Vánoce

To, že v Americe nenosí dárky Ježíšek, ale Santa, ví každý. Tradicí je, že se děti 25. extrémě brzo ráno vyhrnou z postele, a běží se podívat, kolik dárků je pod stromečkem. Většinou jdou první do ponožek pověšených na krbu, ve kterých jsou sladkosti, a různé menší dárky. Ani v naší rodině to není jiné.
24. prosinec se jmenuje Christmas eve, a už mají všichni volno z práce a ze školy, a chodí se třeba po návštěvách, my jsme byli na dvou až do večera. Ráno mě vzbudila Vivian chvíli před sedmou, šup ke stromečku, a už to začala roztřizovat :-) Příbuzní si navzájem posílají dárky, takže jsme měli plno dárků pod stromečkem od tetiček a strýčků už o několik dní dřív. Potom jsme počkali až se "sami" probudí rodiče, sedli jsme si a postupně po jednom otevírali dárky. První jsem si přečetla dopis od Carol,... dojalo mě to k pláči, tak jsem ju šla obejmout a poděkovat....Tady se píše na dárky nejen pro koho to je, ale i od koho to je, takže vždycky víte kdo vám ten dárek dává. Smysl toho moc nechápu, vždyť je to přece od Santy... Dostala jsem úplně neuvěřitelně moc dárků. Např. čokolády Milka, rukavice na lyžování, voňavou svíčku, knížku o vyrábění naučnic, teplé měkké barevné ponožky, župan, šálu, korálky na naušnice, krém....... a moje asi nejoblíbenější věc z toho je heboučké teplé pyžamo. :-) Kromě toho, strašně moc děkuju všem z mojí třídy (Martinka, Evča, Gráďa, Markétka, Šíma, Beník, Brouček a Jolča) za všechny vaše dopisy a za tu krásnou fotku, pobrečela sem si u toho, ale udělali ste mi hroznou radost!!!!

Vivian dostala mimo jiné boxovacího panáka Boba na procvičování chvatů v karate, a protože je polonahý, tak už má aj bundu aj čepici :-D
V polovině rozbalování jsme se udělali přestávku na snídani a měli jsme takový menší konflikt, u kterého jsem prolila neskutečné množství nezastavitelných slz......ty byly taky kvůli tomu, že jsem si vzpomněla na rodinu doma, protože Vánoce jsou svátky, kdy má být rodina spolu....
Dokončili jsme dárky kolem jedné hodiny odpoledne, pak jsem volala domů, a pak jsme začali hrát naši novou hru wii- hra, s "ovladačem" co se nastaví na televizi, a jsou tam různé hry jako bowling, golf, tennis...
Slavnostní večeře byla 25. večer - krocan se vším, co ktomu patří.

Na náš "Druhý svátek vánoční" jsem se vyspala do půl dvanácté, a pekly jsme s Vivian třetí várku našich perníčků. Předešlé dvě zmizely, ani jsme nemrkli, tak aspoň třetí by nám mohla chvilku vydržet. Hned potom jsme zdobily i s Carol, a pak už byla jenom taková soukromá ochutnávka.... a jsou pořád měkké! :-)

Poslední den ve škole jsme si udělali se sborem něco, co tady dělá hodně lidí = Tajný Santa - větší skupina kamarádů napíše všechny jména, dá je do klobouku, a každý si vybere jednoho člověka, kterému dá dárek. Je určitý finanční limit, a každý tak něco dostane. Já jsem dala svojí vybrané nečekaně naušnice, a já jsem dostala čokolády a krém. Taky mi udělala radost Alex (v pořadí druhá, ta, se kterou jsme byly nedávno nakupovat dárky) dala mi CD s písničkama které jsme spolu zpívaly, nebo které mě jí připomínají, čokolády, připínáček na papíry ve tvaru klavíru, a napsala mi krásný dopis. Tady se tomu říká Note card, a hodně lidí to píše kamarádům a lidem, které mají rádi.

Se sborem Pro Musica byl naplánovaný koncert na sobotu 20., ale kvůli sněhové bouři se to muselo 3 hodiny pře začátkem zrušit, lidi celý den odhazovali sníh, ale konal se v úterý. Vyžadovali pro holky dlouhé černé šaty nebo sukně (musela jsem si půjčit od Carol), dlouhý rukáv, ne velké naušnice, vlasy z očí, složky v levé ruce, abychom vypadali jednotně.... První půlka patřila mladšímu sboru, se kterým občas zpíval i náš tříčlenný "high school" sbor. Po přestávce jsme se starším sborem zpívaly 2 koledy, a pak se k nám přidali všichni ti dospělí lidi, celkem nás bylo jedenáct, a zpívali jsme Gloriu od Vivialdiho. Celý koncert měl uplně nečekaný úspěch, a ikdyž vím, že Američani jsou hodně srdeční a všechno chválí, stejně mi udělalo hroznou radost, jak za nama lidi po skončení chodili, chválili a děkovali, jak moc se jim to líbilo :-)
(Jeden pán mi řekl že je načase začít používat vibráto! Musela jsem mu vysvětlovat že se mi to moc nelíbí, a on odpověděl že to většinou všechny zpěvačky na sóla používají.... Tak sem mu řekla, že sem to chtěla zazpívat po svém, a na to už neměl co říct :-))



Přeju všem Veselé Vánoční svátky a šťastný Nový rok :-)

Vánoce jsou tady... Cocacolu si vychutneej

Slavný konkurz dopadl velmi neslavně. Dobře, zas tak neslavně ne, jsem ve 3 ensamblech, co bych si mohla přát víc, že? :-D
Měli jsme náš první koncert s oběma školními sbory, zase krapet pořádné dávky nervozity najednou, po těch 3 měsících :-) V černém- část Passing notes, černobílé- Chorus (půlka). Lepší fotky bohužel nemám...
Ve škole jsme dostali ocenění- studenti co měli jenom A a B na vysvědčení na čtvrtletí, a ti co měli jenom A měli něco extra, ale nevím jaký v tom byl rozdíl... Dostala jsem dort, tužku - Westwood high school honor student (něco jako čestný student), certifikát, a poukázku do "bufetu" na točenou zmzku.

Vánoce jsou tady, cocacolu si vychutneej..... na tu reklamu si vždycky vzpomenu když někdo Vánoce připomene....hrozně přispělo do vánoční atmosféry, že minulou sobotu napadl sníh a vydržel až do včerejška, kdy bohužel pršelo, takže z toho moc nezbylo. Ale některé domy mají vánoční výzdobu a je to fakt krásné. V pátek jsem konečně zadělala těsto na perníčky, o víkendu se peklo, a dneska jsme s Vivian zdobily! Akorát už v první den pečení se jich hodně snědlo (samo :-D), nenazdobených taky, takže nám toho zas tak moc nezbylo, ale zase připečeme... :-)
Stromeček už je koupený aj nazdobený, a nákupní horečka stoupá... Já jsem byla ještě s kamarádkou Alex (jiná, ne neměcká exchange) nakupovat pár dalších dárků, sice se to neobešlo bez menších řešících problémů doma, ale nakonec to vyšlo, a sem za to hrozně ráda :-)

Nějaké dárky jsem taky objednala z internetu, všechno už přišlo. Taky jsem si říkala, že bych chtěla zkusit vyrábět naušnice, tak jsem neváhala a objednala různé potřebné věci jako drátky a kleštičky, a skoro všechno už to přišlo, jenom háčky do uší ještě ne. No ale stejně jsem to chtěla zkusit, tak jsem něco začala... :-) Srdíčka byly můj uplně první pokus a ty drátky tam tak nebudou trčet, až dorazí i zbytek ;-)

Jinak ve škole je všechno stejné, sem tam test, a zítra zpíváme se sborem - Chorusem ve škole a pak jedem ještě kamsi jinam, zpívat pro Rotary club, takže jsme celý den omluvení ze školy (kromě prvních dvou hodin- Sbor, volno :-D). Dneska jsem měla první hodinu volnou u klavíru, byla tam aj kamarádka Elise, a když jsem začala hrát On my own (Píseň samotářky - Mizerové), tak zpívala, má jeden z nejúžasnějších hlasů co sem kdy slyšela.... A strašně sme si to užily a skvělá nálada mi vydržela po celý zbytek dopoledne, furt sem se musela usmívat :-)

Tak s Pánembohem, já už poběžím....... Mějte se krásně :-)

Thanksgiving

Den před díkůvzdáním - ve středu, jsme měli normálně všechny hodiny, jenomže každá byla jenom 22 minut a skončili jsme 10:45. Takže tak trochu zbytečné, protože se nic nestihlo, ale asi musíme splnit určitý počet dní, tak nás stejnak do té školy poslali.... rodiče od Carol přijeli už v úterý večer, a když jsem přišla ze školy, babička už vyráběla těsto na pie(koláč).
Ve čtvrtek - Den Díkůvzdání se od rána vaří a peče. V kuchyni byla babička aj Carol, takže jsem se jim tam radši nemotala (protože jsem spala :-D) Pekly krocana, dělaly stuffing - nádivka do krocana, něco jako zapečenou brokolici se sýrem...typické sladké brambory jsme sice neměli, ale něco mi říká že by mi stejně nechutnaly. V tento den se obědvá jenom velmi lehce nebo vůbec, a slavnostní "večeře" je už třeba ve 3, nebo ve 4, záleží na rodině. Naše byla o půl 4. Pěkně jsme prostřeli stůl v jídelně, pak jsem zorganizovala focení (ať žije samospoušť :-D) ale tak namačkaní jsme nebyli, to je jenom kvůli fotce ;-) a pak některé rodiny říkají modlitbu, my jsme se chytli všichni za ruce, a modlitbu jsme zpívali. Byl to kánon, takže jsem se mohla přidat jako další hlas, ikdyž jsem to neznala :-) No a už jsme začínali jest, a každý měl připravený nějaký "dík", něco, za co je vděčný. Takové chvíle mě vždycky hrozně dojímají, chtěla jsem to říct první ať už to mám za sebou, ale první začla Vivian, takže já jsem byla poslední.... Dennis, Carol aj Vivian děkovali za to že tady s něma jsem...... aj já jsem jim samozřejmě poděkovala, že mě tak přijali jako člena rodiny, a že jsou vůbec ochotní mě tu mít...
Jako hlavní jídlo teda byl krocan (turkey), kterého tady většina lidí zbožňuje s bramborovou kaší, a k tomu stuffing, cranberry sauce (brusinková šťáva), dýňový nákyp, zapečená brokolice, zeleninový salát, a doma upečené pečivo (všemu tady říkají rolls- rohlíky, ale vypadalo to jak Honzovy buchty, plněné ničím, ale krásně čerstvé). Snad jsem na nic nezapomněla... a po jídle se servíruje Pie. Měli jsme upečené tři: jablečný, čokoládový a dýňový. Jako první jsem si dala čokoládový (nečekaně), ostatní měli jablečný. Potom jsme jeli ještě na dvě hodiny ke známým, kde bylo taky plno různých koláčů a milých lidí, a všichni si přáli "šťastné díkůvzdání" :-)

V pátek jsme jeli všichni kromě hostdad do Musea of Science (vědy), které je tady strašně proslulé, a plno mojich spolužáků, když se jich na to zeptám, tam rádo chodí. Nějaké věci byly míň zajímavé, ale většina víc. První jsme šli do části, kde jsou různé kosti v těle, a jeho části, byly tam malé kuřátka, ještě ve vajíčkách a samy se klubaly ven, nebo ovčí srdce s plícema, a ukazovali nám jak se zvětšují, když jde do nich vzduch. Potom jsme šli na předvádění zvířat, vždycky jedno vyberou, a to pak ukazujou, teďka to byla žaba. Nijak extra mě to nebavilo, dokud ten pán nevytáhl největší žabu kterou jsem kdy viděla!! Říkal že neskáče, protože je na to moc velká, a nezaslechla jsem, jestli je to největší žába na světě, ale rozhodně patří mezi ty větší....
Pak oddělení hudby, tam byly různé zvuky z lesů, xylofon u kterého furt stály nějaké děti :-D a před dveřma byla nějaká akce, že si tam děti vyrobily nějakou věc z dostupných věcí - papírový stočený korpus, brčka, spínací sponky, hlavy od vidliček, papírky, pak jsme vystáli řadu, a pán seděl na židličce, měl před sebou dvě velké trubice, a zespoda větřák, takže to buď profouklo nahoru, nebo spadlo dolů.... Po nějaké době už to docela zevšední, ale měla sem úplnou radost, když jsem viděla, jak můj výtvor letí vzhůru, nahoře se zasekl, a padal do druhé trubice, ale zase vyletěl :-)
Matematická část...... Elektronická.... tam byla jedna z nejzábavnějších věcí- trubice asi ve výšce pasu, horizontálně se zemí, a v ní byl proud, a když se toho někdo dotkl, tak se rozvětvil! Musela jsem to prostě natočit :-D Moju ruku určitě poznáte, a nakonci toho videa je takový LEK, protože s tou rukou v tom růžovém - Vivian sme se dotky, a daly jsme si jiskru :-D



A nakonec část kde se čichá, a dívá a poslouchá..... tam mě to bavilo asi nejvíc.... první kamera, která reaguje na teplo - bílá je nejteplejší, a modrá nejchladnější. Tam jsme strávili takových 5 minut, pak jsme šli čichat, pak poslouchat.... anebo tam byl takový stroj, kde jsem si sedla, a zmáčkla jsem START, ale nesměla jsem počítat, a až jsem si myslela že uběhla minuta, tak jsem zmáčkla STOP, a ukázalo mi to, po jak dlouhé době si myslím že uběhla minuta, a nejblíž jsem byla se 48 sekundama...

V sobotu jsem měla sraz s Mohanem, Alex, a další skupinou exchange studentů z Mainu, nebo i s hostrodiči, a rozdělili jsme se, velká většina šla s Mohanem se podívat po Bostonu, a Alex a já už jsme většinu toho viděly, tak jsme šly nakupovat.... měly jsme na to 3 hodiny, a prošly jsme snad všechny obchody v okolí! Něco jsme koupily, například takovou důležitou věc jako jsou klapky na uši, hned jsme je využily, dost tam foukalo! A protože byl den po "Černém pátku" (jediný den, kdy se obchody otvírají už ve 4 ráno, a lidi se valí do obchodů a nakupujou v těch oobrovských slevách na Vánoce), tak bylo všude plno slev, třeba přímo v obchodě dávali papírek, že když to dáme u pokladny, budeme mít slevu 20%.... Odpoledne jsme s Alex šly na Newbury street, což je jedna z nejslavněších nakupovacích ulic v Bostonu, a večer mě vyzvedla Milena (paní z Česka, žije kousek od Bostonu, má 3 děti a manžela Američana) a zůstala jsem u nich přes noc, je to tam vždycky docela hlučné, s třema malýma dětma, ale úžasné. V neděli večer jsem se SAMA dopravila z jejich konce vlakem do North (Severní) Station v Bostonu (předtím jsem tam vživotě nebyla), z tama jsem jela metrem - zelenou linkou, pak přesedla na červenou, dojela do svojí známé South (Jižní) Station, a běžela na vlak, který mi jel asi za osum minut, takže to všechno krásně vyšlo :-)
Pondělí byl v pořadí už pátý den bez školy, a nikdy bych nevěřila že to řeknu, ale už bych do té školy aj šla...... V úterý se všichni ptali jaké bylo Thanksgiving, a dneska - ve čtvrtek- jsme měli první "vystoupení" se školním Chorusem- byli jsme omluvení ze školy na celou hodinu, a jeli jsme na základku, která je tam kousek, a venku zpívali pro děti, pak jsme šli s nima na "Rosa Parks walk" - procházka kolem školy. Rosa Parks byla černoška, která bojovala za jejich práva, když byli utlačovaní- černí musí sedět v autobuse vzadu, musí mít speciální fontántky na pití, speciální WC.... a ona byla první která se proti tomu postavila.

Doma po škole jsem se pokusila upéct tvarohového Míšu, idkyž tady nemají tvaroh jako u nás, jenom Cottage cheese. Je to sice trošičku jiné, samotné to jak tvoroh vůbec nechutná, ale dohromady s těstem a čokoládou to trochu Míšu připomíná :-) Trošku mě začalo bolet v krku, tak jsem si říkala že zkusím na večeři česnekovou pomazánku. Dala jsem si rozpéct dva plátky chleba, namazala to, a dala všem třem ochutnat......... Tak chleba mi zbyl jen jeden, a ještě v devět večer (když Carol dovezla nové balení Cream cheese) jsem dělala další várku :-D Ikdyž česnekovou pomazánku miluju, tak jsem nečekala, že by to mohlo mít až takový úspěch :-)
S Vivian jsme pak ještě "tancovaly" na takovém tom plánku, jak se v televizi ukazuje kam se má stoupnout (dopředu, dozadu, doleva, doprava a různé kombinace) a do rytmu se musí stoupnout na tu šipečku. Dávaly jsme si schválně největší obtížnost, protože to byla největší sranda. Bylo to fakt rychlé, a skákaly sme u toho jako koníci :-D

Dneska byl první den konkurzu na školní muzikál Evita, já jdu na řadu zítra, toš uvidíme........ :-)

New York, New York

Nevymlouvám se na to, že jsem neměla čas sem napsat, je to lenost :-D A čím dýl jsem to odkládala, tím víc toho bylo na napsání, takže se mi tím spíš nechtělo.....
Ve škole je to docela vpohodě, sem tam nějaký test, ale vysvědčení minulý pátek jsem měla pěkné, tak se s ním i můžu pochlubit :-D Samé A, a jedno A- z angličtiny.
Měli jsme první schůzku na muzikál, budeme hrát Evitu (Eva Peron, manželka Argentinského prezidenta), a ikdyž budeme všichni dělat konkurz, nikoho nevyhazujou, takže tam snad budu taky :-) A právě s tím bude krapet problém s Dance teamem. Asi nebudu stíhat obojí, a kdo mě zná, asi hned uhodne že dám přednost muzikálu před hip hopem....
Musíme si vybrat postavu, kterou bysme chtěli hrát, a na stránce školy si na to stáhnout noty, a nahrávku klavírního doprovodu, kterou tam Mr. Renoni (uč. klavír + sbor) dal, a zítra máme "workshop" - něco jako takovou otevřenou zkoušku na ty písničky, asi je nějak projedeme, abysme věděli jak to zpívat. A taky zapsat na konkurz sme se všichni museli, bude to 2. a 3. prosince, já jdu toho 3. tak mi držte pěsti.... :-) Už teď sem nervózní...

Minulý víkend jsem v sobotu byla s Mohanem celé odpoledne ve městě, na obědě v Mexické, v Muzeu vědy, které je tady strašně populární, ale bohužel všechny expozice se do půl hodiny zavíraly, tak sme aspoň zašli do Omni dómu, nevím jestli to máme v Česku, je to kino, a obrazovka je všude kolem, jenom ne za váma. Hlediště stoupá hodně do výšky, a na sedadlech se polosedí-pololeží. Za plátnem říkali, že je rozmístěných myslím 52 reproduktorů, a obraz je fakt před váma, nahoře, a hodně doleva i doprava, takže máte pocit že jste přímo na místě činu! Dívali jsme se na Deep sea (Hluboké moře), trvalo to hodinu, a občas mě z toho bolely i oči.
Potom jsme šli přes docela dlouhý most mezi Cambridgem a Bostonem, odděluje to řeka, a začalo mě tam bolet koleno...nejdřív trochu, a pak už jsem musela začít kulhat, a hrozně to bolelo.... V neděli měla Vivian první soutěž v karate, vyhrála pohár- první místo, a dvě zlaté medaile, musím si na ni dávat pozor :-D To jsem měla obvázanou nohu jenom obinadlem, a večer mi našli takový ten zpevňovač nohy, je to asi od půlky lýtka do půlky stehna, a měla jsem to ve škole v pondělí aj v úterý. V pondělí, schválně jsem to počítala, jsem musela říkat 36x co se mi stalo!! :-D Ne že by se mě ptalo 36 lidí, oni byli občas po skupinkách a ptali se třeba 3 najednou, takže celkový počet lidí bych odhadla tak na 60...A pokaždé byla odpověď, že vlastně nic, že jsem jenom šla!! :-D Příště si musím vymyslet nějakou historku jak jsem lyžovala na schodech nebo něco takového.... to je to co tady chcou všichni slyšet, něco co je funny (srandovní).

No a konečně se dostávám k tomu nejhlavnějšímu - New York City!!!
V pátek jsem musela přespat u jednoho koordinátora v Bostonu, protože bych prvním ranním vlakem nestihla autobus do NYC, a ráno jsme se Alex, Mohan a já vypravili. V 8 ráno autobusem, a chvilinku před dvanáctou už jsme tam byli. Autobus dojel do China town, chvilku jsme se tam prošli, a metrem dojeli skoro do centra Manhattanu - Times square! Bylo to něco nepředstavitelného, všude strašně moc lidí, blikající reklamní svítivé plochy, všude plno žlutých taxíků jako ve filmech, McDonald's na každém rohu, celé obklopené stěnou mrakodrapů. Taky na každém, ale fakt skoro každém rohu byli nějací překupníci, většinou jich tam bylo tak kolem pěti, a nenápadně nabízeli každému procházejícímu značkové hodinky, brýle, filmy na DVD, nebo kabelky - s těma to bylo horší, "prodavači" museli pořád kontrolovat, jestli nejdou policajti. Pořádně jsme to tam prošli, natočila jsem aj pár videí :-)


Zašli jsme taky na pizzu do fastfoodu, přímo na Times square, já jsem si samozřejmě stoupla do blbé řady- na placení, ne na vybírání pizzy, ale naštěstí jsem nemusela stát tu druhou řadu, vzali mě hned, tak jsem si dala jednu sýrovou, aj Alex a Mohan, a potom (samozřejmě to nebylo dost :-D) tak jsem si šla pro druhý kousek, objednala a šla to zaplatit, a jak jsem se tak přehrabovala v té peněžence a snažila se rozeznat pětidolarovku od jednodolarovky, ještě mi zbývalo dat mu 27 centů, a on řekl, že mám "beautiful eyes" (pěkné oči), tak že mi dá slevu :-D:-D
Taky na horkou čokoládu do Starbucks jsme zašli, a ta slečna se mě ptala jak se jmenuju, a ani jsem to nemusela zopakovat, a napsali mi na papírek na kelímku moje jméno, snad je to trošku vidět na té fotce :-)
Prošli jsme i kousek Broadwaye, a potom jsme zamířili na nejvyšší budovu NY - Empire State, na té fotce to ani tak nevypadá, ale je to 15. největší budova světa, má 381m, a 102 pater, ale normálně přístupných je jenom 86, a do toho jsme taky jeli. No, jeli.... Po čekání v řadě, hodinu a půl už jsem byla fakt docela naštvaná, protože z těch 6 hodin co jsme tam měli jsme 2 strávili v té budově, a to jsme stáli v zakrouceném hadovi v jedné místnosti, zkontrolovali jestli nemáme zbraně, a v další místnosti to samé. Zkontrolovali lístky, a v další zase to samé..... po dlouhém čekání jsme se konečně dostali do 80. patra, a mohli si vystát řadu na výtah na dalších 6 pater. No nakonec jsme byli úspěšně nahoře, ale ten výhled teda stál za to....chvíli bylo světlo, a pak začal západ slunce :-) Alex tam prej viděla nějakého pána žádat přítelkyni "o ruku" :-) Na sochu Svobody jsme se bohužel kvůli časové tísni nedostali, ale byla vidět v dálce z Empire state, na této fotce je to trochu v dálce vidět, samostatný ostrůvek, skoro na středu, trochu SZ. Všichni se tam fotili, tak jsme teda nemohly zůstat pozadu :-D
Když jsme vyšli, byla už skoro tma, a pomalu jsme museli jet zpátky do China town kde nás zase nabral autobus... Po cestě jsme se ještě stavili v suvenýrech, tak máme všichni trička I love NY, nějaké pohledy a propisky.... a zpátky do Bostonu... Měli jsme 50 minut zpoždění, takže cesta zpět trvala skoro 5 hodin, a ne 4, ale poslední vlak domů jsem stihla, a byla jsem příjemně unavená :-)

Týden a víkend s Alex

Minuly tyden se nic zvlastniho neudalo, ani sem se nenadala a byl zase patek. Celkove to tu strasne moc utika. Mam papir se vsema skolnima dnama, a kazdy den kdyz se vratim ze skoly si zazlutuju, a uz mam za sebou vic nez ctvrtinu skolnich dnu (protoze koncim se Seniorama na konci kvetna). Anglictina mi lepsi nepripada, posledni dobou mi spis prijde ze se nemuzu zase vymacknout. Carol rikala ze se ted poustim do slozitejsich vet, ale mne pripada ze rikam porad stejne veci.....

Praseci chripka uz je aj na nasi skole.... decka se s tim jdou podelit aj mezi ostatní... Vsichni tu s tim porad hrozne strasi, dokonce skola zrusila takovou akci ze je cela skola v telocvicne, a roztleskavacky tam nastoupi a prej je to sranda.... no a skola to zrusila aby snizili nakazu. A pritom to prej neni o moc horsi nez normalni chripka! Ale stejne se toho bojim...

V patek se uzaviralo ctvrtleti, vprubehu tydne jsem psala ze vsech hlavnich predmetu, a taky v piano lab a v chorusu si nas prezkousel po kvartetech. Ja jsem k tomu hrala na klavir (Allelujah), aby ucitel mohl poslouchat zpev, ale neminulo me to :-D No a za tyden v patek dostaneme ctvrtletni vysvedceni..

Ve sboru (Pro musica) pred tydnem v utery jsem s detma zpivala Sound the trumpet, ktere znam z Ceska, a ty male deti jsou tak roztomile kdyz zpivaji.... Bavi me s nema zpivat :-) A ve starsim sboru prisli 4 chlapi, a jedna pani na vypomoc, takze nas bylo devet, v kazdem hlase 2, v sopranu jsme byly 3, a znelo to uz docela jako sbor!

S tancovanim - klasickym to tady nevyslo. Volala jsem tam, mluvila jsem s ceskym instruktorem a ten rikal ze je to pro vetsinu amiku moc tezke, takze tu maji nejake zjednodusene verze, a v tom kurzu pro mladez maji dva kluky..... tim se moje nadeje definitivne ukoncily. Ve skole jsem videla nabidku na Dance team, tak jsem napsala te holce, je taky Senior, a je hrozne hodna, a prvni meeting bude ve ctvrtek. Je to sice moderni tancovani, ale zkusit se ma vsechno :-)

O vikendu jsme byly domluvene s Alex - exchange z Nemecka, ze bude spat u nas, a bude s nama celou sobotu a nedeli. S jejimi hostrodici sme se setkali na puli cesty, bydli asi hodinu autem od nas, jeli jsme k nam, poobedvali, a byli jsme pozvani na narozeninovou party Sofie-Grace, dcery od dobrych znamych(byla s nama aj na halloweena). Bylo to v tom bruslicim ringu, kde jsme byli pred par tydny. Alex jela s nama, obcas nas nejaka z pozvanych holcicek chytla za ruku, a jezila s nama.....Pujcily jsme si ty brusle na 4 koleckach, ale ony nemaji dalsi kolecko vepredu, strasne blbe se na tom jezdilo, obe sme byly zvykle normale na kolecka v rade, ne tohle, takze jsme to sly prehodit :-D Kolem treti hodiny jsme se vratili domu a Carol nas zavezla do nakupniho strediska co je kousek od nas. Neco sme nakoupily, pochodily, a pred sestou jsme sly jeste na pizzu a pak rovnou do kina na film o M. Jacksonovi - This is it. Moc se tam nemluvilo, hlavne zpivalo, takze idealni pro nas :-D
Už jsem doma, takže pokračování už s diakritikou. V neděli jsme se vyspaly, pak si hrály s holkama od těch známých, Bryanou a Sofií Grace, a Vivian, a jeli jsme na koncert Carol. Hraje na violu a vystupuje s orchestrem, bylo to její první vystoupení po 25 letech, takže byla nervózní, ale povedlo se jim to! O přestávce jsme si mohli zahrát na různé nástroje, tak jsem hrála na harfu, a prej na to mám dobré prsty, říkala paní harfistka :-D No sranda! Na koncertě mi mladší Bryana seděla na klíně, druhou půlku Sofia Grace, a ke konci mi ležely na klíně.

Tak to je asi všechno, co se děje v mém "americkém" životě.... Zase se někdy ozvu :-)

Halloween!!!

Když se řekne tohle slovo, většina dětí si představí "Hrozně moc sladkostí". A po včerejšku musím říct, že je to pravda, má to fakt něco do sebe... :-)

V pátek jsem se do školy teda nakonec převlekla, byla jsem Flapper, asi pro to není český výraz, je to prostě žena z dvacátých let. Měla jsem takové střapaté šaty, korále a chlupatou šálu. Byla jsem překvapená, jak málo lidí ve škole mělo nějaký kostým. Většinou to byli seniors jako já, ale i nějací mladší se převlekli, ale většinou to všichni berou jakože v posledním ročníku si taky vemou kostým do školy. Fakt jsem se musela usmívat, když jsem potkala na chodbě tučňáka, teletubbies, nebo čarodějnici :-D.
Když jsem přišla ze školy, vyřezávaly jsme s Vivian a dalšíma dvěma holčičkama od známých dýně! První se to muselo vydlabat, není to uplně plné něčeho, jenom jsou tam takové "vlasy" vevnitř přichycené na stěnách a semínka (které se pak usuší a opraží se solí a je to hrozně dobré), a zabere to podle toho jak čisté to chcete mít, já jsem to dlabala asi 20 minut. Pak jsme si na to tužkou nakreslily tvary co jsme tam chtěly mít, nožem to lehce vyryly, a pak tím nožem vyřezaly. Moc to nevonělo, ale je to tady taková pěkná tradice. Pak se dovnitř dá svíčka a postaví se to za tmy před dům. :-)

Večer jsem byla pozvaná na "housepárty" v kostýmech ke kamarádce Jenny. Většinou jsou párty až v sobotu, kdy je Halloween den. Netěšila jsem se tam, spíš jsem se bála že tam budu sedět někde v koutě sama, ale nic takového se nestalo! Od mojeho příchodu až do konce jsem se fakt bavila, a byla jsem tam víc než tři hodiny! Přijali mě mezi sebe, bylo tam plno jídla, hráli jsme hry, povídali si, tancovali (fakt mě zaujal americký styl tance - nekontrolované skákání na jakýkoliv typ hudby :-D) a fakt tady dodržujou (nebo aspoň tam kde jsem byla já), že se alkohol nepije!! Ale aj přesto to byla sranda... :-)

V sobotu jsme před šestou přijeli ke známým, povečeřeli jsme tam, a když už byla po šesté tma, vydali jsme se žebrat o sladkosti... Bylo nás pět dětí, co jsme vždycky utíkali od domu k domu s taškou (jenom domy u kterých venku svítilo světlo), zaklepali, a zakřičeli Trick or treat!! Znamená to, že buď nám dají něco dobrého (treat), nebo jim uděláme něco špatného (trick) :-D. Sice nevím co bychom udělali, ale vždycky každý něco dal. Někdo dal jednu sladkost, někdo třeba 4, u někoho jsme si mohli vybrat sami, jinde nám oni naházeli do tašek. Nejmladší Bryana mě skoro celou dobu držela za ruku, a běhaly jsme spolu, a říkala mi co je dobré a tak...:-) Některé domy byly fakt úžasně vyzdobené a některé i se strašidelnýma zvukama. Lidi byli strašně milí, vždycky rádi něco dali, a na mě se vždycky tak usmívali (většina puberťáků už v 17 žebrat nechodí)! Ale to mi nevadilo, sem tam se někdo zeptal, tak jsem jednou říkala že je to můj první halloween, a 2x že jsem z Česka...
Prochodili jsme okolí, a vrátili se k domu známých, kde jsme si podle zvyku seřadili a přepočítali sladkosti. Bylo toho fakt docela dost! Někomu to prej vydrží třeba do Vánoc... já si na to dávám tak týden :-D


Dneska přijely holky co jsme s něma včera chodily, a šly jsme na koloběžky a hrály jsme hry před domem, a a říkaly mi že by chtěly abych je někdy večer hlídala! :-D Pak jsme jeli na oběd na pizzu- měly jsme Carol, Vivian a já dohromady jednu velkou mozzarelovou s bazalkou, a byla fakt obrovská, snědla jsem dva a půl kousku a byla jsem úplně plná... ale teda fakt dobrá.

Celkově mám z Halloweenu fakt skvělý zážitek, jsem ráda že jsem mohla byt s pravýma "dětma" a vidět jak to prožívají, a zároveň jsem mohla být na americké Halloweenské party s teenagerama :-)

Pokračování z dneška...

Tak teda jsme si stoupli do velké fronty na loď, udělali pár fotek, já sem si začala navlíkat svoje vrstvy (které se mi pozdějc fakt hodily) a vypluli jsme. Strašně jsem se bála že mi bude špatně, tak vždycky když sme najížděli na vlnu – nadechnout, sjížděli – vydechnout. Nakonec todopadlo tak, že Alex a Mohanovi bylo špatně, a mně bylo celou dobu docela dobře, jenom se mi točila hlava z toho slunka a vedra když jsme po asi hodině a půl plavby stáli a čekali až se nějaké velryby objeví, a taky jak se na mě všichni mačkali, protože jsem stála u kraje, takže jsem měla docela dobrý výhled. Nepodařilo se mi vidět celou velrybu, protože když v dálce jedna vykoukla, zrovna jsem přemýšlela, že se vzdám svojeho místa a půjdu si sednout, protože mi fakt nebylo dobře. No a když už se mi začlo zatmívat před očima, v dálce další velryba vykoukla celou horní půlkou nad vodu! Stihla jsem to vyfotit, počkala jsem 10 sekund jestli to nebude dotřetice, a prodrala jsem se mezi ostatníma, fakt v pravou chvíli, už jsem cítila jak na mě jdou mrákoty. Asi to bylo taky trochu z hladu, jedla jsem v 9 ráno jeden a půl bagelu, a od té doby nic.... takže v ty 2 hodiny už to bylo poznat. Ale měla jsem strach něco jest na lodi, takže jsem to radši vydržela.....

Ale jinak jsem z toho měla super zážitek, viděla jsem hodněkrát hřbety nebo zadní ploutve, i docela blízko lodi. Aj ty výbuchy vody co znám z pohádek jsem viděla..... Nikdy před tím jsem velrybu takhle naživo neviděla.

Tento týden máme hodně testů ve škole. No ze všech mojich 4 předmětů (piano lab a chorus nepočítám) něco píšeme. Do angličtiny máme popsat nějaký zážitek, má to mít poutavý název a zajímavý vstup, a až pak popisovat podrobně děj, a jaké je z toho ponaučení! A my jsme měli udělat jenom ten vstup, ale ještě něco, a to jsem nepochopila, tak jsem to radši už napsala celé :-D

Právě jsem se vrátila ze sboru, a bylo to docela super. V mladší skupině jsem si první dělala úlohy, potom mi říkaly dvě maminky co tam seděly a pozorovaly zkoušku, že mám jít zpívat s něma, že to minule bylo dobré :-D Ale já sem se nějak necítila (a asi nikdy nebudu) na to abych tam za něma došla „tak tu mě máte“, říkala jsem si že když mě bude potřebovat, řekne si. Ale ta jedna z maminek na něho zavolala, jestli bych nemohla jít pomoct sopránu (měla tam dceru :-D) a on říkal že mi zrovna chtěl říct. Zazpívala jsem s něma písničku co se učili minule, a ještě jednu co už zpívají trochu dýl, jenže ona byla francouzsky... sice se fráninu učím, ale tak rychlý čtenář nejsu! Navíc neměl noty pro mě, takže jsem zpívala z jeho „dirigentského pultíku“ a on po dozpívání řekl že se mu líbí můj francouzský přízvuk, ať jim to přečtu!! Hrůzou mě polil pot, ikdyž jsou to děti, a (snad) ví že jim chcu jenom pomoct! Já se té nervozity asi nikdy nezbavím.....

Ve starším jsme si zazpívaly naše dvě skladby, a pak přišel bas, který s náma zpíval Gloriu, a dirigent zpíval tenorský part, takže jsme to měli komplet :-)

Všichni tu začínají byt nemocní, tak jenom čekám, kdy to postihne aj mě... Normálně ze dne na den chybělo v matice 6 lidí, třída vypadala poloprázdně, lidi chodí, prskají, kašlou, smrkají..... takže je to jenom otázka času kdy to čeká mě.

Čas se nám posunuje až o dalším víkendu... jo a tento víkend je Halloween. Dýně jsme ještě nevyřezali, tak by mě zajímalo kdy to budem řezat... v pátek se budou některé děcka převlíkat do školy za něco, ale já ještě nevím.... Ale nejspíš se taky převleču, Halloween už asi nikdy nezažiju, tak si to musím užít! :-)

Joooo a už jsem měla svůj první sen v angličtině! Přesně z neděle na pondělí, začátek třetího měsíce tady... už nevím co se mi zdálo, ale ve 4 jsem se probudila, a říkala si anglicky, že to musím jít říct Carol, protože se mě na to ptala nedávno... a pak jsem zjistila že jsou teprve 4 ráno, tak to byla další věc co mě potěšila. A nevím jestli to bylo kvůli tomu, ale ráno jsem zase zaspala :-D A spala bych dál, kdyby mě Vivian nepřišla probudit (naštěstí už po 20 minutách) a pak mi ještě pomohla v kuchyni se svačinou! :-)

Mějte se! :-)

Uz dva mesice...

V nedeli jsem tady mela "vyroci" 2 mesice! :-)
Pisu ze skoly takze krome toho ze tu prekvapive neni ceska klavesnice tu maji jeste prehozene y a z, takze je to uplne hrozne, vzdycky se vratit, smazat z a misto toho dat y... (A kdybych to nekdy zapomnela, a nedavalo to smysl tak vite proc... :-D)
Minuly tyden ubehl strasne rychle, sotva bylo pondeli, a hned byl patek. Ve skole nic extra, akorat jsme psali par testu, ktere jeste nevim jak dopadly. Taky na obede se porad seznamuju s novyma lidma, obcas se pripojuju ke konverzaci, nebo se jenom snazim poslouchat a rozumet.

Ve sboru v utery jsem "pomahala" s tou mladsi skupinou tim zpusobem, ze se zacli ucit novou pisnicku, pak se me sbbormistr zeptal jestli bych jim teda mohla jit pomoct, dal mi noty, musela jsem si stoupnout pred ne a uz jsme rovnou zpivali na dva hlasy (ne ze bych tu pisnicku znala... :-D) Ale nejak sme to zvladli, a prej jim to snad aj pomohlo :-) Ve starsim sboru jsme byly jenom 3, jedna holka byla nemocna, ale i tak to slo... Poradne jsme si zazpivaly Gloriu a dneska by meli prijit nejaci chlapi aby zpivali basy a tenory.

V patek vecer o pul osme jsme jely jeste samy dve s Carol nakupovat, mam nove teple chlupate papucky, tricko a rukavice... Bylo to uplne super, jenom tak za tmy vyjet, skoro zadni lidi, a jeste k tomu nam dali jenom tak 15% slevu!! :-)
V sobotu jsem se konecne vyspala dlouho, a v nedeli jsme jeli na Whale watching - "pozorovani velryb". Rano me Dennis zavezl na misto srazu, kde me vyzvedla hostmam exchange studentky Alex z Nemecka, a v aute byl aj dalsi exchange ze Spanelska - Ignacio. Celou dobu jsme si s Alex v aute povidaly, mela jsem pocit jak kdybych s ni mluvila cesky....fakt jsme si rozumnely. Jely jsme do Lexingtonu - hodne velke predmesti Bostonu, kde uz nas cekal Mohan - ASSE koordinator nas vsech tri. Metrem jsme dojeli do Harvardskeho pristavu a sli k lodi. Bylo to posledni pozorovani velryb letos, takze tam bylo pekne narvano.

Pokracovani az prijdu domu :-)

Americký football

V sobotu jsem musela vstát už o půl deváté a navlekla jsem na sebe 6 vrstev, jelikož byly 3 stupně. Carol mě zavezla na vlak, kterým jsem dojela do Bostonu, kde mě už čekal coordinátor Mohan. Jeli jsme metrem na Harvard square, a hnedka šli do COOP obchodu, protože mi chtěl koupit něco na památku z Harvardu, jako všem studentům vždycky. Tak jsme tam šli, a že ať si něco vyberu. Skoro všechno bylo v bordo barvě, protože je to barva Harvardu, která se mi zrovna dvakrát nezamlouvala, a radši jsem si vybrala modrou mikinu s nápisem Harvard. Ale Mohan přece jenom že ať si zkusím aj tu vínovou. No nakonec se rozhodl že mi vezme obě. Potom se mě ptal jestli bych k tomu bordo nechtěla aj tepláky, tak jsem to šla zkusit, a prej je to terrific kombinace, takže jsme je vzali taky. No a už jsme šli k pokladně, a on říkal že co ještě tričko! :-D Takže mám i bílé tričko, všechno Harvard! :-D Ten je hodný co? :-) Mám to prej jako dárek už i na Vánoce, na narozeniny i na Nový rok (ikdyž na tom zase mohl ušetřit, když je to v jeden den :-D). Tady jsem se jenom tak na rychlo vyfotila v kabince, je to možná trochu "lipko" fotka, ale je to jenom pro představu :-)
Potom jsme šli do pekařství Au Bon Pain, kde mají straašně moc dobrých věcí, dala jsem si čokoládový croissant, a čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu. Seděli jsme v takové vnitřní terase, a poletovali tam aj maličcí ptáčci! :-) Mohan viděl jak mi ta šťáva chutná, a když jsem dopila tak mi šel ještě pro druhou!! Pak mi ještě jedna paní pomohla do kabátu, když viděla jak se do něj soukám, a už jsme se vydali přes veelký most na stadion... (říkám že jsem vypadala jako cibule :-D) Ale někteří lidi byli navlečení aj víc! Hned u vstupu jsme museli ukazovat tašky, a pak nám dal rozdávali takový časopis, který byl vyrobený speciálně pro tuto hru, hrál Harvard versus univerzitě v Indianě- Lafayette, kde byli fotky všech hráčů, a všechno možné.... Přišli jsme tam trochu, a já jsem si nebyla jistá, jestli už to začalo, protože jako už tam byli tak jako nastoupení, ale byl to takový chaos. Pravidla Am. footballu jsou prej složité, ale trošičku se mi povedlo je pochopit, když už jsem to viděla na vlastní oči. Hřiště je rozdělené na 10 částí -pruhů bílýma lajnama, a hráči se vždycky seřadí proti sobě a soustřeďuje se to vždycky na toho, kdo má balón. On se s ním snaží utíkat logicky k bráně soupeře, ale druhé družstvo se na něho vždycky vrhne, zkosí ho k zemi, a všichni na něho naskáčou, asi aby nááhodou neutekl. Tím končí jedna "play", kterých je v jedné velké "game" asi 80. A podle toho do kterého pásu stihl doběhnout, tam se zase seřadí všichni znova. Ostatní hráči se snaží zabránit druhému družstvu, aby ho nemohli podkopnout nebo shodit.
Po každé play se hráči střídají, a jedna play trvá někdy třeba 5 sekund, někdy dokonce 10, možná 12, takže se tam střídají vlastně pořád. Toho celého týmu je taky docela dost, ne že by měli na střídačce 5-10 lidí, ale podle mě tak kolem 40 určitě. Seděli jsme tam hodinu a deset minut, ale zima mi začala být až po 50 minutách sezení. Nechyběl u toho samozřejmě ani Harvardský band, který v půlce napochodoval na hřiště a různě se přeskupoval a pořád hrál, někteří u toho i skákali, pokud jim to nástroj dovolil. No ale nesmím zapomenout na roztleskávačky! To je prej strašná priorita. Ty holky musí byt roztleskávačky na střední několik roků, a pak musí mít hrozně dobré známky, aby mohly byt cheerleaders na vysoké. Nevím proč je ve filmech ukazují vždycky jako hloupé...
Když jsme odcházeli, Harvard prohrával 3:27, takže sice nevím jak to dopadlo (další hodinu tam už bychom asi zmrzli), ale můžu si to domyslet....

Šli jsme na oběd do vyhlášené Mexické restaurace. Bylo tam hrooozně narváno, a musel jsme čekat asi čtvrt hodiny než se někde uvolní místo, ale stálo to fakt za to. Dala jsem si fajitas, je to kuřecí maso se zeleninou v pitě, a oni mi přinesli, to maso s cibulí ještě prskalo, jak to smažili, a všechno jsem si tam mohla naskládat, jak jsem chtěla. Bylo to naprosto skvělé! Tak jsem se přejedla, že jsem včera nevečeřela. Poseděli jsme tam, povykládali, zaplatila jsem bez problémů kartou, a odešli jsme. Zmínila jsem se, že mám strašně ráda čokoládu, tak mě Mohan vzal do kavárny, která má prej nejlepší horkou čokoládu v Bostonu. Taky před dveřma stál číšník, jestli bychom mohli tak dvě minutky počkat, protože je tam přelidněno. Tak jsme počkali, a já vešla, a procházela kolem dlooouhé lajny lidí, a najednou slyším jak na mě Mohan volá že to je řada! :-D Tak jsem se vrátila zase na konec, vystáli jsme asi desetiminutovou řadu, a dali si fakt výbornou horkou čokoládu. Už byl čas jít, za půl hodiny mi jel vlak zpátky, tak jsme se ještě s horkým kelímkem čokolády prošli po parku Harvardské školy, a zamířili na metro. Byl to fakt super den! :-)

Dneska jsem vstávala o půl dvanácté. Včera v jedenáct večer jsme se s Dennisem trochu zakecali, bavili jsme se o rodičích, o školách, o Česku a Americe..... no byly z toho dvě hodiny, takže spát jsem šla až po jedné. :-D Jinak se dohromady nic moc nedělo, ráno (v poledne) jsem si dala bagel, a pak až na večeři jsme měli špagety... Přidala jsem si dvakrát :-) Odpoledne jsem zase mluvila s "Českem", a udělala kopu úkolů do matiky, a přečetla 10 stránek Zvířecí farmy do angličtiny. A taky hrála na saxík. A taky si vyprala nějaké věci.....

A ještě jedna věc! Odpoledne začlo sněžit! Takové ty hrozně velké vločky!! Vyfotila jsem to na začátku, ale napadl takový bílý koberec, kterého už fotku nemám. Doufám že to vydrží, a bude padat dál (zima je venku stejně, ale se sněhem je to lepší), mohli bychom jet aspoň dřív lyžovat! :-)