pátek 15. ledna 2010

Oslava narozenin

V pátek 8.1. jsme připravily s Carol a Alex (z Německa) nějaké jídlo, pokusila sem se o jednohubky, ale klobásy nebyly stejné jako doma, a okurky byly strašně pronikavě kyselé, takže se to jednohubkám jenom vzdáleně podobalo. Zato po chlebech natřených česnekovou pomazánkou se zaprášilo hned :-) Pak jsme měli kukuřičné brambůrky s pálivou "omáčkou" Salsou, Brownies - strašně sladké čokoládové zákusky, ovoce, zeleninu, pomazánku do které se to namáčelo a šneky se špenátovým pestem.....Děcka se začly scházet po půl osmé, a postupně nás tam fakt bylo i s Vivian 14. Povídali sme si, dělali blbosti, hráli sme aj nějaké hry, třeba "čokoládovou" - sedíme v kolečku, a posíláme si dokola dvě kostky, a kdo hodí dvě stejné čísla, tak jde doprostřed kde leží na talířku čokoláda, obleče si bundu, šálu, čepici a rukavice, a příborem tu čokoládu jí, dokud nemá někdo jiný dvě stejné čísla.

Dárky se tady nedávají jako u nás, že až všichni přijdou, tak každý oslavencovi přeje, ale hned ve dveřích mi každý řekl veselé narozeniny a předal dárek. Dostala jsem plno pěkných věcí - od všech přáníčka, pak papuče, sadu sprchových gelů, náramky, řetízek, naušnice, svíčku, vestu, dárkové poukázky, čokolády a Conversky!!! :-) Kolem jedenácté už lidi začli odcházet, my, "zbytek", jsme ještě tancovali a pak už odešli všichni, jen Alex u nás spala, protože bydlí daleko.

Další den jsme s Alex zase jely do Bostonu, a šly jsme - já už podruhé- na 52-patrový mrakodrap Prudential. Zrovna nahoře uzavřeli jednu půlku na nějakou oslavu, ale stejně byl pěkný pohled aj z té jedné půlky, a vždycky když sme se chtěly navzájem vyfotit, tak nám někdo nabídl, že jestli se chceme vyfotit spolu, že nás klidně vyfotí! Po cestě jsme se vyfotily před známým, krapet snobským, obchodem LV, a zase se nám někdo nabídl... No a nahoře jsme strávily asi přes hodinu, a když už tam skoro nikdo nebyl, tak jsme nastavily samospoušť, a už to jelo, jedna fotka za druhou... :-D Všechny jsou na rajčeti.



V sobotu 16. jsem byla s Mohanem na své první sushi, a nebylo to zas tak hrozné jak jsem čekala, ale trvalo mi, než sem se odhodlala to sníst. Měli jsme dvě vegetariánské rolky makki a jednu masovou, protože Mohan je vegetarián a já jsem nevěděla, jestli mi to bude chutnat. Nakonec to bylo dobré, ale snědla jsem jen 4 kousky, protože jsem před tím obědvala 3 chleby s rybí pomazánkou.... :-)


Dneska je "Martin Luther King, Jr. Day" (den jeho narození, bojoval za práva afroameričanů), takže máme státní svátek, a od zítřka do pátku se píšou každý den jenom testy. Zítra jsou testy A a B block, takže první hodinu budu mít volno a v druhé píšu matiku. Je to za celý půlrok, a v nějakých předmětech nám dali "opakovací balíček", zrovna v matice je to 9 papírů z obou stran.... Velice jsem si říkala jak se budu celý víkend učit, a zatím mi to ještě nějak nevyšlo :-D A teď ještě půjdeme do kina na Avatar..... ale večer se na to určitě podívám!

Včera jsem upekla svůj historicky první štrůdl, a na to že je první není až zas tak špatný :-D Je hodně podobný, jako jejich Apple pie, ale míň sladký. Už se mi tu stýská po pravé české kuchyni. Co bych teď dala za obyčejný čerstvý rohlík!!!! Takových "samozřejmostí" si člověk začne vážit až když je nemá.....

Konečně jsem si koupila zimní kabát až ke kolenům jako jsem si přála! Akorát fakt nevím, jak pojedu domů s tolika věcma. Asi pojedu v tom kabátě, a za něj si naskládám všechny věci, které se mi nevlezou do kufrů! :-D a taky jsem si koupila iPod nano - modrý, a jsem s ním hrozně spokojená! Včera jsem si tam stáhla takové krátké videa, třeba základní kurz čínštiny a je to sranda! Oni mají 4 různé tóny, a to samé slovo znamená každým tónem něco jiného! :-D



Tak se mějte krásně a nýháu! :-)

čtvrtek 7. ledna 2010

Rozdily mezi skolou v CR a v USA

  • Nejvetsi rozdil je, ze si tu vsichni muzou vybrat predmety. Nemuzou si vybrat cokoliv, kazdy rok jednu vedu (fyzika, biola, chemie), matiku, anglictinu, socialni vedu (historie, psychologie, sociologie), cizi jazyk (kdyz splni urcity pocet roku, tak uz si ho brat nemusi) nebo myslim informatiku a jeden volitelny predmet jako sbor, drama, vytvarku,...
  • Ucitele jsou spis jako kamaradi, vsichni nabizi pomoc kdyz nekdo nestiha nebo nerozumi - skoro kazdy den po skole, maze si sam tabuli, neoslovujeme je Pane uciteli/profesore, ale Pane nebo Pani + prijmeni. Na druhe strane nemaji takovou autoritu. Asi je to trochu i tim, ze tady neni tykani/vykani, takze se aj ucitelum rika Ahoj a Cau
  • Mobily se absolutne netolerujou. Jenom nas zahlidne nejaky ucitel a uz to bere. Navic ani ve skole neni signal, nekdo ho ma na zachodech tak z tama si muze zavolat, ale my ostatni ho muzem vesele nechat v kapse...
  • Ve tride se nesmi pit nic jineho nez voda (caj v termohrnku mi zatim nikdo nezatrhl)
  • Kazdy den pred zacatkem si musime stoupnout, drzet se za srdce, a poslouchat z rozhlasu Pledge of Allegiance (Prisaha vernosti)
  • Se zacatkem skoly se tu neparaji s nejakyma zacatkama presne v osum nebo tak. Kazda skola je jina, my jdeme prvni do "homeroom" (domovska trida) s nasima vrstevnikama a po Prisaze zacina skola kazdy den 7:34, konci 2:02, prestavky jsou 4 minuty a hodina ma nekdy 47 minut, nekdy 46
  • Kdyz nekdo prijde pozdejc do tridy, musi mit papirek podepsany od toho kde byl, treba z kancelare, a vetsinou ani nepozdravi, jen vejde, natahne ruku s papirkem a jde si sednout
  • V hodine se jenom tak zvednou, a jdou se vysmrkat nebo neco vyhodit do kose, a nekterym ucitelum ani nevadi kdyz jdeme bez ptani na zachod
  • Vsechny testy a papiry na vyplneni se pisou tuzkou
  • Muzeme mit zvykacky - ucitele si to urci sami, ale krome franiny to nikomu nevadi
  • Do skoly nas dopravuje zluty autobus - je jich dvanact, a kdyz se vyseda, tak se nikdo necpe pres druheho, ale od prvnich sedadel to postupuje, a protejsi dvojsedadla si navzajem davaji prednost az teda nekdo jde prvni, nekdy se zdrahaji oba, a pak oba najednou vyjdou :-D
  • Ve skole se stejne jako ve filmech neprezouva, a skrinky jsou po cele sirce skoly - na kod
  • Do skoly se nosi jen batohy. Videla jsem asi 5 holek s taskama pres rameno... Ale to je kvuli tem obrovskym tezkym ucebnicim, ktere nam skola na ten rok pujcuje
  • Vsichni pijou hlavne vodu- mame ve skole minimalne 6 "fontan", nebo dietni Colu
  • Ve Vratnych lahvich byla veta : "V Americe se ve skole taky nehlasej" a to je pekna blbost. Hlasit se tu musime kdyz chceme cokoliv rict, ikdyz se ucitel pta! Chodit po tride muzeme, ale rict neco ne. Je to trosku jak na zakladce, a myslim ze ani tam jsme se nemuseli vzdycky hlasit kdyz vime odpoved
  • Vsichni jsou sice pratelsti, ale mit opravdove kamarady neni tak jednoduche jak se muze zdat, zvlast kdyz se na kazdou hodinu meni tridy... Takovych "hello-kamaradu" muzete mit plno, ale prave pratelstvi je jehla v kupce sena....

středa 6. ledna 2010

Novoroční reportáž


Nový rok a osnáctiny...

Zdravim vas v Novem roce :-)
Na Silvestra jsme s Vivian jely do Bostonu na horkou cokoladu do Starbucks a vyzvednout Alex (z Nemecka), ktera s nami mela travit Novy rok. Docela hodne lidi tady prichod noveho roku vubec neproziva, jdou spat treba v deset.... Ale my jsme to docela oslavili. Kolem sedme vecer jsme jeli vsichni k moji skole, kde uz bylo plno lidi, cekajicich na ohnostroj. Jako vzdy mi byla zima, tak jsme tam s Vivian trochu poskakovaly, a pak to zaclo. Bylo to tak 15 minut a behem toho jsem natocila takove Novorocni video, ktere je az v dalsim prispevku :-D


Potom jsme jeli domu, tak trochu "oslavili " moje narozeniny uz 31. kdyz uz byl v Cesku ten cas, kdy jsem se narodila, a pak sla Vivian spat. My jsme objednali jidlo, povecereli a podivali se na Grease (Pomada), kterou jsem nikdy nevidela, no a uz byla skoro pulnoc, tak jsme zapli New York - Times Square na kterem byly tisice lidi, a posledni minutu se snasel k zemi prosluly obrovsky "balon". Poprali jsme si krasny Novy rok, poobjimali se, jeste nas Carol vyfotila u stomecku a sli jsme spat. Teda my jsme se s Alex jeste chvilicku divali na vystoupeni ruznych zpevaku v NYC, ale pak jsme si radsi sly pustit nahoru film na notebooku a spat.


V moji rodine se delava, ze kdyz ma clove k narozeniny, tak se cely den dela co ma nejradsi, takze js em spala do 11, pak jsem mela moje oblibene wafle s javorovym syrupem, pak Carol zavezla Alex a me do kina na Did you hear about the Morgans? (Slyseli jste o Morgenovych?) ale pred tim jsme se stavily v Targetu na cokoladu Milka, skittles a haribo, ktere jsme pak v moji tasce propasovaly do salu. Filmu jsem prekvapive rozumnela, tak jsem byla rada. Potom jsme jeli na veceri do moji oblibene mexicke restaurace Border café, kde jsem dostala i darky a dort. Hned kdyz jsme prisli, tak u vedlejsiho stolu sedela takova rodinka, a prave zpivali sve dceri na narozeniny, tak sme se s nema hnedka seznamili, kdyz ma ty narozky ve stejny den, akoratze polovicni vek :-) Carol mi jeste chysta oslavu tento patek s mojima kamaradama ze skoly, bude to doma, a jenom fakt par lidi, asi 12...

Hned prvni den skoly po prazdninach jsem zaspala, skoro o hodinu, autobus mel jet za 13 minut! Takze jsem za 9 minut byla nachystana a pak me Carol odvezla na zastavku. Nejak jsem si zvykla chodit spat kolem 2 a vstavat ve 12....
Taky nam uz naplno zacal muzikal, kazdy den v jiny cas a jinak dlouho, ale vcera byl 3 hodiny "tanec" a vubec nevadilo ze je to tak dlouho, byla to sranda, ikdyz toho tancovani tam moc neni...

Anglictina je bida, a mam pocit ze se snad a j zhorsuju jestli je to mozne. Sice mi obcas nekdo rekne ze mluvim daleko lip a plynulejc, ale treba ve francouzstine delame ve dvojicich reportaz o slavnych francouzech a kdyz jsem se moji dvojicky chtela zeptat, jak se rekne francouzsky manzelka, vylezlo ze me doslova: Jak je manzelka? A az pak mi doslo, ze sem to rekla cesky! Tohle uz by se mi nemuselo stavat po vic nez 4 mesicich...

Ale co sem se fakt hodne divila - meli jsme napsat 3 verse (dvouradkove) o otroctvi v US history, a po zoufalem premysleni - nikdy jsem na verse nejak nebyla, me nakonec napadly takove oby cejne, ale vsechny tri! Ale odvahu na cteni pred tridou nemam.... ale tady je to takove anonymni :-)



Slave has a bad life, (otrok ma hrozne zivobyti)
can't be with his children, even a wife. (nemuze byt s detmi ani zenou)

He must work hard all day, (musi tvrde pracovat cely den)
not even time for pray. (ani nema cas na modleni)

He must be whole life so brave, (musi byt tak statecny)
But no one puts flowers to his grave. (ale nikdo kytky na jeho hrob nepolozi)




Zijte blaze, a slunce v dusi :-)

neděle 3. ledna 2010

Prázdniny a smutná věc

Prázdniny v půlce února byly úžasné.

První jsme jeli do Vermontu, do paláce rodičů srpnové nevěsty, kteří tam zrovna nebyli, a hrozně se nám tam líbilo. Hned první večer jsme rozdělali oheň v jednom z krbů, a ugrilovali lososa na večeři.


Další dny jsme dělali výpravy třeba do Darkmouth - docela malého městečka s vyhlášenou univerzitou, a obchodem s čokoladovýma dobrotama. Taky lyžovat jsme jeli, do takového obrovského střediska, jenom na jeden den, ale i tak to bylo super. S Vivian jsme pekly cookies, a fakt se nám povedly - to dělá ta čokoláda :-D, dívali se trochu na olympiádu, skládali puzzle, po částech několik dní, a já jsem po dlouhých večerech u krbu přecetla docela hodně z knížky do angličtiny - The Kite Runner (Khaled Hosseini) a jestli někdy nebudete mít co číst, tak tohle je fakt skvělá knížka, v češtine je to Lovec draků.

S kamarádkou jsme se domluvily ze půjdem do kina až se vrátíme, a šly jsme na Dear John... Líbilo se mi to, ale nebylo to tak skvělé jak jsem čekala. Avatar se mi líbil daleko vic. Po kině jsme jely k ní domu, do “sklepa - většina Američanů se středoškolskýma dětma má dole takový "pokoj", kde můžou jít s kamarádama, většinou je tam televize, různé hry, DVD,..... a oni měli Wii, které máme aj my, ale oni na něm měli jinou hru - Beatles, a měli 3 plastove kytary, jedny bicí a mikrofon (je jich 5 sourozenců) a do rytmu Beatles písniček jsme mačkali tlačítka na kytaře, které se ukazovaly na televizi, nebo na buben, a aj zpívat jsme na konci zkoušeli, a zapojili jsme se do toho všichni :-)

Taky jsem jela zase ke "známé" ze Zlína do Marblehead, kterou jsem potkala až tady, a zase to bylo úžasné s jejima 3 dětma.

(na dědečkovo přání:-))Odstranit formátování z výběruNext day, I went to Andover – another suburb of Boston, where lives a family, whom my coordinator is friend with. They are from India and have two daughters, who attend a high school, that is considered to be the best high school at least in East America. It's a bording school, which means that 90% of that school are students from the whole United States, Europe and Asia. They stay all year, eat at the school and sleep in dormitories. Looks kind of like a college, every building is a different department, and they have to go outside to get from one building to a different one. I might go there once again and for one day follow the schedule of the older of the daughters. They both were very friendly and nice, and we had all the time something to talk about.



Od té doby se nic moc nedělo, zase to všechno rychle ubíhalo.... Až teďka v neděli celým městem otřesla strašná zpráva. Jeden kluk z naší střední školy se zabil v autě, v noci ze soboty na neděli. Člověk si ani neuvědomí, že takové věci se fakt dějí, dokud se to nestane v jeho blízkosti. Byl stejně starý jako já, a údajně trochu pod vlivem alkoholu. V pondělí jsme byli všichni v černém, a na chodbách bylo ráno hrobové ticho, nikdo neměl chuť s nikým mluvit. Většina učitelů je z toho taky úplně špatná, pořád se nás ptají jestli jsme v pořádku, že kdyžtak můžeme odejít – máme na to speciální třídu s poradcema, když někdo nezvládne být ve třídě.... Upřímnou soustrast jeho rodině :-(


Mějte se pěkně, a hlavně se opatrujte.......

pátek 1. ledna 2010

Aquarium a takové a takové...

V neděli 27. večer mi napsala Dita že je v Bostonu, takže jsme hned začly plánovat setkání. V pondělí odpoledne jsem suverénně došla pěsky k vlaku, jela do Bostonu, přesedla na metro, na druhé, pak trošku zmatek, protože jsme měly sraz u Museum of Science, ale já sem vlastně nevěděla jak se tam dostat! Chtěla jsem se někoho zeptat, ale stačilo jít kousek za davem, a pak už jsem to poznala. Šly jsme do nedalekého nákupního střediska - na cestu se optaly, a pak jen kecaly a kecaly :-D Byly jsme tam skoro 4 hodiny, zašly do Starbucks na kafe a čokoládu, aj do nějakých obchodů se podívaly, sdělily zážitky z rodin, a bylo to super :-)

V úterý jsme jeli lyžovat....... vstávali jsme ve 4 hodiny, a pak asi 2-3 hodiny jeli do vedlejšího státu New Hampshire lyžovat. V autě jsem usnula, a když jsem se probudila, kolem bylo úplně bílo, ale úplně. Sem tam jsme viděli mihnout se světla auta před nama, ale jinak nebylo vidět vůbec nic. Naštěstí už nebyla tma, a po chvíli jsme z té mlhy vyjeli. Všechno vybavení jsme si na den pronajali. Akorát tam bylo "krapet" chladnějc. Asi stačí když napíšu, že když jsme vystoupili z auta pod horama, bylo -18°C, a to nemluvím o tom, jak bylo nahoře..... Museli jsme si koupit masky na obličej hned po první jízdě, měli jsme úplně ošlehané tváře a nos větrem. A navíc, přestože byl den, tak tam dělali sníh. Bylo ho tam dost, a ani lidí zas tak moc nebylo, ale sněhové děla byly puštěné na několika místech. Hned u první jízdy jsme narazili na takové místo, všichni, co tama projížděli se prostě ztratili v té mlze, tak jsme chvilku stáli, a pak po jednom zapluli.... nešlo tam vůbec nic vidět, takže hlavně někam pomalu jet. Zajeli jsme samozřejmě na blbou stranu, takže jsme si kousíček museli vyšlápnout na správnou trasu. Ale kromě toho, že mi zase mrzly prsty na rukou i nohou, a byla tak děsná zima, to bylo dobré :-)

No a ve středu jsme měli domluvené, že za mnou přijede teta z Washingtonu. Není to přímo teta, takže žádná blízká rodina, spíš taková "vzdálená americká příbuzná", kterou jsem viděla 2x v životě. Přijela i s manželem a synem Peťou. Chvíli jsme poseděli doma, a pak jsme jeli do Bostonu, do Aquaria. Jmenuje se to New England Aquarium (téhle oblasti východních států - Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Rhode Island a Connecticut se říká Nová Anglie) a je to jedna z vyhlášených věcí na Bostonu. Myslela jsem, že tam bude pár ryb- dobré, a jdeme domů. Ale bylo to úplně neskutečné, krásné, a zábavné, byli jsme tam 3 hodiny, a klidně bych tam i ještě zůstala. Dám sem pár fotek ať z toho taky něco máte, a zbytek bude někdy na rajčeti :-)
Potom jsme jeli zpátky k nám, a na večeři do mexické restaurace, a pak zase teta s rodinou frčela zpátky do Connecticut k manželově rodině na Nový rok.




Hned na začátku byli tučňáci - přesně jsou vystižení v Madagaskaru - "úsměv, a mávat hoši" teda kromě toho mávání, jinak stáli celou dobu stejně, občas se trochu otřepali




Další typ tučňáků byli takoví "vlasáči", a tihle asi zrovna vedli o něčem debatu....


Ve středu celé budovy bylo obrovské akvárium, kolem kterého se i chodilo do jednotlivých pater, je tam okolo 700 druhů různých živočichů, mimo jiné i 3 žraloci, 2 rejnoci a jedna obří želva, měli tam ukázku, jak je krmí - ikdyž to nebylo moc vidět, ale lidi se ptali na různé otázky slečny co to moderovala


Dole jsou vidět dva žraloci a rejnok


Tahle želva má 80 roků, ale je prej ještě ve středních letech, a váží 250 kg


Podmořský svět, jako tapeta na počítač....


Na vodní koníky jsem se těšila nejvíc, ale byl nevětší problém je vyfotit....


Kamarád Žralok vypadá dobře naladěný.... a říkali, že oni většinou nejí ty menší ryby, které jsou s něma v akváriu, protože jsou jí jenom když mají hlad - tak jednou za 2 týdny, a tady dostávají jídlo 2x denně...


Medůza je prej díky svým chapadlům nejdelší zvíře na světě


Kulaté akvárium s velkýma medůzama






Z jiného světa.... asi je poznat, že medůzy se mi líbily ze všeho nejvíc :-)


A nakonec, před Aquariem byla (neuměle chlazená) socha tučňáků z ledu (kosa jak z nosa), tak máme s Peťou před tím fotku :-)