Rozdily mezi skolou v CR a v USA

• Nejvetsi rozdil je, ze si tu vsichni muzou vybrat predmety. Nemuzou si vybrat cokoliv, kazdy rok jednu vedu (fyzika, biola, chemie), matiku, anglictinu, socialni vedu (historie, psychologie, sociologie), cizi jazyk (kdyz splni urcity pocet roku, tak uz si ho brat nemusi) nebo myslim informatiku a jeden volitelny predmet jako sbor, drama, vytvarku,...
• Ucitele jsou spis jako kamaradi, vsichni nabizi pomoc kdyz nekdo nestiha nebo nerozumi - skoro kazdy den po skole, maze si sam tabuli, neoslovujeme je Pane uciteli/profesore, ale Pane nebo Pani + prijmeni. Na druhe strane nemaji takovou autoritu. Asi je to trochu i tim, ze tady neni tykani/vykani, takze se aj ucitelum rika Ahoj a Cau
• Mobily se absolutne netolerujou. Jenom nas zahlidne nejaky ucitel a uz to bere. Navic ani ve skole neni signal, nekdo ho ma na zachodech tak z tama si muze zavolat, ale my ostatni ho muzem vesele nechat v kapse...
  
• Ve tride se nesmi pit nic jineho nez voda (caj v termohrnku mi zatim nikdo nezatrhl)
• Kazdy den pred zacatkem si musime stoupnout, drzet se za srdce, a poslouchat z rozhlasu Pledge of Allegiance (Prisaha vernosti)
• Se zacatkem skoly se tu neparaji s nejakyma zacatkama presne v osum nebo tak. Kazda skola je jina, my jdeme prvni do "homeroom" (domovska trida) s nasima vrstevnikama a po Prisaze zacina skola kazdy den 7:34, konci 2:02, prestavky jsou 4 minuty a hodina ma nekdy 47 minut, nekdy 46
• Kdyz nekdo prijde pozdejc do tridy, musi mit papirek podepsany od toho kde byl, treba z kancelare, a vetsinou ani nepozdravi, jen vejde, natahne ruku s papirkem a jde si sednout
• V hodine se jenom tak zvednou, a jdou se vysmrkat nebo neco vyhodit do kose, a nekterym ucitelum ani nevadi kdyz jdeme bez ptani na zachod
• Vsechny testy a papiry na vyplneni se pisou tuzkou
• Muzeme mit zvykacky - ucitele si to urci sami, ale krome franiny to nikomu nevadi
• Do skoly nas dopravuje zluty autobus - je jich dvanact, a kdyz se vyseda, tak se nikdo necpe pres druheho, ale od prvnich sedadel to postupuje, a protejsi dvojsedadla si navzajem davaji prednost az teda nekdo jde prvni, nekdy se zdrahaji oba, a pak oba najednou vyjdou :-D
• Ve skole se stejne jako ve filmech neprezouva, a skrinky jsou po cele sirce skoly - na kod
• Do skoly se nosi jen batohy. Videla jsem asi 5 holek s taskama pres rameno... Ale to je kvuli tem obrovskym tezkym ucebnicim, ktere nam skola na ten rok pujcuje
• Vsichni pijou hlavne vodu- mame ve skole minimalne 6 "fontan", nebo dietni Colu
• Ve Vratnych lahvich byla veta : "V Americe se ve skole taky nehlasej" a to je pekna blbost. Hlasit se tu musime kdyz chceme cokoliv rict, ikdyz se ucitel pta! Chodit po tride muzeme, ale rict neco ne. Je to trosku jak na zakladce, a myslim ze ani tam jsme se nemuseli vzdycky hlasit kdyz vime odpoved
• Vsichni jsou sice pratelsti, ale mit opravdove kamarady neni tak jednoduche jak se muze zdat, zvlast kdyz se na kazdou hodinu meni tridy... Takovych "hello-kamaradu" muzete mit plno, ale prave pratelstvi je jehla v kupce sena....
  

Novoroční reportáž

Nový rok a osnáctiny...

Zdravim vas v Novem roce :-)

Na Silvestra jsme s Vivian jely do Bostonu na horkou cokoladu do Starbucks a vyzvednout Alex (z Nemecka), ktera s nami mela travit Novy rok. Docela hodne lidi tady prichod noveho roku vubec neproziva, jdou spat treba v deset.... Ale my jsme to docela oslavili. Kolem sedme vecer jsme jeli vsichni k moji skole, kde uz bylo plno lidi, cekajicich na ohnostroj. Jako vzdy mi byla zima, tak jsme tam s Vivian trochu poskakovaly, a pak to zaclo. Bylo to tak 15 minut a behem toho jsem natocila takove Novorocni video, ktere je az v dalsim prispevku :-D


Potom jsme jeli domu, tak trochu "oslavili " moje narozeniny uz 31. kdyz uz byl v Cesku ten cas, kdy jsem se narodila, a pak sla Vivian spat. My jsme objednali jidlo, povecereli a podivali se na Grease (Pomada), kterou jsem nikdy nevidela, no a uz byla skoro pulnoc, tak jsme zapli New York - Times Square na kterem byly tisice lidi, a posledni minutu se snasel k zemi prosluly obrovsky "balon". Poprali jsme si krasny Novy rok, poobjimali se, jeste nas Carol vyfotila u stomecku a sli jsme spat. Teda my jsme se s Alex jeste chvilicku divali na vystoupeni ruznych zpevaku v NYC, ale pak jsme si radsi sly pustit nahoru film na notebooku a spat.


V moji rodine se delava, ze kdyz ma clove k narozeniny, tak se cely den dela co ma nejradsi, takze js em spala do 11, pak jsem mela moje oblibene wafle s javorovym syrupem, pak Carol zavezla Alex a me do kina na Did you hear about the Morgans? (Slyseli jste o Morgenovych?) ale pred tim jsme se stavily v Targetu na cokoladu Milka, skittles a haribo, ktere jsme pak v moji tasce propasovaly do salu. Filmu jsem prekvapive rozumnela, tak jsem byla rada. Potom jsme jeli na veceri do moji oblibene mexicke restaurace Border café, kde jsem dostala i darky a dort. Hned kdyz jsme prisli, tak u vedlejsiho stolu sedela takova rodinka, a prave zpivali sve dceri na narozeniny, tak sme se s nema hnedka seznamili, kdyz ma ty narozky ve stejny den, akoratze polovicni vek :-) Carol mi jeste chysta oslavu tento patek s mojima kamaradama ze skoly, bude to doma, a jenom fakt par lidi, asi 12...

Hned prvni den skoly po prazdninach jsem zaspala, skoro o hodinu, autobus mel jet za 13 minut! Takze jsem za 9 minut byla nachystana a pak me Carol odvezla na zastavku. Nejak jsem si zvykla chodit spat kolem 2 a vstavat ve 12....
Taky nam uz naplno zacal muzikal, kazdy den v jiny cas a jinak dlouho, ale vcera byl 3 hodiny "tanec" a vubec nevadilo ze je to tak dlouho, byla to sranda, ikdyz toho tancovani tam moc neni...

Anglictina je bida, a mam pocit ze se snad a j zhorsuju jestli je to mozne. Sice mi obcas nekdo rekne ze mluvim daleko lip a plynulejc, ale treba ve francouzstine delame ve dvojicich reportaz o slavnych francouzech a kdyz jsem se moji dvojicky chtela zeptat, jak se rekne francouzsky manzelka, vylezlo ze me doslova: Jak je manzelka? A az pak mi doslo, ze sem to rekla cesky! Tohle uz by se mi nemuselo stavat po vic nez 4 mesicich...

Ale co sem se fakt hodne divila - meli jsme napsat 3 verse (dvouradkove) o otroctvi v US history, a po zoufalem premysleni - nikdy jsem na verse nejak nebyla, me nakonec napadly takove oby cejne, ale vsechny tri! Ale odvahu na cteni pred tridou nemam.... ale tady je to takove anonymni :-)

Slave has a bad life, (otrok ma hrozne zivobyti)

can't be with his children, even a wife. (nemuze byt s detmi ani zenou)

He must work hard all day, (musi tvrde pracovat cely den)
not even time for pray. (ani nema cas na modleni)

He must be whole life so brave, (musi byt tak statecny)

But no one puts flowers to his grave. (ale nikdo kytky na jeho hrob nepolozi)

Zijte blaze, a slunce v dusi :-)

Prázdniny a smutná věc

Prázdniny v půlce února byly úžasné.

První jsme jeli do Vermontu, do paláce rodičů srpnové nevěsty, kteří tam zrovna nebyli, a hrozně se nám tam líbilo. Hned první večer jsme rozdělali oheň v jednom z krbů, a ugrilovali lososa na večeři.

Další dny jsme dělali výpravy třeba do Darkmouth - docela malého městečka s vyhlášenou univerzitou, a obchodem s čokoladovýma dobrotama. Taky lyžovat jsme jeli, do takového obrovského střediska, jenom na jeden den, ale i tak to bylo super. S Vivian jsme pekly cookies, a fakt se nám povedly - to dělá ta čokoláda :-D, dívali se trochu na olympiádu, skládali puzzle, po částech několik dní, a já jsem po dlouhých večerech u krbu přecetla docela hodně z knížky do angličtiny - The Kite Runner (Khaled Hosseini) a jestli někdy nebudete mít co číst, tak tohle je fakt skvělá knížka, v češtine je to Lovec draků.

S kamarádkou jsme se domluvily ze půjdem do kina až se vrátíme, a šly jsme na Dear John... Líbilo se mi to, ale nebylo to tak skvělé jak jsem čekala. Avatar se mi líbil daleko vic. Po kině jsme jely k ní domu, do “sklepa” - většina Američanů se středoškolskýma dětma má dole takový "pokoj", kde můžou jít s kamarádama, většinou je tam televize, různé hry, DVD,..... a oni měli Wii, které máme aj my, ale oni na něm měli jinou hru - Beatles, a měli 3 plastove kytary, jedny bicí a mikrofon (je jich 5 sourozenců) a do rytmu Beatles písniček jsme mačkali tlačítka na kytaře, které se ukazovaly na televizi, nebo na buben, a aj zpívat jsme na konci zkoušeli, a zapojili jsme se do toho všichni :-)

Taky jsem jela zase ke "známé" ze Zlína do Marblehead, kterou jsem potkala až tady, a zase to bylo úžasné s jejima 3 dětma.

(na dědečkovo přání:-))Next day, I went to Andover – another suburb of Boston, where lives a family, whom my coordinator is friend with. They are from India and have two daughters, who attend a high school, that is considered to be the best high school at least in East America. It's a bording school, which means that 90% of that school are students from the whole United States, Europe and Asia. They stay all year, eat at the school and sleep in dormitories. Looks kind of like a college, every building is a different department, and they have to go outside to get from one building to a different one. I might go there once again and for one day follow the schedule of the older of the daughters. They both were very friendly and nice, and we had all the time something to talk about.

Od té doby se nic moc nedělo, zase to všechno rychle ubíhalo.... Až teďka v neděli celým městem otřesla strašná zpráva. Jeden kluk z naší střední školy se zabil v autě, v noci ze soboty na neděli. Člověk si ani neuvědomí, že takové věci se fakt dějí, dokud se to nestane v jeho blízkosti. Byl stejně starý jako já, a údajně trochu pod vlivem alkoholu. V pondělí jsme byli všichni v černém, a na chodbách bylo ráno hrobové ticho, nikdo neměl chuť s nikým mluvit. Většina učitelů je z toho taky úplně špatná, pořád se nás ptají jestli jsme v pořádku, že kdyžtak můžeme odejít – máme na to speciální třídu s poradcema, když někdo nezvládne být ve třídě.... Upřímnou soustrast jeho rodině :-(

Mějte se pěkně, a hlavně se opatrujte.......

Aquarium a takové a takové...

V neděli 27. večer mi napsala Dita že je v Bostonu, takže jsme hned začly plánovat setkání. V pondělí odpoledne jsem suverénně došla pěsky k vlaku, jela do Bostonu, přesedla na metro, na druhé, pak trošku zmatek, protože jsme měly sraz u Museum of Science, ale já sem vlastně nevěděla jak se tam dostat! Chtěla jsem se někoho zeptat, ale stačilo jít kousek za davem, a pak už jsem to poznala. Šly jsme do nedalekého nákupního střediska - na cestu se optaly, a pak jen kecaly a kecaly :-D Byly jsme tam skoro 4 hodiny, zašly do Starbucks na kafe a čokoládu, aj do nějakých obchodů se podívaly, sdělily zážitky z rodin, a bylo to super :-)

V úterý jsme jeli lyžovat....... vstávali jsme ve 4 hodiny, a pak asi 2-3 hodiny jeli do vedlejšího státu New Hampshire lyžovat. V autě jsem usnula, a když jsem se probudila, kolem bylo úplně bílo, ale úplně. Sem tam jsme viděli mihnout se světla auta před nama, ale jinak nebylo vidět vůbec nic. Naštěstí už nebyla tma, a po chvíli jsme z té mlhy vyjeli. Všechno vybavení jsme si na den pronajali. Akorát tam bylo "krapet" chladnějc. Asi stačí když napíšu, že když jsme vystoupili z auta pod horama, bylo -18°C, a to nemluvím o tom, jak bylo nahoře..... Museli jsme si koupit masky na obličej hned po první jízdě, měli jsme úplně ošlehané tváře a nos větrem. A navíc, přestože byl den, tak tam dělali sníh. Bylo ho tam dost, a ani lidí zas tak moc nebylo, ale sněhové děla byly puštěné na několika místech. Hned u první jízdy jsme narazili na takové místo, všichni, co tama projížděli se prostě ztratili v té mlze, tak jsme chvilku stáli, a pak po jednom zapluli.... nešlo tam vůbec nic vidět, takže hlavně někam pomalu jet. Zajeli jsme samozřejmě na blbou stranu, takže jsme si kousíček museli vyšlápnout na správnou trasu. Ale kromě toho, že mi zase mrzly prsty na rukou i nohou, a byla tak děsná zima, to bylo dobré :-)

No a ve středu jsme měli domluvené, že za mnou přijede teta z Washingtonu. Není to přímo teta, takže žádná blízká rodina, spíš taková "vzdálená americká příbuzná", kterou jsem viděla 2x v životě. Přijela i s manželem a synem Peťou. Chvíli jsme poseděli doma, a pak jsme jeli do Bostonu, do Aquaria. Jmenuje se to New England Aquarium (téhle oblasti východních států - Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Rhode Island a Connecticut se říká Nová Anglie) a je to jedna z vyhlášených věcí na Bostonu. Myslela jsem, že tam bude pár ryb- dobré, a jdeme domů. Ale bylo to úplně neskutečné, krásné, a zábavné, byli jsme tam 3 hodiny, a klidně bych tam i ještě zůstala. Dám sem pár fotek ať z toho taky něco máte, a zbytek bude někdy na rajčeti :-)
Potom jsme jeli zpátky k nám, a na večeři do mexické restaurace, a pak zase teta s rodinou frčela zpátky do Connecticut k manželově rodině na Nový rok.




Hned na začátku byli tučňáci - přesně jsou vystižení v Madagaskaru - "úsměv, a mávat hoši" teda kromě toho mávání, jinak stáli celou dobu stejně, občas se trochu otřepali




Další typ tučňáků byli takoví "vlasáči", a tihle asi zrovna vedli o něčem debatu....


Ve středu celé budovy bylo obrovské akvárium, kolem kterého se i chodilo do jednotlivých pater, je tam okolo 700 druhů různých živočichů, mimo jiné i 3 žraloci, 2 rejnoci a jedna obří želva, měli tam ukázku, jak je krmí - ikdyž to nebylo moc vidět, ale lidi se ptali na různé otázky slečny co to moderovala


Dole jsou vidět dva žraloci a rejnok


Tahle želva má 80 roků, ale je prej ještě ve středních letech, a váží 250 kg


Podmořský svět, jako tapeta na počítač....


Na vodní koníky jsem se těšila nejvíc, ale byl nevětší problém je vyfotit....


Kamarád Žralok vypadá dobře naladěný.... a říkali, že oni většinou nejí ty menší ryby, které jsou s něma v akváriu, protože jsou jí jenom když mají hlad - tak jednou za 2 týdny, a tady dostávají jídlo 2x denně...


Medůza je prej díky svým chapadlům nejdelší zvíře na světě


Kulaté akvárium s velkýma medůzama






Z jiného světa.... asi je poznat, že medůzy se mi líbily ze všeho nejvíc :-)


A nakonec, před Aquariem byla (neuměle chlazená) socha tučňáků z ledu (kosa jak z nosa), tak máme s Peťou před tím fotku :-)

Vánoce

To, že v Americe nenosí dárky Ježíšek, ale Santa, ví každý. Tradicí je, že se děti 25. extrémě brzo ráno vyhrnou z postele, a běží se podívat, kolik dárků je pod stromečkem. Většinou jdou první do ponožek pověšených na krbu, ve kterých jsou sladkosti, a různé menší dárky. Ani v naší rodině to není jiné.
24. prosinec se jmenuje Christmas eve, a už mají všichni volno z práce a ze školy, a chodí se třeba po návštěvách, my jsme byli na dvou až do večera. Ráno mě vzbudila Vivian chvíli před sedmou, šup ke stromečku, a už to začala roztřizovat :-) Příbuzní si navzájem posílají dárky, takže jsme měli plno dárků pod stromečkem od tetiček a strýčků už o několik dní dřív. Potom jsme počkali až se "sami" probudí rodiče, sedli jsme si a postupně po jednom otevírali dárky. První jsem si přečetla dopis od Carol,... dojalo mě to k pláči, tak jsem ju šla obejmout a poděkovat....Tady se píše na dárky nejen pro koho to je, ale i od koho to je, takže vždycky víte kdo vám ten dárek dává. Smysl toho moc nechápu, vždyť je to přece od Santy... Dostala jsem úplně neuvěřitelně moc dárků. Např. čokolády Milka, rukavice na lyžování, voňavou svíčku, knížku o vyrábění naučnic, teplé měkké barevné ponožky, župan, šálu, korálky na naušnice, krém....... a moje asi nejoblíbenější věc z toho je heboučké teplé pyžamo. :-) Kromě toho, strašně moc děkuju všem z mojí třídy (Martinka, Evča, Gráďa, Markétka, Šíma, Beník, Brouček a Jolča) za všechny vaše dopisy a za tu krásnou fotku, pobrečela sem si u toho, ale udělali ste mi hroznou radost!!!!

Vivian dostala mimo jiné boxovacího panáka Boba na procvičování chvatů v karate, a protože je polonahý, tak už má aj bundu aj čepici :-D
V polovině rozbalování jsme se udělali přestávku na snídani a měli jsme takový menší konflikt, u kterého jsem prolila neskutečné množství nezastavitelných slz......ty byly taky kvůli tomu, že jsem si vzpomněla na rodinu doma, protože Vánoce jsou svátky, kdy má být rodina spolu....
Dokončili jsme dárky kolem jedné hodiny odpoledne, pak jsem volala domů, a pak jsme začali hrát naši novou hru wii- hra, s "ovladačem" co se nastaví na televizi, a jsou tam různé hry jako bowling, golf, tennis...
Slavnostní večeře byla 25. večer - krocan se vším, co ktomu patří.

Na náš "Druhý svátek vánoční" jsem se vyspala do půl dvanácté, a pekly jsme s Vivian třetí várku našich perníčků. Předešlé dvě zmizely, ani jsme nemrkli, tak aspoň třetí by nám mohla chvilku vydržet. Hned potom jsme zdobily i s Carol, a pak už byla jenom taková soukromá ochutnávka.... a jsou pořád měkké! :-)

Poslední den ve škole jsme si udělali se sborem něco, co tady dělá hodně lidí = Tajný Santa - větší skupina kamarádů napíše všechny jména, dá je do klobouku, a každý si vybere jednoho člověka, kterému dá dárek. Je určitý finanční limit, a každý tak něco dostane. Já jsem dala svojí vybrané nečekaně naušnice, a já jsem dostala čokolády a krém. Taky mi udělala radost Alex (v pořadí druhá, ta, se kterou jsme byly nedávno nakupovat dárky) dala mi CD s písničkama které jsme spolu zpívaly, nebo které mě jí připomínají, čokolády, připínáček na papíry ve tvaru klavíru, a napsala mi krásný dopis. Tady se tomu říká Note card, a hodně lidí to píše kamarádům a lidem, které mají rádi.

Se sborem Pro Musica byl naplánovaný koncert na sobotu 20., ale kvůli sněhové bouři se to muselo 3 hodiny pře začátkem zrušit, lidi celý den odhazovali sníh, ale konal se v úterý. Vyžadovali pro holky dlouhé černé šaty nebo sukně (musela jsem si půjčit od Carol), dlouhý rukáv, ne velké naušnice, vlasy z očí, složky v levé ruce, abychom vypadali jednotně.... První půlka patřila mladšímu sboru, se kterým občas zpíval i náš tříčlenný "high school" sbor. Po přestávce jsme se starším sborem zpívaly 2 koledy, a pak se k nám přidali všichni ti dospělí lidi, celkem nás bylo jedenáct, a zpívali jsme Gloriu od Vivialdiho. Celý koncert měl uplně nečekaný úspěch, a ikdyž vím, že Američani jsou hodně srdeční a všechno chválí, stejně mi udělalo hroznou radost, jak za nama lidi po skončení chodili, chválili a děkovali, jak moc se jim to líbilo :-)
(Jeden pán mi řekl že je načase začít používat vibráto! Musela jsem mu vysvětlovat že se mi to moc nelíbí, a on odpověděl že to většinou všechny zpěvačky na sóla používají.... Tak sem mu řekla, že sem to chtěla zazpívat po svém, a na to už neměl co říct :-))



Přeju všem Veselé Vánoční svátky a šťastný Nový rok :-)

Vánoce jsou tady... Cocacolu si vychutneej

Slavný konkurz dopadl velmi neslavně. Dobře, zas tak neslavně ne, jsem ve 3 ensamblech, co bych si mohla přát víc, že? :-D
Měli jsme náš první koncert s oběma školními sbory, zase krapet pořádné dávky nervozity najednou, po těch 3 měsících :-) V černém- část Passing notes, černobílé- Chorus (půlka). Lepší fotky bohužel nemám...
Ve škole jsme dostali ocenění- studenti co měli jenom A a B na vysvědčení na čtvrtletí, a ti co měli jenom A měli něco extra, ale nevím jaký v tom byl rozdíl... Dostala jsem dort, tužku - Westwood high school honor student (něco jako čestný student), certifikát, a poukázku do "bufetu" na točenou zmzku.

Vánoce jsou tady, cocacolu si vychutneej..... na tu reklamu si vždycky vzpomenu když někdo Vánoce připomene....hrozně přispělo do vánoční atmosféry, že minulou sobotu napadl sníh a vydržel až do včerejška, kdy bohužel pršelo, takže z toho moc nezbylo. Ale některé domy mají vánoční výzdobu a je to fakt krásné. V pátek jsem konečně zadělala těsto na perníčky, o víkendu se peklo, a dneska jsme s Vivian zdobily! Akorát už v první den pečení se jich hodně snědlo (samo :-D), nenazdobených taky, takže nám toho zas tak moc nezbylo, ale zase připečeme... :-)
Stromeček už je koupený aj nazdobený, a nákupní horečka stoupá... Já jsem byla ještě s kamarádkou Alex (jiná, ne neměcká exchange) nakupovat pár dalších dárků, sice se to neobešlo bez menších řešících problémů doma, ale nakonec to vyšlo, a sem za to hrozně ráda :-)

Nějaké dárky jsem taky objednala z internetu, všechno už přišlo. Taky jsem si říkala, že bych chtěla zkusit vyrábět naušnice, tak jsem neváhala a objednala různé potřebné věci jako drátky a kleštičky, a skoro všechno už to přišlo, jenom háčky do uší ještě ne. No ale stejně jsem to chtěla zkusit, tak jsem něco začala... :-) Srdíčka byly můj uplně první pokus a ty drátky tam tak nebudou trčet, až dorazí i zbytek ;-)

Jinak ve škole je všechno stejné, sem tam test, a zítra zpíváme se sborem - Chorusem ve škole a pak jedem ještě kamsi jinam, zpívat pro Rotary club, takže jsme celý den omluvení ze školy (kromě prvních dvou hodin- Sbor, volno :-D). Dneska jsem měla první hodinu volnou u klavíru, byla tam aj kamarádka Elise, a když jsem začala hrát On my own (Píseň samotářky - Mizerové), tak zpívala, má jeden z nejúžasnějších hlasů co sem kdy slyšela.... A strašně sme si to užily a skvělá nálada mi vydržela po celý zbytek dopoledne, furt sem se musela usmívat :-)

Tak s Pánembohem, já už poběžím....... Mějte se krásně :-)

Thanksgiving

Den před díkůvzdáním - ve středu, jsme měli normálně všechny hodiny, jenomže každá byla jenom 22 minut a skončili jsme 10:45. Takže tak trochu zbytečné, protože se nic nestihlo, ale asi musíme splnit určitý počet dní, tak nás stejnak do té školy poslali.... rodiče od Carol přijeli už v úterý večer, a když jsem přišla ze školy, babička už vyráběla těsto na pie(koláč).
Ve čtvrtek - Den Díkůvzdání se od rána vaří a peče. V kuchyni byla babička aj Carol, takže jsem se jim tam radši nemotala (protože jsem spala :-D) Pekly krocana, dělaly stuffing - nádivka do krocana, něco jako zapečenou brokolici se sýrem...typické sladké brambory jsme sice neměli, ale něco mi říká že by mi stejně nechutnaly. V tento den se obědvá jenom velmi lehce nebo vůbec, a slavnostní "večeře" je už třeba ve 3, nebo ve 4, záleží na rodině. Naše byla o půl 4. Pěkně jsme prostřeli stůl v jídelně, pak jsem zorganizovala focení (ať žije samospoušť :-D) ale tak namačkaní jsme nebyli, to je jenom kvůli fotce ;-) a pak některé rodiny říkají modlitbu, my jsme se chytli všichni za ruce, a modlitbu jsme zpívali. Byl to kánon, takže jsem se mohla přidat jako další hlas, ikdyž jsem to neznala :-) No a už jsme začínali jest, a každý měl připravený nějaký "dík", něco, za co je vděčný. Takové chvíle mě vždycky hrozně dojímají, chtěla jsem to říct první ať už to mám za sebou, ale první začla Vivian, takže já jsem byla poslední.... Dennis, Carol aj Vivian děkovali za to že tady s něma jsem...... aj já jsem jim samozřejmě poděkovala, že mě tak přijali jako člena rodiny, a že jsou vůbec ochotní mě tu mít...
Jako hlavní jídlo teda byl krocan (turkey), kterého tady většina lidí zbožňuje s bramborovou kaší, a k tomu stuffing, cranberry sauce (brusinková šťáva), dýňový nákyp, zapečená brokolice, zeleninový salát, a doma upečené pečivo (všemu tady říkají rolls- rohlíky, ale vypadalo to jak Honzovy buchty, plněné ničím, ale krásně čerstvé). Snad jsem na nic nezapomněla... a po jídle se servíruje Pie. Měli jsme upečené tři: jablečný, čokoládový a dýňový. Jako první jsem si dala čokoládový (nečekaně), ostatní měli jablečný. Potom jsme jeli ještě na dvě hodiny ke známým, kde bylo taky plno různých koláčů a milých lidí, a všichni si přáli "šťastné díkůvzdání" :-)

V pátek jsme jeli všichni kromě hostdad do Musea of Science (vědy), které je tady strašně proslulé, a plno mojich spolužáků, když se jich na to zeptám, tam rádo chodí. Nějaké věci byly míň zajímavé, ale většina víc. První jsme šli do části, kde jsou různé kosti v těle, a jeho části, byly tam malé kuřátka, ještě ve vajíčkách a samy se klubaly ven, nebo ovčí srdce s plícema, a ukazovali nám jak se zvětšují, když jde do nich vzduch. Potom jsme šli na předvádění zvířat, vždycky jedno vyberou, a to pak ukazujou, teďka to byla žaba. Nijak extra mě to nebavilo, dokud ten pán nevytáhl největší žabu kterou jsem kdy viděla!! Říkal že neskáče, protože je na to moc velká, a nezaslechla jsem, jestli je to největší žába na světě, ale rozhodně patří mezi ty větší....
Pak oddělení hudby, tam byly různé zvuky z lesů, xylofon u kterého furt stály nějaké děti :-D a před dveřma byla nějaká akce, že si tam děti vyrobily nějakou věc z dostupných věcí - papírový stočený korpus, brčka, spínací sponky, hlavy od vidliček, papírky, pak jsme vystáli řadu, a pán seděl na židličce, měl před sebou dvě velké trubice, a zespoda větřák, takže to buď profouklo nahoru, nebo spadlo dolů.... Po nějaké době už to docela zevšední, ale měla sem úplnou radost, když jsem viděla, jak můj výtvor letí vzhůru, nahoře se zasekl, a padal do druhé trubice, ale zase vyletěl :-)
Matematická část...... Elektronická.... tam byla jedna z nejzábavnějších věcí- trubice asi ve výšce pasu, horizontálně se zemí, a v ní byl proud, a když se toho někdo dotkl, tak se rozvětvil! Musela jsem to prostě natočit :-D Moju ruku určitě poznáte, a nakonci toho videa je takový LEK, protože s tou rukou v tom růžovém - Vivian sme se dotky, a daly jsme si jiskru :-D



A nakonec část kde se čichá, a dívá a poslouchá..... tam mě to bavilo asi nejvíc.... první kamera, která reaguje na teplo - bílá je nejteplejší, a modrá nejchladnější. Tam jsme strávili takových 5 minut, pak jsme šli čichat, pak poslouchat.... anebo tam byl takový stroj, kde jsem si sedla, a zmáčkla jsem START, ale nesměla jsem počítat, a až jsem si myslela že uběhla minuta, tak jsem zmáčkla STOP, a ukázalo mi to, po jak dlouhé době si myslím že uběhla minuta, a nejblíž jsem byla se 48 sekundama...

V sobotu jsem měla sraz s Mohanem, Alex, a další skupinou exchange studentů z Mainu, nebo i s hostrodiči, a rozdělili jsme se, velká většina šla s Mohanem se podívat po Bostonu, a Alex a já už jsme většinu toho viděly, tak jsme šly nakupovat.... měly jsme na to 3 hodiny, a prošly jsme snad všechny obchody v okolí! Něco jsme koupily, například takovou důležitou věc jako jsou klapky na uši, hned jsme je využily, dost tam foukalo! A protože byl den po "Černém pátku" (jediný den, kdy se obchody otvírají už ve 4 ráno, a lidi se valí do obchodů a nakupujou v těch oobrovských slevách na Vánoce), tak bylo všude plno slev, třeba přímo v obchodě dávali papírek, že když to dáme u pokladny, budeme mít slevu 20%.... Odpoledne jsme s Alex šly na Newbury street, což je jedna z nejslavněších nakupovacích ulic v Bostonu, a večer mě vyzvedla Milena (paní z Česka, žije kousek od Bostonu, má 3 děti a manžela Američana) a zůstala jsem u nich přes noc, je to tam vždycky docela hlučné, s třema malýma dětma, ale úžasné. V neděli večer jsem se SAMA dopravila z jejich konce vlakem do North (Severní) Station v Bostonu (předtím jsem tam vživotě nebyla), z tama jsem jela metrem - zelenou linkou, pak přesedla na červenou, dojela do svojí známé South (Jižní) Station, a běžela na vlak, který mi jel asi za osum minut, takže to všechno krásně vyšlo :-)
Pondělí byl v pořadí už pátý den bez školy, a nikdy bych nevěřila že to řeknu, ale už bych do té školy aj šla...... V úterý se všichni ptali jaké bylo Thanksgiving, a dneska - ve čtvrtek- jsme měli první "vystoupení" se školním Chorusem- byli jsme omluvení ze školy na celou hodinu, a jeli jsme na základku, která je tam kousek, a venku zpívali pro děti, pak jsme šli s nima na "Rosa Parks walk" - procházka kolem školy. Rosa Parks byla černoška, která bojovala za jejich práva, když byli utlačovaní- černí musí sedět v autobuse vzadu, musí mít speciální fontántky na pití, speciální WC.... a ona byla první která se proti tomu postavila.

Doma po škole jsem se pokusila upéct tvarohového Míšu, idkyž tady nemají tvaroh jako u nás, jenom Cottage cheese. Je to sice trošičku jiné, samotné to jak tvoroh vůbec nechutná, ale dohromady s těstem a čokoládou to trochu Míšu připomíná :-) Trošku mě začalo bolet v krku, tak jsem si říkala že zkusím na večeři česnekovou pomazánku. Dala jsem si rozpéct dva plátky chleba, namazala to, a dala všem třem ochutnat......... Tak chleba mi zbyl jen jeden, a ještě v devět večer (když Carol dovezla nové balení Cream cheese) jsem dělala další várku :-D Ikdyž česnekovou pomazánku miluju, tak jsem nečekala, že by to mohlo mít až takový úspěch :-)
S Vivian jsme pak ještě "tancovaly" na takovém tom plánku, jak se v televizi ukazuje kam se má stoupnout (dopředu, dozadu, doleva, doprava a různé kombinace) a do rytmu se musí stoupnout na tu šipečku. Dávaly jsme si schválně největší obtížnost, protože to byla největší sranda. Bylo to fakt rychlé, a skákaly sme u toho jako koníci :-D

Dneska byl první den konkurzu na školní muzikál Evita, já jdu na řadu zítra, toš uvidíme........ :-)