo bez menších řešících problémů doma, ale nakonec to vyšlo, a sem za to hrozně ráda :-)

Nějaké dárky jsem taky objednala z internetu, všechno už přišlo. Taky jsem si říkala, že bych chtěla zkusit vyrábět naušnice, tak jsem neváhala a objednala různé potřebné věci jako drátky a kleštičky, a skoro všechno už to přišlo, jenom háčky do uší ještě ne. No ale stejně jsem to chtěla zkusit, tak jsem něco začala... :-) Srdíčka byly můj uplně první pokus a ty drátky tam tak nebudou trčet, až dorazí i zbytek ;-)

Jinak ve škole je všechno stejné, sem tam test, a zítra zpíváme se sborem - Chorusem ve škole a pak jedem ještě kamsi jinam, zpívat pro Rotary club, takže jsme celý den omluvení ze školy (kromě prvních dvou hodin- Sbor, volno :-D). Dneska jsem měla první hodinu volnou u klavíru, byla tam aj kamarádka Elise, a když jsem začala hrát On my own (Píseň samotářky - Mizerové), tak zpívala, má jeden z nejúžasnějších hlasů co sem kdy slyšela.... A strašně sme si to užily a skvělá nálada mi vydržela po celý zbytek dopoledne, furt sem se musela usmívat :-)

Tak s Pánembohem, já už poběžím....... Mějte se krásně :-)

Thanksgiving

Den před díkůvzdáním - ve středu, jsme měli normálně všechny hodiny, jenomže každá byla jenom 22 minut a skončili jsme 10:45. Takže tak trochu zbytečné, protože se nic nestihlo, ale asi musíme splnit určitý počet dní, tak nás stejnak do té školy poslali.... rodiče od Carol přijeli už v úterý večer, a když jsem přišla ze školy, babička už vyráběla těsto na pie(koláč).
Ve čtvrtek - Den Díkůvzdání se od rána vaří a peče. V kuchyni byla babička aj Carol, takže jsem se jim tam radši nemotala (protože jsem spala :-D) Pekly krocana, dělaly stuffing - nádivka do krocana, něco jako zapečenou brokolici se sýrem...typické sladké brambory jsme sice neměli, ale něco mi říká že by mi stejně nechutnaly. V tento den se obědvá jenom velmi lehce nebo vůbec, a slavnostní "večeře" je už třeba ve 3, nebo ve 4, záleží na rodině. Naše byla o půl 4. Pěkně jsme prostřeli stůl v jídelně, pak jsem zorganizovala focení (ať žije samospoušť :-D) ale tak namačkaní jsme nebyli, to je jenom kvůli fotce ;-) a pak některé rodiny říkají modlitbu, my jsme se chytli všichni za ruce, a modlitbu jsme zpívali. Byl to kánon, takže jsem se mohla přidat jako další hlas, ikdyž jsem to neznala :-) No a už jsme začínali jest, a každý měl připravený nějaký "dík", něco, za co je vděčný. Takové chvíle mě vždycky hrozně dojímají, chtěla jsem to říct první ať už to mám za sebou, ale první začla Vivian, takže já jsem byla poslední.... Dennis, Carol aj Vivian děkovali za to že tady s něma jsem...... aj já jsem jim samozřejmě poděkovala, že mě tak přijali jako člena rodiny, a že jsou vůbec ochotní mě tu mít...
Jako hlavní jídlo teda byl krocan (turkey), kterého tady většina lidí zbožňuje s bramborovou kaší, a k tomu stuffing, cranberry sauce (brusinková šťáva), dýňový nákyp, zapečená brokolice, zeleninový salát, a doma upečené pečivo (všemu tady říkají rolls- rohlíky, ale vypadalo to jak Honzovy buchty, plněné ničím, ale krásně čerstvé). Snad jsem na nic nezapomněla... a po jídle se servíruje Pie. Měli jsme upečené tři: jablečný, čokoládový a dýňový. Jako první jsem si dala čokoládový (nečekaně), ostatní měli jablečný. Potom jsme jeli ještě na dvě hodiny ke známým, kde bylo taky plno různých koláčů a milých lidí, a všichni si přáli "šťastné díkůvzdání" :-)

V pátek jsme jeli všichni kromě hostdad do Musea of Science (vědy), které je tady strašně proslulé, a plno mojich spolužáků, když se jich na to zeptám, tam rádo chodí. Nějaké věci byly míň zajímavé, ale většina víc. První jsme šli do části, kde jsou různé kosti v těle, a jeho části, byly tam malé kuřátka, ještě ve vajíčkách a samy se klubaly ven, nebo ovčí srdce s plícema, a ukazovali nám jak se zvětšují, když jde do nich vzduch. Potom jsme šli na předvádění zvířat, vždycky jedno vyberou, a to pak ukazujou, teďka to byla žaba. Nijak extra mě to nebavilo, dokud ten pán nevytáhl největší žabu kterou jsem kdy viděla!! Říkal že neskáče, protože je na to moc velká, a nezaslechla jsem, jestli je to největší žába na světě, ale rozhodně patří mezi ty větší....
Pak oddělení hudby, tam byly různé zvuky z lesů, xylofon u kterého furt stály nějaké děti :-D a před dveřma byla nějaká akce, že si tam děti vyrobily nějakou věc z dostupných věcí - papírový stočený korpus, brčka, spínací sponky, hlavy od vidliček, papírky, pak jsme vystáli řadu, a pán seděl na židličce, měl před sebou dvě velké trubice, a zespoda větřák, takže to buď profouklo nahoru, nebo spadlo dolů.... Po nějaké době už to docela zevšední, ale měla sem úplnou radost, když jsem viděla, jak můj výtvor letí vzhůru, nahoře se zasekl, a padal do druhé trubice, ale zase vyletěl :-)
Matematická část...... Elektronická.... tam byla jedna z nejzábavnějších věcí- trubice asi ve výšce pasu, horizontálně se zemí, a v ní byl proud, a když se toho někdo dotkl, tak se rozvětvil! Musela jsem to prostě natočit :-D Moju ruku určitě poznáte, a nakonci toho videa je takový LEK, protože s tou rukou v tom růžovém - Vivian sme se dotky, a daly jsme si jiskru :-D



A nakonec část kde se čichá, a dívá a poslouchá..... tam mě to bavilo asi nejvíc.... první kamera, která reaguje na teplo - bílá je nejteplejší, a modrá nejchladnější. Tam jsme strávili takových 5 minut, pak jsme šli čichat, pak poslouchat.... anebo tam byl takový stroj, kde jsem si sedla, a zmáčkla jsem START, ale nesměla jsem počítat, a až jsem si myslela že uběhla minuta, tak jsem zmáčkla STOP, a ukázalo mi to, po jak dlouhé době si myslím že uběhla minuta, a nejblíž jsem byla se 48 sekundama...

V sobotu jsem měla sraz s Mohanem, Alex, a další skupinou exchange studentů z Mainu, nebo i s hostrodiči, a rozdělili jsme se, velká většina šla s Mohanem se podívat po Bostonu, a Alex a já už jsme většinu toho viděly, tak jsme šly nakupovat.... měly jsme na to 3 hodiny, a prošly jsme snad všechny obchody v okolí! Něco jsme koupily, například takovou důležitou věc jako jsou klapky na uši, hned jsme je využily, dost tam foukalo! A protože byl den po "Černém pátku" (jediný den, kdy se obchody otvírají už ve 4 ráno, a lidi se valí do obchodů a nakupujou v těch oobrovských slevách na Vánoce), tak bylo všude plno slev, třeba přímo v obchodě dávali papírek, že když to dáme u pokladny, budeme mít slevu 20%.... Odpoledne jsme s Alex šly na Newbury street, což je jedna z nejslavněších nakupovacích ulic v Bostonu, a večer mě vyzvedla Milena (paní z Česka, žije kousek od Bostonu, má 3 děti a manžela Američana) a zůstala jsem u nich přes noc, je to tam vždycky docela hlučné, s třema malýma dětma, ale úžasné. V neděli večer jsem se SAMA dopravila z jejich konce vlakem do North (Severní) Station v Bostonu (předtím jsem tam vživotě nebyla), z tama jsem jela metrem - zelenou linkou, pak přesedla na červenou, dojela do svojí známé South (Jižní) Station, a běžela na vlak, který mi jel asi za osum minut, takže to všechno krásně vyšlo :-)
Pondělí byl v pořadí už pátý den bez školy, a nikdy bych nevěřila že to řeknu, ale už bych do té školy aj šla...... V úterý se všichni ptali jaké bylo Thanksgiving, a dneska - ve čtvrtek- jsme měli první "vystoupení" se školním Chorusem- byli jsme omluvení ze školy na celou hodinu, a jeli jsme na základku, která je tam kousek, a venku zpívali pro děti, pak jsme šli s nima na "Rosa Parks walk" - procházka kolem školy. Rosa Parks byla černoška, která bojovala za jejich práva, když byli utlačovaní- černí musí sedět v autobuse vzadu, musí mít speciální fontántky na pití, speciální WC.... a ona byla první která se proti tomu postavila.

Doma po škole jsem se pokusila upéct tvarohového Míšu, idkyž tady nemají tvaroh jako u nás, jenom Cottage cheese. Je to sice trošičku jiné, samotné to jak tvoroh vůbec nechutná, ale dohromady s těstem a čokoládou to trochu Míšu připomíná :-) Trošku mě začalo bolet v krku, tak jsem si říkala že zkusím na večeři česnekovou pomazánku. Dala jsem si rozpéct dva plátky chleba, namazala to, a dala všem třem ochutnat......... Tak chleba mi zbyl jen jeden, a ještě v devět večer (když Carol dovezla nové balení Cream cheese) jsem dělala další várku :-D Ikdyž česnekovou pomazánku miluju, tak jsem nečekala, že by to mohlo mít až takový úspěch :-)
S Vivian jsme pak ještě "tancovaly" na takovém tom plánku, jak se v televizi ukazuje kam se má stoupnout (dopředu, dozadu, doleva, doprava a různé kombinace) a do rytmu se musí stoupnout na tu šipečku. Dávaly jsme si schválně největší obtížnost, protože to byla největší sranda. Bylo to fakt rychlé, a skákaly sme u toho jako koníci :-D

Dneska byl první den konkurzu na školní muzikál Evita, já jdu na řadu zítra, toš uvidíme........ :-)