Druhý den školy a sobota....

Tak včera ve škole to bylo docela šílené...... Skoro všechny třídy mám s mladšíma děckama, sem tam je tam nějaký "Senior", ale nikoho tak většinou neznám, na obědě jsem taky seděla sama a psala úlohu do matiky (asi jednu čtvrtinu z celé úlohy- tu co jsem chápala), nejvíc mě bavila piano lab, a to byla jediná delší chvíle kdy jsem nebrečela. Jinak celý den jsem měla strašnou krizi a doufám že už tady nic takového mít nebudu, protože jsem brečela v hodinách, asi tak každých 5 - 10 minut. A když jsem měla volnou hodinu, šla jsem říct svojí Conseulor, jestli by mě mohla dát do jiné třídy US history, protože jak už jsem tady psala, ta původní byla hrozně těžká, moc čtení a moc neznámých slov.... No a jak jsem na ni asi 15 minut čekala, tak už jsem z toho brečení byla úplně rudá a oteklá, takže jsem to před ní už nezakryla..... byla na mě hrozně hodná, přehodila mi třídu, a šla se mnou do mojí následující hodiny- francouzštiny, kde je strašně hodná paní profesorka, a to jsem se dostala do fáze zalykání, a histerického pláče, kdy jsem se ani pořádně nadechnout nemohla, a Conseulor mě objala, a profesorka mě držela za ruku, a říkala že to bude dobré a že chápe jak je to těžké.... a v té hodině to bylo taky celkem dobré, docela jsem i rozumněla, a byla jsem ráda že se mě na nic neptá, a ostatní taky ne, protože všichni na mě mohli poznat že jsem brečela.
Ale poslední dvě hodiny, Angličtina a History, tam jsem zase brečela..... angličtina mi přijde docela těžká, a příští pátek píšeme už test z neznámých slovíček :-( v history jsme se zatím neučili, jenom nám učitel, který je uplně dobrý něco říkal jak to bude probíhat a tak....
Když jsem přišla domů, volala jsem s Helenkou- mojí opravdovou sestřičkou, a brečela tam, a přišel Dennis a ptal se jestli jsem v pohodě, tak jsem řekla že ne, protože to byla pravda, ukončila jsem hovor do Zlína, a pak jsme hodinu a půl seděli v mojem pokoji na posteli, já jsem smrkala jeden kapesník za druhým, zase histerický pláč a Vivian s Dennisem a Sunnym se mě snažili uklidňovat, Dennis mě objal, a říkal že prostě je to teď ze začátku nejtěžší, a já jsem si říkala jaká jsem blbá že jsem do toho programu šla, protože vůbec nejsem tak statečná, a uvažovala jsem i že bych tady byla jenom na jeden semestr, protože se mi strašně strašně strašně stýská, a kdykoliv si na to vzpomenu, brečím. K večeru jsem telefonovala aj s Adélkou :-* a psala si s Martinkou :-* ale když mi říkají že mě mají rády a že jim chybím tak mě to zase tak dojímá že zase brečím, takže jsem brečela furt....
Když přišla z práce Carol, tak jí asi Dennis nebo Vivian řekli že jsem brečela, tak mě objala, a nemusím říkat co jsem zase začala..... Dali jsme si pizzu.... a uplně večer jsme s Carol hrály Blocus a Yatzee (super hry), takže jsem neměla čas přemýšlet nad domovem, takže další chvíle bez slz..... ale napuchlá už jsem byla za celý den pořádně, takže to za večer už nesplasklo.... Úplně potom večer jsem napsala včerejší zápis do blogu, a šla spat přesně o půlnoci, když už jsem nemohla udržet ani otevřené svoje malé zarudlé oči...
Ráno to bylo super, jely jsme s Carol pro Beccu, a jely jsme nakupovat! Poprvé co jsem tady! :-) Měli neskutečný výběr, uplně jsem žasla, vybrala jsem si tam docela dost věcí, Carol taky, a Rebecca jenom jednu věc, a šly tam na oběd, pak jsme ju zavezly domů a s hostmum ještě jely do jednoho obchodu, kde jsem si koupila džíny Calvin Klein za necelých 20 dolarů, nějaké trička a mikiny... :-) A zachvíli jdu k Rebecce, pozvali mě na večeři, a večer k nim přijdou i nějací spolužáci, tak uvidíme.... jak se vrátím, tak sem možná ještě napíšu :-)