Ve škole je to docela vpohodě, sem tam nějaký test, ale vysvědčení minulý pátek jsem měla pěkné, tak se s ním i můžu pochlubit :-D Samé A, a jedno A- z angličtiny.
Měli jsme první schůzku na muzikál, budeme hrát Evitu (Eva Peron, manželka Argentinského prezidenta), a ikdyž budeme všichni dělat konkurz, nikoho nevyhazujou, takže tam snad budu taky :-) A právě s tím bude krapet problém s Dance teamem. Asi nebudu stíhat obojí, a kdo mě zná, asi hned uhodne že dám přednost muzikálu před hip hopem....
Musíme si vybrat postavu, kterou bysme chtěli hrát, a na stránce školy si na to stáhnout noty, a nahrávku klavírního doprovodu, kterou tam Mr. Renoni (uč. klavír + sbor) dal, a zítra máme "workshop" - něco jako takovou otevřenou zkoušku na ty písničky, asi je nějak projedeme, abysme věděli jak to zpívat. A taky zapsat na konkurz sme se všichni museli, bude to 2. a 3. prosince, já jdu toho 3. tak mi držte pěsti.... :-) Už teď sem nervózní...
Minulý víkend jsem v sobotu byla s Mohanem celé odpoledne ve městě, na obědě v Mexické, v Muzeu vědy, které je tady strašně populární, ale bohužel všechny expozice se do půl hodiny zavíraly, tak sme aspoň zašli do Omni dómu, nevím jestli to máme v Česku, je to kino, a obrazovka je všude kolem, jenom ne za váma. Hlediště stoupá hodně do výšky, a na sedadlech se polosedí-pololeží. Za plátnem říkali, že je rozmístěných myslím 52 reproduktorů, a obraz je fakt před váma, nahoře, a hodně doleva i doprava, takže máte pocit že jste přímo na místě činu! Dívali jsme se na Deep sea (Hluboké moře), trvalo to hodinu, a občas mě z toho bolely i oči.
Potom jsme šli přes docela dlouhý most mezi Cambridgem a Bostonem, odděluje to řeka, a začalo mě tam bolet koleno...nejdřív trochu, a pak už jsem musela začít kulhat, a hrozně to bolelo.... V neděli měla Vivian první soutěž v karate, vyhrála pohár- první místo, a dvě zlaté medaile, musím si na ni dávat pozor :-D To jsem měla obvázanou nohu jenom obinadlem, a večer mi našli takový ten zpevňovač nohy, je to asi od půlky lýtka do půlky stehna, a měla jsem to ve škole v pondělí aj v úterý. V pondělí, schválně jsem to počítala, jsem musela říkat 36x co se mi stalo!! :-D Ne že by se mě ptalo 36 lidí, oni byli občas po skupinkách a ptali se třeba 3 najednou, takže celkový počet lidí bych odhadla tak na 60...A pokaždé byla odpověď, že vlastně nic, že jsem jenom šla!! :-D Příště si musím vymyslet nějakou historku jak jsem lyžovala na schodech nebo něco takového.... to je to co tady chcou všichni slyšet, něco co je funny (srandovní).
No a konečně se dostávám k tomu nejhlavnějšímu - New York City!!!
V pátek jsem musela přespat u jednoho koordinátora v Bostonu, protože bych prvním ranním vlakem nestihla autobus do NYC, a ráno jsme se Alex, Mohan a já vypravili. V 8 ráno autobusem, a chvilinku před dvanáctou už jsme tam byli. Autobus dojel do China town, chvilku jsme se tam prošli, a metrem dojeli skoro do centra Manhattanu - Times square!
Bylo to něco nepředstavitelného, všude strašně moc lidí, blikající reklamní svítivé plochy, všude plno žlutých taxíků jako ve filmech, McDonald's na každém rohu, celé obklopené stěnou mrakodrapů. Taky na každém, ale fakt skoro každém 
rohu byli nějací překupníci, většinou jich tam bylo tak kolem pěti, a nenápadně nabízeli každému procházejícímu značkové hodinky, brýle, filmy na DVD, nebo kabelky - s těma to bylo horší, "prodavači" museli pořád kontrolovat, jestli nejdou policajti. Pořádně jsme to tam prošli, natočila jsem aj pár videí :-)Zašli jsme taky na pizzu do fastfoodu, přímo na Times square, já jsem si samozřejmě stoupla do blbé řady- na placení, ne na vybírání pizzy, ale naštěstí jsem nemusela stát tu druhou řadu, vzali mě hned, tak jsem si dala jednu sýrovou, aj Alex a Mohan, a potom (samozřejmě to nebylo dost :-D) tak jsem si šla pro druhý kousek, objednala a šla to zaplatit, a jak jsem se tak přehrabovala v té peněžence a snažila se rozeznat pětidolarovku od jednodolarovky, ještě mi zbývalo dat mu 27 centů, a on řekl, že mám "beautiful eyes" (pěkné oči), tak že mi dá slevu :-D:-D
Taky na horkou čokoládu do Starbucks jsme zašli, a ta slečna se mě ptala jak se jmenuju, a ani jsem to nemusela zopakovat, a napsali mi na papírek na kelímku moje jméno, snad je to trošku vidět na té fotce :-)Prošli jsme i kousek Broadwaye, a potom jsme zamířili na nejvyšší budovu NY - Empire State,
na té fotce to ani tak nevypadá, ale je to 15. největší budova světa, má 381m, a 102 pater, ale normálně přístupných je jenom 86, a do toho jsme taky jeli. No, jeli.... Po čekání v řadě, hodinu a půl už jsem byla fakt docela naštvaná, protože z těch 6 hodin co jsme tam měli jsme 2 strávili v té budově, a to jsme stáli v zakrouceném hadovi v jedné místnosti, zkontrolovali jestli nemáme zbraně, a v další místnosti to samé. 
Zkontrolovali lístky, a v další zase to samé..... po dlouhém čekání jsme se konečně dostali do 80. patra, a mohli si vystát řadu na výtah na dalších 6 pater. No nakonec jsme byli úspěšně nahoře, ale ten výhled teda stál za to....chvíli bylo světlo, a pak začal západ slunce :-) Alex tam prej viděla nějakého pána
žádat přítelkyni "o ruku" :-) Na sochu Svobody jsme se bohužel kvůli časové tísni nedostali, ale byla vidět v dálce z Empire state, na této fotce je to trochu v dálce vidět, samostatný ostrůvek, skoro na středu, trochu SZ. Všichni se tam fotili, tak jsme teda nemohly zů
stat pozadu :-DKdyž jsme vyšli, byla už skoro tma, a pomalu jsme museli jet zpátky do China town kde nás zase nabral autobus... Po cestě jsme se ještě stavili v suvenýrech, tak máme všichni trička I love NY, nějaké pohledy a propisky.... a zpátky do Bostonu... Měli jsme 50 minut zpoždění, takže cesta zpět trvala skoro 5 hodin, a ne 4, ale poslední vlak domů jsem stihla, a byla jsem příjemně unavená :-)
