pátek 1. ledna 2010

Aquarium a takové a takové...

V neděli 27. večer mi napsala Dita že je v Bostonu, takže jsme hned začly plánovat setkání. V pondělí odpoledne jsem suverénně došla pěsky k vlaku, jela do Bostonu, přesedla na metro, na druhé, pak trošku zmatek, protože jsme měly sraz u Museum of Science, ale já sem vlastně nevěděla jak se tam dostat! Chtěla jsem se někoho zeptat, ale stačilo jít kousek za davem, a pak už jsem to poznala. Šly jsme do nedalekého nákupního střediska - na cestu se optaly, a pak jen kecaly a kecaly :-D Byly jsme tam skoro 4 hodiny, zašly do Starbucks na kafe a čokoládu, aj do nějakých obchodů se podívaly, sdělily zážitky z rodin, a bylo to super :-)

V úterý jsme jeli lyžovat....... vstávali jsme ve 4 hodiny, a pak asi 2-3 hodiny jeli do vedlejšího státu New Hampshire lyžovat. V autě jsem usnula, a když jsem se probudila, kolem bylo úplně bílo, ale úplně. Sem tam jsme viděli mihnout se světla auta před nama, ale jinak nebylo vidět vůbec nic. Naštěstí už nebyla tma, a po chvíli jsme z té mlhy vyjeli. Všechno vybavení jsme si na den pronajali. Akorát tam bylo "krapet" chladnějc. Asi stačí když napíšu, že když jsme vystoupili z auta pod horama, bylo -18°C, a to nemluvím o tom, jak bylo nahoře..... Museli jsme si koupit masky na obličej hned po první jízdě, měli jsme úplně ošlehané tváře a nos větrem. A navíc, přestože byl den, tak tam dělali sníh. Bylo ho tam dost, a ani lidí zas tak moc nebylo, ale sněhové děla byly puštěné na několika místech. Hned u první jízdy jsme narazili na takové místo, všichni, co tama projížděli se prostě ztratili v té mlze, tak jsme chvilku stáli, a pak po jednom zapluli.... nešlo tam vůbec nic vidět, takže hlavně někam pomalu jet. Zajeli jsme samozřejmě na blbou stranu, takže jsme si kousíček museli vyšlápnout na správnou trasu. Ale kromě toho, že mi zase mrzly prsty na rukou i nohou, a byla tak děsná zima, to bylo dobré :-)

No a ve středu jsme měli domluvené, že za mnou přijede teta z Washingtonu. Není to přímo teta, takže žádná blízká rodina, spíš taková "vzdálená americká příbuzná", kterou jsem viděla 2x v životě. Přijela i s manželem a synem Peťou. Chvíli jsme poseděli doma, a pak jsme jeli do Bostonu, do Aquaria. Jmenuje se to New England Aquarium (téhle oblasti východních států - Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Rhode Island a Connecticut se říká Nová Anglie) a je to jedna z vyhlášených věcí na Bostonu. Myslela jsem, že tam bude pár ryb- dobré, a jdeme domů. Ale bylo to úplně neskutečné, krásné, a zábavné, byli jsme tam 3 hodiny, a klidně bych tam i ještě zůstala. Dám sem pár fotek ať z toho taky něco máte, a zbytek bude někdy na rajčeti :-)
Potom jsme jeli zpátky k nám, a na večeři do mexické restaurace, a pak zase teta s rodinou frčela zpátky do Connecticut k manželově rodině na Nový rok.




Hned na začátku byli tučňáci - přesně jsou vystižení v Madagaskaru - "úsměv, a mávat hoši" teda kromě toho mávání, jinak stáli celou dobu stejně, občas se trochu otřepali




Další typ tučňáků byli takoví "vlasáči", a tihle asi zrovna vedli o něčem debatu....


Ve středu celé budovy bylo obrovské akvárium, kolem kterého se i chodilo do jednotlivých pater, je tam okolo 700 druhů různých živočichů, mimo jiné i 3 žraloci, 2 rejnoci a jedna obří želva, měli tam ukázku, jak je krmí - ikdyž to nebylo moc vidět, ale lidi se ptali na různé otázky slečny co to moderovala


Dole jsou vidět dva žraloci a rejnok


Tahle želva má 80 roků, ale je prej ještě ve středních letech, a váží 250 kg


Podmořský svět, jako tapeta na počítač....


Na vodní koníky jsem se těšila nejvíc, ale byl nevětší problém je vyfotit....


Kamarád Žralok vypadá dobře naladěný.... a říkali, že oni většinou nejí ty menší ryby, které jsou s něma v akváriu, protože jsou jí jenom když mají hlad - tak jednou za 2 týdny, a tady dostávají jídlo 2x denně...


Medůza je prej díky svým chapadlům nejdelší zvíře na světě


Kulaté akvárium s velkýma medůzama






Z jiného světa.... asi je poznat, že medůzy se mi líbily ze všeho nejvíc :-)


A nakonec, před Aquariem byla (neuměle chlazená) socha tučňáků z ledu (kosa jak z nosa), tak máme s Peťou před tím fotku :-)

Žádné komentáře: