týdnem schovala zimní kabát, a většina holek už tady nosí žabky a kraťasky. Prej mám strašné štěstí, protože takové teplo v březnu a v dubnu tady nebylo minimálně 15 roků.
Jedno krásné sobotní odpoledne jsme jely s Carol a Vivian koupit křídy (velkou bednu) a malovaly jsme na příjezdové cestě k domu. Nakonec Carol obkreslila Vivian a mě, a my sme se vybarvily stejně jako oblečení, co sme měly na sobě, no a nezapomněly jsme se vyfotit :-)
Monokl byl v tuhle dobu velice kvalitní, lidi říkali ze vypadá úplně jak zfalšovaný! Prej že ve filmech ty monokly vypadají tak nepravdivě, protože je to moc fialové a je to okolo celého oka pravidelně kulaté, ale můj byl zrovna takový! :-D Měla jsem ho pres dva týdny, a ze začátku se lidi ptali v jednom kuse co se mi stalo, a pozdějc mi každý den říkali že to vypadá líp, a líp.... minulý týden uz jsem si na to nedala make up, takže si všichni mysleli, že se to zase zhorsilo, ale dneska jsou to přesně 3 týdny a už to ani není poznat. (fotka ze skoro nejhoršího období je tady ale není to pohled pro každého........)
Velikonoční prázdniny jsme měli jenom v pátek, a samotné Velikonoce se slaví v neděli. Z pátku na sobotu jsem byla už asi po páté v Marblehead, u té čechoamerické rodiny, a bylo to jak jinak než skvělé. 
V sobotu bylo krásně, a jeli jsme se podívat po okolních maličkých městečkách, které byly dřív bohaté, proto jsou tam obrovské domy, ve kterých žila původně jenom jedna rodin. Celé té oblasti se říká North Shore a jedna z věcí, pro kterou je to hlavně známé, je socha rybáře, která je věnovaná všem zesnulým rybářům v mořích. Okolo je asi 10 destiček a na nich stovky 
jmen. Další nejslavnější památka je červený rybářský dům, který byl jedním z nejfocenějších a nejkreslenějších budov v celé Americe. Je to v Rockportu, a ten den když jsme tam byli, bylo krásné počasí,takže tam bylo strašně moc lidí. Není tam nic víc než taková docela úzká cesta olemovaná restauracema a obchůdkama, a na konci je krásný výhled na oceán.
Přijela jsem domů v sobotu večer, a ještě jsme večer všichni barvili vajíčka. Říkala jsem jim o naší tradici, a vyrobila 3 vajíčka po "mamkovském" způsobu :-)
První zleva je selka, prostřední je nespecifikovaná, a ta vpravo je rakušanka.V neděli ráno k nám přijeli známí, a s holkama jsme šli hledat vajíčka schované po celé zahradě - egg hunt. Každá jsme tam měla 4, a všechny tři už svoje našly, jenom já sem pořád chodila se dvěma, tak mi holky pomohly, a i když jsem jim říkala že kdo je najde, může si je nechat, stejně mi je daly =). Potom jsme je daly všechny zase dohromady do ledničky a tím paráda zkončila. Odpoledne jeli k dalším známým na další egg hunt, tentokrát aj se sladkostma, ale já jsem zůstala doma abych mohla strávit 3 hodiny nad svou esejí do angličtiny.
Ve středu jsme měli se softballem první hru, ještě jsem nehrála, jenom jsem sledovala a povzbuzovala Varsity, ale asi málo, prohrály. Povzbuzování se mi vymstilo, už ten den jsem měla problémy s hlasem a začínala jsem kašlat, a ve čtvrtek a pátek jsem musela zůstat doma. Za celý rok jsem nebyla nemocná, a pěkně jsem si to načasovala, že v sobotu a v neděli jsme měli koncerty, a v pondělí a úterý nahrávání CD se sborem. Na zkouškách jsem radši skoro nezpívala, jenom jsem se pořád otáčela a kašlala.Ale na koncertech jsem se nemohla jenom tak dívat a zpívat jen sólo, jak se po mně chtělo, takže jsem se zkusila "nadrogovat"
cucavýma bombónama proti kašli. Zkusila jsem to už na zkoušce, a fungovalo to, takže během koncertu jsem "nenápadně" rozbalovala další a další. Přes 3 hodiny nepřetržitého cumlání těch sladkostí sice trochu pomohlo že jsem tak moc nekašlala, ale zato mojemu žaludku se to zrovna dvakrát nelíbilo. V neděli už jsem si radši nic nedávala, kašlala jsem sice víc, ale nic mě nebolelo. Nevím, jak to bude na nahrávání CD, protože občas se kašli prostě nejde ubránit, a taky nejsem jediný člověk ve sboru s kašlem.Zpívali jsme 40ti minutovou něměckou skladbu, skladatel byl přítomen, a jeho dcera stála hned vedle mě. Je to krapet složitější na poslech, ale lidi vypadali že se jim to líbilo, protože na konci stál celý kostel (a k mému údivu - byl plný). Zpívali jsme 3 sbory, náš - vínově černý, sbor z Andoveru - bílý a černý, a chlapecký sbor z Německa - červení, kteří zpívali strašně krásně. V programech byl překlad celé skladby do angličtiny, aby lidi věděli, že zpíváme o druhé světové válce, jak se skupina dětí vydala hledat mír, ale ztratili cestu, a šli sněhem, a nakonec poslali zpátky psa, který jediný znal cestu, aby někoho přivedl a zachránil je, a končí to větou Rok a půl uplynul a pes stále hladoví....
Takže to bylo docela smutné, a odpovídala tomu i melodie. Ale taky jsme zpívali další 2 písničky které už byly veselejší, aby si lidi nemysleli. Ještě se mi tam stala taková vtipná věc - když jsme přijeli, ještě před zkouškou, dvě maminky stály nad dlouhou sukní jedné holčičky, jako že ju zkrátí. Jenom tak jsem se zeptala jestli chcou s něčím pomoct, a obě naráz se zeptaly: Umíš šít?? :-D Téhle otázce jsem se hooodně zadivila, a řekla sem že ne nějak extra, ale to samé jsem udělala i s mojí sukní, takže to klidně zašiju... Tak byly šťastné, a já jsem skončila jako vrchní švadlena :-D
Tak se mějte, a kdybyste potřebovali něco zašít, jsem k dispozici =D
